Antonín Malovec z Malovic

Antonín svobodný pán Malovec z Malovic a Kosoře (německy Anton Freiherr Malowetz von Malowitz und Kossorz; 15. března 1846 Praha12. srpna 1905 Nisko) byl český šlechtic a rakousko-uherský generál. V armádě sloužil od roku 1865, vystřídal různé posádky v celé monarchii, nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1898). Krátce před smrtí byl jmenován zemským velitelem v Chorvatsku. Zemřel jako poslední mužský potomek starého českého rodu Malovců z Malovic.[1]

Antonín baron Malovec z Malovic
Erb rodu Malovců z Malovic
Erb rodu Malovců z Malovic
Zemský velitel v Chorvatském království (13. armádní sbor v Záhřebu )
Ve funkci:
16. července 1905 – 12. srpna 1905
PředchůdceFelix hrabě Orsini-Rosenberg
NástupceKarel hrabě Auersperg
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1898), generálmajor (1894)

Narození15. března 1846
Praha
Úmrtí12. srpna 1905 (ve věku 59 let)
Nisko
Místo pohřbeníBubenečský hřbitov
Titulbaron
RodičeZdenko von Malowetz
PříbuzníOttokar Heinrich von Malowitz (sourozenec)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis editovat

Pocházel ze starobylého českého rodu Malovců z Malovic, patřil k větvi Malovců z Kosoře povýšené v roce 1684 do stavu svobodných pánů.[2] Narodil se jako nejstarší ze tří dětí českého a říšského poslance barona Zdeňka Emanuela Malovce (1820–1889) a jeho manželky Marie Oktavie, rozené hraběnky Attemsové (1818–1889).[3][4] Od mládí sloužil v armádě, v roce 1873 byl již rytmistrem u 7. dragounského pluku[5] a v roce 1876 byl jmenován c. k. komořím.[6] V roce 1882 byl povýšen na majora, služebně stále příslušel k 7. pluku, ale byl v té době pobočníkem arcivévody Albrechta.[7] V roce 1886 získal hodnost podplukovníka a jako plukovník (1889) byl jmenován velitelem 2. pluku hulánů příslušného posádkou v Tarnówě.[8]

V roce 1894 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté několik let velel 9. jezdecké brigádě v Pardubicích.[9] V roce 1898 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála[10] a stal se velitelem jezdecké divize ve Stanislawi, později 6. pěší divize ve Štýrském Hradci. V červenci 1905 byl jmenován velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu, respektive zemským velitelem v Chorvatském království, zemřel ale ještě před formálním převzetím funkce.[11]

Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Vojenského záslužného kříže. Od zahraničních panovníků obdržel španělský Řád Karla III. a srbský Řád Takova.[12]

Zemřel v Nisku v Haliči následkem pádu z koně ve věku 59 let a byl posledním mužským potomkem rodu Malovců. Spolu s rodiči a bratrem je pohřben na Bubenečském hřbitově v Praze.[13]

Jeho mladší bratr Otakar (1858–1901) působil ve státních službách a zemřel předčasně jako okresní hejtman v Rumburku.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser, Gotha, 1906; s. 458 dostupné online
  2. Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 726–727 (heslo Malovec z Malovic) ISBN 80-7185-237-6
  3. Rodokmen rodu Malovců dostupné online
  4. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser; Gotha, 1869; s. 564 dostupné online
  5. Kais. königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 397 dostupné online
  6. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 197 dostupné online
  7. Kais. königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 70, 112 dostupné online
  8. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer 1890; Vídeň, 1890; s. 152, 642 dostupné online
  9. Schematismus für das k.u.k. Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 101, 132 dostupné online
  10. Služební postup Antonína Malovce in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 111 dostupné online
  11. Seznam velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Přehled řádů a vyznamenání Antonína Malovce in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 276 dostupné online
  13. Hrobka rodiny Malovců na Bubenečském hřbitově dostupné online