Bartolomé de Carranza

španělský římskokatolický duchovní

Bartolomé de Carranza y Miranda OP (1503, Miranda de Arga2. května 1576, Řím) byl španělský římskokatolický duchovní, teolog, účastník Tridentského koncilu, arcibiskup v Toledu a jedna z nejznámějších obětí španělské inkvizice.

Bartolomé de Carranza
Církevřímskokatolická
ArcidiecézeToledo
Jmenování10. února 1557
Zasvěcený život
InstitutŘád bratří kazatelů
Svěcení
Biskupské svěcení27. února 1558
světitel Antoine Perrenot de Granvelle
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • arcibiskup v Toledu (1558-1576)
Zúčastnil se
Osobní údaje
Datum narození1503
Místo narozeníMiranda de Arga, Španělsko
Datum úmrtí2. května 1576
Místo úmrtíŘím, Itálie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pocházel ze šlechtického rodu, studoval na univerzitě v městě Alcalá de Henares a v roce 1520 vstoupil do dominikánského řádu. Od roku 1528 byl profesorem teologie na řádové koleji ve Valladolidu.[1] Koncem 30. let jej delegovali na generální konvent dominikánského řádu do Říma. Během konventu vystupoval s tak skvělými projevy, že zaujal i papeže Pavla III. Na žádost císaře Karla V. byl jmenován do delegace španělského duchovenstva na tridentský koncil (1546).[2] Na koncilu se přimlouval za přísnější řád v katolické církvi. Po přerušení koncilních jednání se v roce 1552 vrátil do Valladolidu. V roce 1554 se odebral s infantem Filipem, chotěm Marie I. Tudorovny, do Anglie, kde měl spolu s kardinálem Polem pomáhat panovnici při rekatolizaci země. Usiloval o vyhubení protestantismu tak horlivě, že jej královna jmenovala svým zpovědníkem.[3] Osvědčil se nejen jako kazatel a organizátor náboženského života, ale i jako organizátor náboženských procesů, z nichž nejeden skončil rozsudkem smrti. Nejvýznamnější z jeho obětí byl arcibiskup Thomas Cranmer, jenž byl upálen 21. března 1556.[2]

V roce 1557 Carranza odešel do Nizozemí, kde tehdy sídlil dvůr krále Filipa II., a král ho jmenoval arcibiskupem toledským (1557, biskupské svěcení 1558). V roce 1558 vydal v Antverpách španělský katechismus s názvem Commentarios sobre el catecismo cristiano (Komentář ke křesťanskému katechismu).[1] V témže roce se vrátil do Španělska a byl povolán k loži umírajícího císaře Karla V.[3] Carranza však měl mocné nepřátele a během roku 1558 ho začala vyšetřovat španělská inkvizice. Byl obviňován, že císaře Karla V. odvrátil od pravé víry,[3] že některá jeho kázání obsahovala skrytou kritiku inkvizice, že tajně sympatizuje s určitými názory Martina Luthera a že jeho spisy obsahují obhajobu Lutherova kacířského učení. Byl prozkoumán Carranzův právě vydaný španělský katechismus a bylo konstatováno, že obsahuje několik desítek heretických článků a další desítky vět podezřelých. Ve skutečnosti chtěl autor zřejmě jen zdokonalit katolickou argumentaci a hledal nové formulace, které by lépe odolávaly protestantské kritice.[2] Dne 22. srpna 1559 byl arcibiskup Carranza zatčen a uvězněn.

Osm let byl vězněn ve Španělsku a teprve v roce 1557 pohnul papež Pius V. krále Filipa II. k tomu, aby souhlasil s převozem obviněného arcibiskupa do Říma. V Římě pak byl vězněn dalších devět let, protože nechtěl nic odvolat a trval na veřejné rehabilitaci. Papežská kurie si však nechtěla pohněvat mocného Filipa II., který Carranzu považoval za úlisného zrádce pravé víry, jenž se kdysi vetřel do jeho přízně, a tak se proces prodlužoval.[2] Carranza nakonec musel ustoupit. Papež Řehoř XIII. dne 14. dubna 1576 rozhodl, že arcibiskup musí odvolat šestnáct lutersky znějících vět[1] a nesmí vykonávat pět let arcibiskupskou funkci. Carranza odvolal, byl propuštěn z vězení a už jako svobodný muž se ubytoval v dominikánském klášteře. Své pokání měl projevit tím, že navštíví sedm římských poutních kostelů. Poté, co navštívil první kostely, onemocněl[2] a 2. května 1576 zemřel.

Carranzův spis Commentarios sobre el catecismo cristiano zařadila katolická církev na Index zakázaných knih. Zůstal na něm až do konce 19. století, zmiňuje ho ještě Index z roku 1892.[4] Od roku 1900 přestaly být v Indexu uváděny spisy, které byly zavrženy před rokem 1600; v Indexech vydaných ve 20. století se proto Carranzovo jméno již nenachází.[5]

Reference

editovat
  1. a b c TUMPACH, Josef; PODLAHA, Antonín, et al. Český slovník bohovědný. Díl 2., Bascath–církevní rok (sešity 22–41). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1913–1916. 951 s. cnb000308871. Heslo „Carranza Bartoloměj", s. 728. 
  2. a b c d e HROCH, Miroslav; SKÝBOVÁ, Anna. Králové, kacíři, inkvizitoři. Praha: Československý spisovatel, 1987. 325 s. cnb000037171. Kapitola „Marný zápas arcibiskupa toledského", s. 176–187. 
  3. a b c Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 5. V Praze: J. Otto, 1892. 894 s. cnb000277218. Heslo „Carranza", s. 182. 
  4. Index librorum prohibitorum sanctissimi Domini Nostri Leonis XIII. Pont. Max. jussu editus: Editio IV. Taurnensis cum appendice usque ad 1892. Taurini : Typ. Pontificia et Archiepiscopalis Eq. Petrus Marietti, 1892. 444 s. [Viz str. 64.]
  5. NOVOTNÝ, Josef. O četbě zapověděných knih dle nyní platných zákonů církevních. In: Časopis katolického duchovenstva, ročník 1909. [Viz číslo 4, str. 291–294, a číslo 10, str. 658.]

Externí odkazy

editovat
Arcibiskup toledský
Předchůdce:
Juan Martínez Silíceo
15581576
Bartolomé de Carranza
Nástupce:
Gaspar de Quiroga y Vela