Otevřít hlavní menu

Miroslav Hroch (* 14. června 1932 Praha) je český historik se zaměřením na problematiku formování moderních národů.

Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc., dr. h. c.
Narození 14. června 1932 (87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání historik a vysokoškolský učitel
Alma mater Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Ocenění čestný doktor
Manžel(ka) Věra Hrochová
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Obsah

ŽivotEditovat

V 50. letech vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, se kterou následně spojil takřka po celý svůj profesní život. Od roku 2000 pak přednášel na Fakultě humanitních studií, kde v letech 2002–2004 vedl společně s prof. Richardem van Dülmenem (Univerzita Saarbrücken) první doktorandské kolegium zaměřené na historii a kulturní antropologii v České republice. Zabývá se dějinami novověku, zejména srovnávacími dějinami národních hnutí v Evropě. Hostoval na univerzitách v Německu, Itálii, USA, Finsku a Litvě. Průběžně zasedá v odborných a vědeckých grémiích a je dopisujícím členem Finské akademie věd. V roce 1997 obdržel čestný doktorát univerzity v Uppsale.

Od roku 1984 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent, jeho svazek byl však zničen 8. prosince 1989, krátce po vypuknutí sametové revoluce.[1]

Jeho manželkou byla česká historička Věra Hrochová.

Fáze národních obrození dle HrochaEditovat

Hroch se stal mezinárodně uznávanou autoritou svými srovnávacími pracemi o vzniku a vývoji národních hnutí menších národů ve střední, severní a východní Evropě, Hroch ukázal, že toto "národní obrození" všude probíhalo obdobně, i když s časovým posunem, daným hlavně sociálními a politickými podmínkami, a to ve třech fázích.

  • První fáze, fáze „A“ (v Čechách 2. pol. 18. stol.) vznikla z romantického nadšení vzdělanců pro čisté, prosté a nezkažené rolnictvo, a pro folklórní „znovuobjevení lidu“. V této době vznikla kulturní základna národních hnutí, která se starala o jazyk, literaturu a kulturu vůbec, zatím si však nekladla žádné politické cíle ani program.
  • Ve fázi „B“ začaly vznikat skupiny vzdělanců, které se často opíraly o starší dějiny a věnovaly se kulturní a politické agitaci ve prospěch „národní myšlenky“. Vznikají národní kulturní instituce a jde o jazykovou a kulturní emancipaci těchto národů, které v té době neměly politickou reprezentaci.
  • Ve třetí fázi, fázi „C“ získává hnutí masovou podporu, vznikají národní politické strany a hnutí si tak klade i politické cíle. Fáze C může za vhodných politických okolností vyústit ve vznik autonomních národních států.

DíloEditovat

  • Oliver Cromwell (1968)
  • Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas, (1968)
  • Obrození malých evropských národů (1970)
  • Křižáci v Levantě (s V. Hrochovou 1975, polsky 1992)
  • 17. století krize feudální společnosti? (1976, s J. Petráněm; německy 1981)
  • Buržoazní revoluce v Evropě (1981)
  • Social Preconditions of National Revival in Europe (1985, 2000)
  • Úvod do studia dějepisu (1985)
  • Evropská národní hnutí v 19. století (1986)
  • Králové, kacíři a inkvizitoři (1987, s A. Skýbovou; německy 1985, anglicky 1987, francouzsky 1988)
  • Velká francouzská revoluce a Evropa 17891800 (1990, s V. Kubišovou)
  • Die Entstehung der Nationalbewegungen in Europa (17501849) (1993)
  • Křižáci ve Svaté zemi (1996, s V. Hrochovou)
  • Na prahu národní existence (1999)
  • V národním zájmu (1999)
  • In the National Interest. Demands and goals of European national movements of the nineteenth century: a comparative perspective (2000)
  • La naturalesa de la nació (2001)
  • Malé národy Evropy (2003)
  • Ethnonationalismus eine ostmitteleuropäische Erfindung? (2004)
  • Encyklopedie dějin novověku (ved. autor. kolektivu, 2005)
  • Dějiny Norska (2005) s H. Kadečkovou a E. Bakke-ovou
  • Das Europa der Nationen (2005)
  • Národy nejsou dílem náhody (2009)
  • řada učebnic
  • množství odborných článků

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Archiv bezpečnostních složek. Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování, reg. č. 29123 [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • ČČH představuje. [Zahraniční práce prof. PhDr. Miroslava Hrocha, DrSc.] In: Český časopis historický, 4/1994, s. 817–818. ISSN 0862-6111.
  • PELIKÁN, Jan (ed.). K poctě profesora Miroslava Hrocha. Věnováno 65. jubileu prof. Miroslava Hrocha a na počest jeho jmenování doktorem honoris causa Univerzity v Uppsale. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-702-X.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 
  • ŘEZNÍK, Miloš; SLEZÁKOVÁ, Ivana (edd.). Nations – identities, historical consciousness. Volume dedicated to Prof. Miroslav Hroch. Praha: Seminář obecných dějin při Ústavu světových dějin FF UK, 1997. ISBN 80-238-2729-4.
  • SVOBODA, David. Nations under siege. Interview with historian Miroslav Hroch. In: New Presence. The Prague Journal of Central European Affairs, 4/2004, s. 24–27. ISSN 1211-8303.
  • ESPARZA, Daniel. Miroslav Hroch. [rozhovor] In: Tensões Mundiais, 4/2007. s. 34–55. ISSN 1983-5744.
  • ŘEZNÍK, Miloš. Miroslav Hroch a evropské studium formování moderního národa. In: Střed. Časopis pro mezioborová studia střední Evropy 19. a 20. století. Centre. Journal for Interdisciplinary Studies of Central Europe in the 19th and 20th Centuries, 2/2011, s. 82–105. ISSN 1803-9243.
  • NEKVAPIL, Jiří. How a historian came to know language. On the 80th birthday of M. Hroch. [rozhovor] In: Slovo a Slovesnost, 2/2012, s. 157–158. ISSN 0037-7031.

Externí odkazyEditovat