Pius V.

papež, světec

Svatý Pius V., před zvolením Michele Ghislieri, rodným jménem Antonio (17. ledna 1504 Bosco Marengo, diecéze Alessandria, Lombardie1. května 1572 Řím), byl italský katolický duchovní, dominikán, od roku 1566 v pořadí 225. papež.

Svatý
Pius V.
225. papež
El Greco 050.jpg
Církev římskokatolická
Zvolení 7. ledna 1566
Uveden do úřadu 17. ledna 1566 (intronizace)
Pontifikát skončil 1. května 1572
Předchůdce Pius IV.
Nástupce Řehoř XIII.
Znak Znak
Zasvěcený život
Institut dominikáni
Noviciát 1518
Sliby 1521
Svěcení
Kněžské svěcení 1528
Biskupské svěcení 14. září 1556
světitel Giovanni Michele Saraceni
1. spolusvětitel Giovanni Beraldo
2. spolusvětitel Nicola Maggiorani (Majorano)
Kardinálská kreace 15. března 1557
kreoval Pavel IV.
Titul kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Zúčastnil se
Osobní údaje
Rodné jméno Antonio (Michele) Ghislieri
Datum narození 17. ledna 1504
Místo narození Bosco Marengo, Savojské vévodství
Datum úmrtí 1. května 1572
(ve věku 68 let)
Místo úmrtí Řím, Papežský stát Papežský stát
Místo pohřbení Bazilika Panny Marie Sněžné
Svatořečení
Beatifikace 1. května 1672
beatifikoval Klement X.
Kanonizace 22. května 1712
kanonizoval Klement XI.
Svátek 30. dubna dříve 5. května
Uctíván církvemi římskokatolická
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Tělo Pia V. vystavené v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě

ŽivotEditovat

Pius V. pocházel z chudé rodiny, v dětství byl pastýřem. Ve 14 letech vstoupil do řádu dominikánů a přijal jméno Michal. Studoval v Boloni, v 1528 byl vysvěcen na kněze. Přes 16 let byl profesorem teologie v Pavii, vykonával funkci mistra noviciátu a převora několika dominikánských klášterů.

Byl inkvizitorem v Comu a Bergamu a roku 1551 po doporučení kardinála ho papež Julius III. jmenoval generálním komisařem Inkvizice římské. Papež Pavel IV. ho jmenoval roku 1556 biskupem v Nepi a Sutri, roku 1557 kardinálem a roku 1558 generálním inkvizitorem. U nového papeže Pia IV. upadl v nemilost pro svou inkvizitorskou přísnost a mimo jiné také proto, že zablokoval jmenování třináctiletého Ferdinanda Medicejského kardinálem.

Jako protektor řehole barbanitů a biskup v Mondovi se celým srdcem věnoval reformě. Byl zanícený pro asketizmus a evangelickou chudobu, a dalo se proto předpokládat, že z něho bude papež, po jakém se v těch časech už dlouho volalo. Po smrti Pia IV. konkláve vybralo kardinála Ghislieriho za papeže 7. ledna 1566. Přijal jméno Pius V. a byl korunován v den svých narozenin, 17. ledna 1566. I nadále vytrval ve svém asketismu a pod papežským ornátem nosil hrubý mnišský hábit. Vzal si za cíl udusit rouhání, znesvěcování svátků a nemorálnost římské veřejnosti. Lidem se zdálo, že chce přeměnit město Řím na klášter. Přísně dbal o to, aby se duchovní zdržovali na místech svých úřadů, dělal pravidelnou kontrolu náboženských řeholí, a některé, které nedodržovaly svůj cíl, zrušil, jako například humiliáty v roce 1571. Ze společností, kterým přidělil oficiální řeholní status a podporoval je, jsou nejznámější milosrdní bratři. Kardinály si pečlivě vybíral. Tvrdě potíral nevázaný život kněží. V roce 1568 vydal nařízení, že kněží, kteří se dopustí pohlavního zneužívání, mají být zbaveni kněžského stavu a vydáni světské moci k potrestání, s odůvodněním, že „každého, kdo se neděsí ztráty duše, jistě odradí mstící meč světského práva.“[1]

V roce 1566 vydal Římský katechismus, v roku 1568 přepracovaný kněžský breviář a v roku 1570 misál. Pozoruhodné je, že omezil používání odpustků. Ve svých snahách o zachování čistoty víry se opíral většinou o inkvizici. Postavil pro ni nový palác, vypracoval jí nové směrnice a sám se zúčastňoval jejích zasedání. Za jeho vlády bylo obviněno a odsouzeno mnoho i vzdělaných lidí. Byl velmi přísný i na Židy. Vyháněl je z papežského státu, jen z obchodních důvodů některým dovolil žít v ghettech Říma a Ancony. V roce 1571 založil Kongregaci indexu.

Jeho postupu na mezinárodním poli často chyběl politický realismus. Podařil se mu však i velmi úspěšný čin, když vytvořil Svatou ligu s Benátkami a Španělskem proti Turkům. Vítězství spojených námořních sil v Korintském zálivu v bitvě u Lepanta 7. října 1571 otřáslo tureckou vládou ve Středomoří. Z vděku za pomoc shůry vyhlásil papež 7. říjen za svátek Panny Marie Vítězné. V roce 1570 papež exkomunikoval královnu Anglie Alžbětu I. Pius V. pevně podporoval katolíky ve Francii proti protestantům.

O Piovi V. se říká, že byl zbožný až k nesnášenlivosti. Přesto se pro své neúnavné úsilí o potlačení herezí zapsal do historie jako významný papež, který zanechal na církvi charakteristickou pečeť. Zemřel v květnu roku 1572 na onemocnění ledvin. Papež Klement X. ho prohlásil 1. května 1672 (v den výročí 100 let od jeho smrti) blahoslaveným, a papež Klement XI. svatým (22. května 1712). V Římskokatolické církvi má svátek 30. dubna (dříve 5. května).

ReferenceEditovat

  1. Philip F. Lawler: Ztracení. Kolaps katolické kultury; Kartuziánské nakladatelství 2016, str. 155-156.

Externí odkazyEditovat

Papež
Předchůdce:
Pius IV.
15661572
Pius V.
Nástupce:
Řehoř XIII.