Antonín Malovec z Malovic
Antonín svobodný pán Malovec z Malovic a Kosoře (německy Anton Freiherr Malowetz von Malowitz und Kossorz; 15. března 1846 Praha – 12. srpna 1905 Nisko) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1865, vystřídal různé posádky v celé monarchii, nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1898). Krátce před smrtí byl jmenován zemským velitelem v Chorvatsku. Zemřel jako poslední mužský potomek starého českého rodu Malovců z Malovic.[1]
| Antonín baron Malovec z Malovic | |
|---|---|
 Erb rodu Malovců z Malovic | |
| Zemský velitel v Chorvatském království (13. armádní sbor v Záhřebu ) | |
| Ve funkci: 16. července 1905 – 12. srpna 1905 | |
| Předchůdce | Felix hrabě Orsini-Rosenberg |
| Nástupce | Karel hrabě Auersperg |
| Vojenská služba | |
| Služba |  Rakousko-Uhersko |
| Hodnost | polní podmaršál (1898), generálmajor (1894) |
| Narození | 15. března 1846 Praha |
| Úmrtí | 12. srpna 1905 (ve věku 59 let) Nisko |
| Místo pohřbení | Bubenečský hřbitov |
| Titul | baron |
| Rodiče | Zdenko von Malowetz |
| Příbuzní | Ottokar Heinrich von Malowitz (sourozenec) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis editovat
Pocházel ze starobylého českého rodu Malovců z Malovic, patřil k větvi Malovců z Kosoře povýšené v roce 1684 do stavu svobodných pánů.[2] Narodil se jako nejstarší ze tří dětí českého a říšského poslance barona Zdeňka Emanuela Malovce (1820–1889) a jeho manželky Marie Oktavie, rozené hraběnky Attemsové (1818–1889).[3][4] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1873 byl již rytmistrem u 7. dragounského pluku[5] a v roce 1876 byl jmenován c. k. komořím.[6] V roce 1882 byl povýšen na majora, služebně stále příslušel k 7. pluku, ale byl v té době pobočníkem arcivévody Albrechta.[7] V roce 1886 získal hodnost podplukovníka a jako plukovník (1889) byl jmenován velitelem 2. pluku hulánů příslušného posádkou v Tarnówě.[8]
V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let velel 9. jezdecké brigádě v Pardubicích.[9] V roce 1898 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[10] a stal se velitelem jezdecké divize ve Stanislawi, později 6. pěší divize ve Štýrském Hradci. V červenci 1905 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatském království, zemřel ale ještě před formálním převzetím funkce.[11]
Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Vojenského záslužného kříže. Od zahraničních panovníků obdržel španělský Řád Karla III. a srbský Řád Takova.[12]
Zemřel v Nisku v Haliči následkem pádu z koně ve věku 59 let a byl posledním mužským potomkem rodu Malovců. Spolu s rodiči a bratrem je pohřben na Bubenečském hřbitově v Praze.[13]
Jeho mladší bratr Otakar (1858–1901) působil ve státních službách a zemřel předčasně jako okresní hejtman v Rumburku.
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1906; s. 458 dostupné online
- ↑ Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 726–727 (heslo Malovec z Malovic) ISBN 80-7185-237-6
- ↑ Rodokmen rodu Malovců dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1869; s. 564 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 397 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
- ↑ Kais. königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 70, 112 dostupné online
- ↑ Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1890; Vídeň, 1890; s. 152, 642 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 101, 132 dostupné online
- ↑ Služební postup Antonína Malovce in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 111 dostupné online
- ↑ Seznam velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Antonína Malovce in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online
- ↑ Hrobka rodiny Malovců na Bubenečském hřbitově dostupné online