Anna Vlastimila Růžičková
Anna Vlastimila Růžičková (vlastním jménem Anna Růžičková, 8. července 1824 Plzeň – 10. prosince 1869 Praha) byla česká učitelka, spisovatelka, básnířka, herečka ochotnického divadla, překladatelka a feministka. Patří k jedněm z prvních česky publikujících básnířek, přispívala do českých periodik a věnovala se překladu.
| Anna Vlastimila Růžičková | |
|---|---|
| Rodné jméno | Anna Růžičková |
| Narození | 8. července 1824 Plzeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 10. prosince 1869 (ve věku 45 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Příčina úmrtí | kolorektální karcinom |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | spisovatelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Mládí editovat
Narodila se v Plzni do české rodiny. V devatenácti letech odešla do Prahy, kde pak pracovala jako švadlena. Posléze působila jako učitelka,[1] kteréžto povolání tehdy v Rakouském císařství podléhalo celibátu, nikdy se tedy neprovdala.
Umělecké působení editovat
V Praze se začala zapojovat do českého vlasteneckého života, začala užívat vlastenecké prostřední jméno Vlastimila. Spolu s Marií Čackou, Františkou Svobodovou či Boženou Němcovou patřila k prvním česky publikujícím spisovatelkám a básnířkám. Přispívala svými básněmi a drobnými beletristickými díly do almanachů a soudobých časopisů, např. Květy, Včela, Lumír, Rodinná kronika, Besedník a dalších. Vlastní samostatnou sbírku Básně vydala roku 1859, u nakladatelky a tiskařky Kateřiny Jeřábkové. V básnické tvorbě se věnovala především lyrickým a vlasteneckým tématům.[2]
Rovněž se jako herečka a recitátorka účastnila ochotnických divadelních aktivit, především na Smíchově. Vedle vlastní tvorby je autorkou také několika překladů z maďarštiny, němčiny a francouzštiny.
Ke konci života žila v domě č. 5 v Bartolomějské ulici na Starém Městě v Praze.
Úmrtí editovat
Anna Vlastimila Růžičková zemřela 10. prosince 1869 v Praze následkem rakoviny tlustého střeva ve věku 45 let. Pohřbena byla na Olšanských hřbitovech, pohřbu se účastnil mj. básník Julius Zeyer. Její nekrolog uveřejnil mj. i deník Národní listy.
Dílo (výběr) editovat
- Heinrich Zschokke: Uprchlec v horách Jurských (1847, překlad z němčiny)
- Básně (sbírka básní, 1859)[3]
- Garay: Matěj, král uherský v Gemeru (překlad z maďarštiny)[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ KALIVODOVÁ, Eva. Browningová nebo Klášterský? Krásnohorská nebo Byron?: O rodu v životě literatury. [s.l.]: Karolinum Press 249 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-1887-6. Google-Books-ID: qhk3BAAAQBAJ.
- ↑ Besidka ctenarska .... [s.l.]: Buschak & Irrgang 438 s. Dostupné online. Google-Books-ID: vKhMa30PS1oC.
- ↑ RŮŽIČKOVÁ, Anna Vlastimila. Básně Anny Vlastimily Růžičkové. [s.l.]: Jar. Pospíšil 95 s. Dostupné online. Google-Books-ID: iI0vmwEACAAJ.
- ↑ MIKOVER, Ferdinand Břetislav; HÁLEK, Vítězslav; SLÁDEK, Josef Václav. Lumír: týdeník zábavný a poučný. [s.l.]: J. Otto. 636 s. Dostupné online. Google-Books-ID: qGXnAAAAMAAJ.
Literatura editovat
- BASS, Eduard. Čtení o roce osmačtyřicátém. V Praze: Fr. Borový, 1948. s. 306. Dostupné online
- BOROVSKÝ, Karel Havlíček a QUIS, Ladislav. Korespondence Karla Havlíčka. Praha: Bursík a Kohout, 1903. s. 162-163. Dostupné online
- Besedník. Praha: Josef Richard Vilímek, 1861-1864. ISSN 1802-601X. Dostupné online
- Po desíti letech: zpomínky na Františka Jaromíra Rubeše. V Praze: K. Schreyer a Hynek Fuchs, 1863. s. 48-49. Dostupné online
