13. armádní sbor (rakousko-uherská armáda)

vojenský sbor rakousko-uherské armády

13. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší jednotkou rakousko-uherské armády, respektive zemským velitelstvím pro Chorvatsko-slavonské království se sídlem v Záhřebu. Za první světové války byl sbor nasazen v Srbsku, později byl přeložen do Haliče a v závěru války bojovaly jednotky sboru v Itálii.

13. armádní sbor
Velitelství 13. armádního sboru v Záhřebu
Velitelství 13. armádního sboru v Záhřebu
ZeměRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Existence1883 - 1918
Vznik1. ledna 1883
Zánik1918
PosádkaZáhřeb
Účast
VálkyPrvní světová válka

Historie

editovat
 
Územní rozdělení působnosti armádních sborů rakousko-uherské armády 1898

13. armádní sbor (13. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Třináctý armádní sbor s působností pro celé Chorvatsko-slavonské království měl sídlo v Záhřebu.[1] Sborové velitelství bylo umístěno v bývalém šlechtickém paláci na náměstí Jezuitski trg v Záhřebu. Ke 13. sboru patřila 7. pěchotní divize v Osijeku a 36. pěchotní divize v Záhřebu, 8. jezdecká brigáda v Záhřebu a 13. dělostřelecká brigáda v Záhřebu. Pod záhřebské velení částečně spadalo i válečné námořnictvo v Rijece, kde byla umístěna 71. pěchotní brigáda a Rijeka byla také jedním z doplňovacích okresů pro sbor. Dalšími doplňovacími okresy byly Bjelovar, Karlovac, Osijek, Otočac, Petrovaradín a Záhřeb. Pod armádní sbor spadaly tři posádkové věznice (Záhřeb, Osijek, Petrovaradín), dále pak posádková nemocnice v Záhřebu a devět útvarových nemocnic (Bjelovar, Rijeka, Osijek, Otočac, Karlovac, Petrovaradín, Varaždín a Zemun).

V roce 1914 měl 13. armádní sbor početní stav přibližně 60 000 mužů. Na začátku první světové války byl sbor nasazen k invazi do Srbska v rámci 5. armády generála Potiorka,[2] později byl přeložen na východní frontu. V závěru války bojovaly jednotky sboru v jižním Tyrolsku a na italské frontě (bitva u Vittorio Veneta). Po odchodu většiny sboru na frontu v roce 1914 zůstala v Záhřebu nadále umístěna menší posádka, jejímž velením byli po dobu války pověřeni generálové Eugen Scheure (1914–1915), Josef Seipka (1915–1918), Alfred von Schenk (1918) a nakonec na podzim roku 1918 krátce Ignaz Snjaric.[3]

Velitelé 13. armádního sboru

editovat

Reference

editovat
  1. Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online
  2. Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
  3. 13. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online

Externí odkazy

editovat