Miroslav Hroch

český historik a pedagog

Miroslav Hroch (* 14. června 1932 Praha) je český historik se zaměřením na problematiku formování moderních národů.

Prof. PhDr. Miroslav Hroch, DrSc., dr. h. c.
Narození14. června 1932 (91 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníhistorik a vysokoškolský učitel
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Oceněníčestný doktor
Manžel(ka)Věra Hrochová
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život editovat

V 50. letech vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, se kterou následně spojil takřka celý svůj profesní život. Od roku 2000 pak přednášel na Fakultě humanitních studií, kde v letech 2002–2004 vedl společně s prof. Richardem van Dülmenem (Univerzita Saarbrücken) první doktorandské kolegium zaměřené na historii a kulturní antropologii v České republice. Zabývá se dějinami novověku, zejména srovnávacími dějinami národních hnutí v Evropě. Hostoval na univerzitách v Německu, Itálii, USA, Finsku a Litvě. Průběžně zasedá v odborných a vědeckých grémiích a je dopisujícím členem Finské akademie věd. V roce 1997 obdržel čestný doktorát univerzity v Uppsale.

Od roku 1984 je v materiálech Státní bezpečnosti veden jako její agent, jeho svazek byl však zničen 8. prosince 1989, krátce po vypuknutí sametové revoluce.[1]

Jeho manželkou byla česká historička Věra Hrochová.

Fáze národních obrození dle Hrocha editovat

Hroch se stal mezinárodně uznávanou autoritou svými srovnávacími pracemi o vzniku a vývoji národních hnutí menších národů ve střední, severní a východní Evropě, Hroch ukázal, že toto "národní obrození" všude probíhalo obdobně, i když s časovým posunem, daným hlavně sociálními a politickými podmínkami, a to ve třech fázích.

  • První fáze, fáze „A“ (v Čechách 2. pol. 18. stol.) vznikla z romantického nadšení vzdělanců pro čisté, prosté a nezkažené rolnictvo, a pro folklórní „znovuobjevení lidu“. V této době vznikla kulturní základna národních hnutí, která se starala o jazyk, literaturu a kulturu vůbec, zatím si však nekladla žádné politické cíle ani program.
  • Ve fázi „B“ začaly vznikat skupiny vzdělanců, které se často opíraly o starší dějiny a věnovaly se kulturní a politické agitaci ve prospěch „národní myšlenky“. Vznikají národní kulturní instituce a jde o jazykovou a kulturní emancipaci těchto národů, které v té době neměly politickou reprezentaci.
  • Ve třetí fázi, fázi „C“ získává hnutí masovou podporu, vznikají národní politické strany a hnutí si tak klade i politické cíle. Fáze C může za vhodných politických okolností vyústit ve vznik autonomních národních států.

Dílo editovat

  • Oliver Cromwell (1968)
  • Die Vorkämpfer der nationalen Bewegung bei den kleinen Völkern Europas, (1968)
  • Obrození malých evropských národů (1970)
  • Křižáci v Levantě (s V. Hrochovou 1975, polsky 1992)
  • 17. století krize feudální společnosti? (1976, s J. Petráněm; německy 1981)
  • Buržoazní revoluce v Evropě (1981)
  • Social Preconditions of National Revival in Europe (1985, 2000)
  • Úvod do studia dějepisu (1985)
  • Evropská národní hnutí v 19. století (1986)
  • Králové, kacíři a inkvizitoři (1987, s A. Skýbovou; německy 1985, anglicky 1987, francouzsky 1988)
  • Velká francouzská revoluce a Evropa 17891800 (1990, s V. Kubišovou)
  • Die Entstehung der Nationalbewegungen in Europa (17501849) (1993)
  • Křižáci ve Svaté zemi (1996, s V. Hrochovou)
  • Na prahu národní existence (1999)
  • V národním zájmu (1999)
  • In the National Interest. Demands and goals of European national movements of the nineteenth century: a comparative perspective (2000)
  • La naturalesa de la nació (2001)
  • Malé národy Evropy (2003)
  • Ethnonationalismus eine ostmitteleuropäische Erfindung? (2004)
  • Encyklopedie dějin novověku (ved. autor. kolektivu, 2005)
  • Dějiny Norska (2005) s H. Kadečkovou a E. Bakke-ovou
  • Das Europa der Nationen (2005)
  • Národy nejsou dílem náhody (2009)
  • řada učebnic
  • množství odborných článků

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Archiv bezpečnostních složek. Protokol registrace svazků agenturního a kontrarozvědného rozpracování, reg. č. 29123 [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. 

Literatura editovat

  • ČČH představuje. [Zahraniční práce prof. PhDr. Miroslava Hrocha, DrSc.] In: Český časopis historický, 4/1994, s. 817–818. ISSN 0862-6111.
  • PELIKÁN, Jan (ed.). K poctě profesora Miroslava Hrocha. Věnováno 65. jubileu prof. Miroslava Hrocha a na počest jeho jmenování doktorem honoris causa Univerzity v Uppsale. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-702-X.
  • PÁNEK, Jaroslav; VOREL, Petr, a kol. Lexikon současných českých historiků. Praha ; Pardubice: Historický ústav Akademie věd České republiky ; Sdružení historiků České republiky (Historický klub) ; Východočeské muzeum, 1999. 373 s. ISBN 80-85268-84-1. 
  • ŘEZNÍK, Miloš; SLEZÁKOVÁ, Ivana (edd.). Nations – identities, historical consciousness. Volume dedicated to Prof. Miroslav Hroch. Praha: Seminář obecných dějin při Ústavu světových dějin FF UK, 1997. ISBN 80-238-2729-4.
  • SVOBODA, David. Nations under siege. Interview with historian Miroslav Hroch. In: New Presence. The Prague Journal of Central European Affairs, 4/2004, s. 24–27. ISSN 1211-8303.
  • ESPARZA, Daniel. Miroslav Hroch. [rozhovor] In: Tensões Mundiais, 4/2007. s. 34–55. ISSN 1983-5744.
  • ŘEZNÍK, Miloš. Miroslav Hroch a evropské studium formování moderního národa. In: Střed. Časopis pro mezioborová studia střední Evropy 19. a 20. století. Centre. Journal for Interdisciplinary Studies of Central Europe in the 19th and 20th Centuries, 2/2011, s. 82–105. ISSN 1803-9243.
  • NEKVAPIL, Jiří. How a historian came to know language. On the 80th birthday of M. Hroch. [rozhovor] In: Slovo a Slovesnost, 2/2012, s. 157–158. ISSN 0037-7031.

Externí odkazy editovat