Otevřít hlavní menu

Beograd-Glavna (v srbské cyrilici Београд-Главна) je bývalé hlavní nádraží v srbské metropoli Bělehradu. Nachází se na břehu řeky Sávy, v centru města (na náměstí Savski trg, nedaleko křižovatky Mostar). Na přelomu let 2017/2018 byl provoz na nádraží postupně přesouván na nové nádraží Bělehrad Prokop.

Beograd-Glavna
BeogradStanica.jpg
Stát Srbsko
Ulice Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ65154122
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videaCommons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Průčelí budovy
Nástupiště
Průčelí budovy, pohled ze Sávského náměstí

VyužitíEditovat

Přestože se svojí velikostí nemůže měřit s většinou velkých nádraží v Evropě, ba ani bývalé Jugoslávii, je bělehradské hlavní nádraží nejrušnější železniční stanici srbské metropole. Vyjíždějí odsud jak mezinárodní rychlíky (např. Avala, Hellas Express), tak i vlaky obsluhující další hlavní srbská města (Novi Sad, Subotica, Niš, Kragujevac, Užice, Valjevo aj). Regionální vlaky z hlavního nádraží nejsou vypravovány; pro ty slouží stanice Bělehrad Prokop.

HistorieEditovat

Budova nádraží byla vybudována v letech 1881-1885 jako součást budované mezinárodní železniční tratě z Vídně do Istanbulu. Jednalo se o první zastávku jižně od rakousko-uherského území (po Zemunu). Výstavbu nádraží zahájila společnost Orientální dráha (CO). Ta stavbu ale ještě před jejím dokončením převedla na srbské dráhy. Srbské státní železnice byly totiž založeny teprve až roku 1883.

Architektem stavby byl Dragiša Milutinović[1], významný srbský architekt i učenec. Stavba pokračovala ve stejném tempu, jako výstavba páteřní trati do Niše. V roce 1883 již byla omítnuta a probíhaly dokončovací práce. Na stavbě nádraží pracovalo ještě v roce 1884 přes pět tisíc dělníků. Slavnostní otevření tratě do města Niš se nicméně nestihlo; nové nádraží mohlo být používáno až od září 1885.

Provoz vlaků na bělehraské hlavní nádraží nicméně Orientální dráha zajišťovala až do roku 1913, kdy její aktivity mimo území Osmanské říše ustaly. Nádraží patřilo mezi jednu z mála velkolepých budov, které se v nově nezávislém Srbsku a Bělehradě jako hlavním městě s nějakými 35 000 obyvatel, nacházely.

V průběhu 60. let 20. století prošlo nádraží komplexní přestavbou, během které byly odstraněny některé historické dekorativní prvky. Zbourány byly některé věže v průčelí budovy směrem ke Karađorđevě ulici. Byla také zmodernizována odbavovací hala.

V roce 1974 byl vybudován velkolepý plán přestavby bělehradského železničního uzlu. Přestože nebyl nikdy realizován, počítal s odstraněním původního, kapacitně značně nevyhovujícího hlavního nádraží. Nahradit jej mělo nové nádraží Beograd Centar, které však slouží nyní jen regionální dopravě. Cílem bylo uvolnit nevyužívaný prostor v blízkosti hlavního nádraží pro novou výstavbu na břehu Sávy. Vzhledem k hospodářským těžkostem a rozpadu Jugoslávie však plán nakonec nebyl realizován.

Bělehradské hlavní nádraží bylo svědkem řady historických událostí Srbska a později i Jugoslávie. Právě přes něj putovaly ostatky Josipa Broze Tita po jeho smrti v Lublani v roce 1980.

Od roku 1981 je budova nádraží kulturní památkou. Na nedalekém Sávském náměstí se nachází významný dopravní uzel městské dopravy (tramvají a autobusů).

V roce 2015 bylo nádraží jedním z center na tzv. Balkánské trase v rámci evropské migrační krize. Ještě v následujících letech přebývali migranti v nedalekých lokalitách okolo nádraží, např. v parku Bristol.

ZánikEditovat

V druhém desetiletí 21. století byl provoz na nádraží postupně omezován v souvislosti s developerským projektem Beograd na vodi. V prosinci 2017 se novým hlavním nádražím stala stanice Bělehrad-Prokop v jižní části města. Změna byla uskutečněna v souvislosti s novými jízdními řády vlaků v celé Evropě. Na začátku roku 2018 byl provoz na původním hlavním nádraží Beograd-Glavna zcela přerušen.[2]

V zimě 2018 byly sneseny kolejnice z dvou kolejí na nádraží; do 1. července 2018 se počítá s naprostým přerušením jakéhokoliv provozu.[3] Historická budova nádraží bude v rámci projektu Beograd na vodi zachována jako historické nebo přírodovědecké muzeum.[4]

ReferenceEditovat

  1. BUJOVIĆ, Branko. Beograd u prošlosti i sadašnjosti. Bělehrad: Draganić, 2003. ISBN 86-441-0014-9. S. 242. (srbština) 
  2. Článek na portálu blic.rs (srbsky)
  3. Článek na portálu danas.rs
  4. Článek na portálu blic.rs (srbsky)
  1.   Obrázky, zvuky či videa k tématu Beograd-Glavna ve Wikimedia Commons