Bedřich Lamoral z Thurn-Taxisu
Bedřich Lamoral Josef Maria Antonín princ z Thurnu a Taxisu (německy Friedrich Lamoral Joseph Maria Anton Prinz von Thurn und Taxis, 23. prosince 1871, Győr – 10. května 1945, Biskupice) byl česko-rakouský šlechtic z mladší české linie rodu Thurn-Taxisů, velkostatkář, c.k. komorník a podplukovník ve výslužbě.[2] V letech 1906–1912 a 1913–1918 byl poslancem Moravského zemského sněmu.
| Fridrich Lamoral z Thurn-Taxisu | |
|---|---|
| Narození | 23. prosince 1871 Győr |
| Úmrtí | 10. května 1945 (ve věku 73 let) zámek Biskupice u Jevíčka |
| Povolání | aristokrat a politik |
| Choť | Eleonora z Ligne (od 1907) |
| Děti | Eulálie Marie z Thurn-Taxisu[1] Hugo Lamoral Mikuláš z Thurnu-Taxisu Jiří Lamoral z Thurnu-Taxisu |
| Rodiče | Lamoral Bedřich z Thurn-Taxisu |
| Příbuzní | Hugo Lamoral z Thurn-Taxisu (sourozenec) Albrecht z Thurn-Taxisu[1], Marguerite z Thurn-Taxisu[1] a Antonie z Thurn-Taxisu[1] (vnoučata) |
| Funkce | poslanec Moravského zemského sněmu (1906–1912) poslanec Moravského zemského sněmu (1913–1918) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Původ
editovatNarodil se 23. prosince 1871 v uherském Győru jako syn rakouského c. k. podmaršálka prince Lamorala Bedřicha z Thurnu a Taxisu (1832–1903) a jeho manželky hraběnky Antonie Schaffgotschové z Kynastu a Greiffensteinu (1850–1942).
Patřil k tzv. mladší české linii rodu Thurn-Taxisů, jejímž zakladatelem byl kníže Maxmilián Josef (1769–1831), nejmladší syn Alexandra Ferdinanda (1704–1773).[3][4] Dědeček Bedřich Hannibal z Thurnu a Taxisu získal v roce 1842 také inkolát v Uhrách.[5] Bedřichův mladší bratr Hugo Lamoral (1873–1915) byl důstojníkem 6. dragounského pluku a padl v Bukovině během první světové války.[6]
Život
editovat
Po otcově smrti zdědil velký majetek,[7] včetně zámku Biskupice u Olomouce, obce Vranová, Vranová Lhota, Březinky, Hartinkov, Libštejn, Stará i Nová Roveň, Vysoká a Jaroměřice. Celková rozloha jeho pozemků byla 2 378 hektarů, většinou lesů.[7] Po pozemkové reformě v tehdejším Československu ve 20. letech 20. století však byl Bedřich nucen vzdát se části svého majetku.
Po obsazení Sudet v důsledku Mnichovské dohody v říjnu 1938 se jeho pozemky na Moravskotřebovsku staly součástí demarkační linie mezi Československem a Německou říší. Ve snaze ochránit zbylý majetek, vstoupili v roce 1938 Bedřich a jeho tři děti do NSDAP.[8][9] Při vymezování hranice mezi Německou říší a Československem usilovali Thurn-Taxisové zahrnutí majetků do říše. V době okupace 24. listopadu 1938 spolupracoval s Wehrmachtem, přesto však v důsledku jednání o přesném vedení hranice mezi Protektorátem Čechy a Morava a Sudetami během druhé světové války, nemohl princ Bedřich v letech 1939 až 1945 nakládat se svými pozemky. Stěžoval si u vyšších orgánů v Berlíně, ale bez úspěchu. Adolf Hitler odložil problém konečného vyčlenění hranice na dobu neurčitou.[7]
Na konci druhé světové války, 10. května 1945, tedy již po jejím skončení byl Bedřich princ z Thurnu a Taxisu zavražděn „revolučními gardami“.[10]
Manželství a potomstvo
editovatDne 30. listopadu 1907 se v Neuville-sous-Huy v Belgii Bedřich oženil s c. k. dvorní dámou a dámou Řádu hvězdného kříže, princeznou Eleonorou de Ligne (25. ledna 1877 – 13. srpna 1959), dcerou prince Eduarda z Ligne a princezny Eulalie Solmssko-Braunfelské. Manželé měl tři děti:[2]
- Eulalie Marie Antonie Eleonore (1908–1993), dáma Řádu hvězdového kříže
- její zasnoubení s Rafaelem Rainerem z Thurnu a Taxisu (1906–1993) z roku 1928 bylo v roce 1929 zrušeno. V témže roce se provdala za jeho bratra:
- ⚭ Filipa Arnošta z Thurn-Taxisu (1908–1964)[11] (oba synové prince Alberta z Thurnu a Taxisu (1867–1952) a arcivévodkyně Markéty Klementiny Rakouské).[12]
- Jiří Lamoral Alexandr Antonín Josef Maria (1910–1986)
- ⚭ 1943 (rozvedena 1954) Editha Scheer (* 1921)
- ⚭ 1969 Anneliese Zerbst (1922–2015)[13]
- Hugo Lamoral Nikolaus (1916–1975), absolvent obchodu
- ⚭ 1940 (rozvedený 1945) Ingeborg Sponer (1921–2011)
- ⚭ 1953 Beatrice von Bethusy-Huc (1925–1954)
- ⚭ 1961 Dorothea van der Elst (* 1931).
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich von Thurn und Taxis na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b GHdA, Fürstliche Häuser Band XV, 1997, S. 483.
- ↑ Zdenek Marecek: Loucen a Thurn Taxisove: Pohledy do doby minule i nedavne.
- ↑ GHdA, Fürstliche Häuser Band XV, S. 477.
- ↑ ÖBL, Thurn und Taxis, Friedrich Hannibal Prinz von
- ↑ Text nach dem tschechischen Artikel auf der Internetseite: www.biskupice-u-jevicka.cz.
- ↑ a b c Text nach dem tschechischen Artikel auf der Internetseite: http://www.biskupice-u-jevicka.cz/117-historie/384-rod-thurn-taxis
- ↑ Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich.
- ↑ Zitat: Vier Mitglieder der böhmischen Linie der Familie traten 1938, ein weiteres 1941 in die Partei ein.
- ↑ Jan Suchomel: Krásy baroka v Jevíčku a okolí Barokní zámek v Biskupicích.
- ↑ Fabian Fiederer: "... an allen alten Traditionen festhalten".
- ↑ GHdA, Fürstliche Häuser Band XV, 1997, S. 471–476.
- ↑ geneall.net/de
Literatura
editovat- Ernst Klee: Das Kulturlexikon zum Dritten Reich. Wer war was vor und nach 1945. S. Fischer, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-10-039326-5, S. 614.
- Fabian Fiederer: "... an allen alten Traditionen festhalten". Lebenswelt und Selbstverständnis des Hochadels am Beispiel des Fürstenhauses Thurn und Taxis in der Zeit Fürst Albert I. (1888–1952). In: Thurn und Taxis Studien – Neue Folge Nr. 5, Verlag: Pustet, F / Pustet, Friedrich GmbH, 2017, ISBN 978-3-7917-2795-0.
- Jan Suchomel: Krásy baroka v Jevíčku a okolí Barokní zámek v Biskupicích. In: Jevíčský zpravodaj 7/2005, S. 8–9. (Digital Archivováno 10. 6. 2013 na Wayback Machine.)