Otevřít hlavní menu

Bernard III. z Kamence (1230? - 12. října 1296) byl míšeňský biskup z říšské ministeriální rodiny Vestů,[pozn. 1][1] rádce a diplomat ve službách vratislavských vévodů, braniborských markrabat a českého krále, jeden ze zakladatelů cisterciáckého kláštera Marienstern.

Bernard z Kamence
Narození 1230
Úmrtí 12. října 1296 (ve věku 65–66 let)
Míšeň
Funkce katolický biskup
diecézní biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

 
Jindřich IV. Probus, kníže vratislavský

Bernard z Kamence je poprvé písemně doložen roku 1248, kdy se společně se svou matkou a sourozenci podílel na založení mariensternského kláštera.[2] Poté zřejmě studoval teologii v Itálii a podle klášterní tradice z Říma přivezl svaté ostatky.[3] Roku 1262 se pohyboval na dvoře vratislavského vévody Jindřicha III. a poté na dvoře Oty Braniborského. Služby braniborského markraběte poté opustil a dal přednost Slezsku, kde se stal kancléřem vévody Jindřicha Probuse. Od roku 1268 byl děkanem a od roku 1276 proboštem míšeňské kapituly.[4] V pozici vratislavského kancléře byl až do roku 1290. Jistě ne náhodou se po náhlém skonu svého pána Bernard z Kamence objevil na podzim 1290 na pražském královském dvoře a jako znalec slezsko-polských poměrů pomohl Václavovi při expanzi do Polska.[5] [pozn. 2][6] Vystřídal v pozici králova rádce Arnolda Bamberského, který Václava opustil po tažení na Krakovsko roku 1291 na znamení nesouhlasu se změnou kurzu české říšské politiky.[7]

 
Václav II., král český a polský

Václav II. se rozhodl nepodpořit zvolení svého švagra Albrechta římským králem. Václava II. zastupoval na volbě, jež se konala v dubnu 1292, právě Bernard z Kamence i s doprovedem sestávajícím z předních velmožů českého království – Hynkem z Dubé, Dobešem z Bechyně a Adelbertem ze Žeberka.[8] Česká diplomaci zde skutečně slavila úspěch – volbě Albrechta bylo úspěšně zabráněno.[pozn. 3]

...vyslal sám pan Václav jako jeden z mnoha říšských volitelů, protože se nemohl osobně zúčastnit volby krále, k té volbě místo sebe s neuvěřitelnou nádherou pana Bernarda, opata míšeňského, s ostatními šlechtici království, aby ho při té volbě zastupovali a usilovně zabránili jeho švagrovi, totiž rakouskému vévodovi, dosáhnout říšské koruny.
— Zbraslavská kronika[10]

Mezi kurfiřty se po vystoupení české strany rozhořely spory. Nastalá situace měla být vyřešena předáním všech hlasů do rukou mohučského arcibiskupa. Ten pak k překvapení prohabsburského falckraběte Ludvíka, jenž očekával podporu habsburské strany, zvolil novým králem hraběte Adolfa Nasavského.[11]

V březnu 1294 byl Bernard z Kamence zvolen míšeňským biskupem.[12] Zde pokračoval, byť omezeně, v podpoře českého krále a v létě 1294 mu prodal hrad a město Pirnu, střežící cestu k Drážďanům.[13] Sehrál důležitou roli také při výběru místa pro založení Zbraslavského kláštera, kdy byl poradcem cisterciáckých opatů a také se zúčastnil vyslání mateřského konventu ze Sedlce.[14] Založení konventního chrámu se již nedočkal, zemřel na podzim roku 1296 a byl pohřben v klášteře Marienstern. Zachoval se renesanční Bernardův epitaf, jenž jej zpodobňuje jako míšeňského biskupa a zakladatele kláštera a iluminovaný rukopis Lekcionář Arnolda Míšeňského, pro který Bernard objednával výzdobu.[15]

V roli Václavova rádce Bernarda vystřídal Petr z Aspeltu a cisterciáčtí opaté Konrád s Heidenreichem.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Vestové pocházeli původně z oblasti Weissenfeldu a koncem 12. století se přesunuli do Lužice. Po založení města Kamenec získali predikát von Kamenz.
  2. Je vysoce pravděpodobné, že se oba muži již setkali během Václavovy internace v Braniborsku, kdy byl Bernard ve funkci kaplana Oty V.
  3. Otakar Štýrský ve své kronice zmínil i snahu zvolit novým králem přímo Václava II.[9]

ReferenceEditovat

  1. DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Biskup Bernard z Kamence, zakladatel, kancléř, rádce a diplomat. In: DVOŘÁČKOVÁ-MALÁ, Dana. Dvory a rezidence ve středověku. Praha: Historický ústav AV ČR, 2006. Dále jen Biskup Bernard z Kamence. ISBN 80-7286-095-X. S. 107.
  2. www.marienstern.de
  3. Biskup Bernard z Kamence, str. 108-109
  4. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Bernard z Kamenice, politik ve službách Václava II.. Dějiny a současnost. 6. 1998, čís. 6/98, s. 2. 
  5. Biskup Bernard z Kamence , str. 111-112
  6. Biskup Bernard z Kamence , str. 112
  7. CHARVÁTOVÁ, Kateřina. Václav II. Král český a polský. Praha: Vyšehrad, 2007. ISBN 978-80-7021-841-9. S. 139. 
  8. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250-1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 426. Dále jen Velké dějiny. 
  9. ANTONÍN, Robert. Zahraniční politika krále Václava II. v letech 1283-1300. Praha: Matice moravská, 2009. ISBN 978-80-86488-63-9. S. 177. Dále jen Zahraniční politika krále Václava II.. 
  10. Zbraslavská kronika. Příprava vydání Zdeněk Fiala; překlad František Heřmanský, Rudolf Mertlík. Praha: Svoboda, 1976. 597 s. S. 91. Dále jen Zbraslavská kronika. 
  11. Zahraniční politika krále Václava II., s. 178
  12. Biskup Bernard z Kamence, str. 114
  13. Zahraniční politika krále Václava II., s. 193
  14. Biskup Bernard z Kamence, str. 113-114
  15. Biskup Bernard z Kamence, str. 115

LiteraturaEditovat

  • Markus Bauer: Stern über dem Kamenzer Land: Bernhard von Kamenz und die Anfänge des Klosters St. Marienstern. In: Sächsische Heimatblätter 44 (1998), S. 127–133
  • Hermann Knothe: Bernhard von Kamenz, der Stifter des Klosters Marienstern, in: Karl von Weber (Hg.): Archiv für die sächsische Geschichte, Band 4, Heft 1, Leipzig 1865, S. 82-114 (Digitalisat)
  • Hermann Knothe: Geschichte der Herren von Kamenz. In: Neues Lausitzisches Magazin, Bd. 43 (1866), S. 81 ff.

Externí odkazyEditovat