Štěpán z Tetína

český šlechtic

Štěpán z Tetína (před 1290?1338) byl český šlechtic, zemský notář, nejvyšší písař Království českého za vlády Jana Lucemburského. Byl pravděpodobně bratr Jana Volka (ze strany matky Anežky), nemanželského syna českého krále Václava II.. Od Štěpána z Tetína odvozuje svůj původ rod pánů z Tetína.

Štěpán z Tetína
Narození13. století
Úmrtí1338
Povolánínotář a nejvyšší zemský písař
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

MajetekEditovat

Dne 24. června 1321 založil emfyteutickým právem[pozn. 1] vsi Dušníky, Dubenec, Rosovice, Kytín, Dobříš, Knín a Libčice a toto založení osvědčil dvěma listinami, vydanými na jeho sídelním hradě Tetíně.[2] V letech 1321 až 1337 držel Březovou Lhotu spolu s Tetínem, Mníškem a Dobříší ve svém vlastnictví k tomu si 15. března 1322 pronajal od vyšehradské kapituly bývalý špitál při kostele Panny Marie před Týnem.[3] 7. listopadu 1326 společně s prvorozeným synem, mělnickým proboštem Jindřichem, slíbili vyšehradské kapitule roční plat ze zboží v Zahrádkách[4] a zaručili se za dluh probošta Jana Volka.[5] Počínaje touto listinou přestává Štěpán používat přídomku z Tetína a dále se tituluje pouze jako notarius terrae. v roce 1326 konkrétně 10. listopadu probošt Jan zastavil Štěpánovi na deset let vesnici a tvrz Tatce, přičemž ho v příslušné listině nazývá nepotem nostrum. V roce 1331 se Štěpán v královské listině připomíná jako purkrabí významného hradu Lichtenburka.[6] O pět let později, v roce 1336 se s některými dalšími českými pány zúčastnil výpravy markraběte Karla do Tyrolska.[7] a 12. března 1338 směnil s křížovníky háj Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín,[8] přičemž na pečeti přivěšené k této listině je predikát „z Děvína“, vážící se k hradu Děvín nad Zlíchovem, který Štěpán nedlouho předtím vystavěl.[9] V roce 1338 je v zachovalém zlomku pohořelých zemských desk zaznamenáno, že zemřelý zemský notář Štěpán daroval klášteru Sv. Tomáše na Malé Straně ves Březovou čili Lhotku.[10] V klášteře Sv. Tomáše na Malé Straně založil kapli sv. Filipa a Jakuba v jehož ambitu byl pohřben.

ErbEditovat

Erbovní figurou Štěpána z Tetína a jeho potomků byl býk či spíše vůl,[11] černý na stříbrném štítu. U pánů z Ronovce pak na modrém štítu černý býk se zlatou zbrojí (rohy a kopyta).[12]

Potomci Štěpána z TetínaEditovat

  • Jindřich (kolem roku 1300 - † 1348), prvorozený syn Štěpána z Tetína
    • Poprvé zmiňován v listině z 8. července 1320 jako probošt mělnický.[13]
    • 1338 převzal úřad nejvyššího zemského písaře.
    • 10. června 1340 se připomíná jako zemský notář, probošt mělnický.[14]
    • V letech 1341 až 1343 vykonával navíc funkci kancléře markraběte Karla.[15]
    • Na podzim roku 1341 byl zvolen proboštem pražským[16]
    • V roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338[17]
    • Před rokem 1348 prodal spolu s bratry tetínské zboží Karlovi IV., který je přičlenil k nově vytvořenému dominiu karlštejnskému.[18]
    • Naposledy se připomíná v královských listinách z 27. srpna 1348.[19]
  • Markéta, dcera Štěpána z Tetína, pohřbená v ambitu svatotomášského kostela.[20]
  • Jan (Ješek) († mezi 1393–1397) (z Tetína, Makotřas, Zlíchova, Ronovce)
    • v roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338[17]
    • V roce 1351 Jan ze Zlenic zastavil hrad Zlenice bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína.
    • 21. července 1356, Štěpán, kanovník pražský a zemský notář a jeho bratr Ješek, používající v tomto případě predikátu "z Makotřas" prodali pražskému měšťanu Zejdlinovi plat na Zlíchově a Makotřasích.[21] Zároveň oba vykonávali podací právo v blízkých Lidicích.[22]
    • Mezi lety 1361 - 1376 prodali bratři Štěpán a Ješek hrad Děvín kartouzskému klášteru na Újezdě.[23]
    • 1. prosince 1362 udělil Janovi nejvyšší maršálek Čeněk z Lipé a jeho syn Jindřich jako léno hrad Ronovec ve východních Čechách,[24] od té doby se píše z Ronovce.
    • 20. července 1364 vykonával podací právo v kostele v Dolní Krupé.[25]
    • Jan vlastnil i některé drobné středočeské reality, patrně součást otcovského dědictví. Šlo zejména o ves Bynice u Říčan, k níž se váže zajímavý zápis ve vizitačním protokole Pavla z Janovic: "Tomáš a Mořic, obyvatelé a radní ve vsi Čestlice vypověděli, že vznešený pan Jan z Ronovce, ačkoli má legitimní choť, vystřídal mnoho milenek, z nichž poslední Elišku řečenou Beznoska si drží jako hospodyni ve svém bynickém dvoře, jezdí za ní a má s ní dospělého syna. Kromě toho prý umístil v Bynicích i další svou milenku Kunhutu, jež s ním dříve žila na Ronovci. Další svědek, čestlický farář Jakub k tomu podotkl, že Eliška řečená Beznoska je navíc vdaná a její manžel rovněž žije v Bynicích.[26]
    • V roce 1382 vystoupil proti královské odúmrti ve Vysočanech, kde jeho zemřelý bratr Štěpán vlastnil nějaký majetek, jménem pozůstalé vdovy Kateřiny a jejího syna Jana, kteří jsou v této souvislosti uvedeni s predikátem z Přítočna.
    • V roce 1383 obhajoval Jan z Ronovce jménem svým i Kateřiny a Jana z Přítočna prodej ročního platu v Hospozíně.[27]
    • Naposledy se připomíná v roce 1393, kdy vystupuje společně se svým stejnojmenným synem Janem jako patron kostela v Dolní Krupé.[25]
  • Mikuláš († po roce 1342)
    • v roce 1342 potvrdili Jindřich, Jan a Mikuláš směnu háje Mořiny u Dobřichovic za háj Roblín z roku 1338.[17] Tato listina je poslední zmínkou o Mikulášovi, který patrně záhy po tomto datu zemřel.[28]
  • Štěpán († 2. 7. 1382)
    • 17. března 1351 poprvé připomínán jako vykonavatel úřadu zemského písaře (po Jindřichově smrti), uváděn jako pražský kanovník.
    • V roce 1351 Jan ze Zlenic zastavil hrad Zlenice bratrům Štěpánovi a Ješkovi z Tetína.
    • 3. dubna 1352 se v papežské listině připomíná jako farář v moravských Jaroměřicích.[29]
    • 21. července 1356, Štěpán, kanovník pražský a zemský notář, a jeho bratr Ješek, používající v tomto případě predikátu z Makotřas prodali pražskému měšťanu Zejdlinovi plat na Zlíchově a Makotřasích[30] Zároveň oba vykonávali podací právo v blízkých Lidicích.[31]
    • Mezi lety 1361 - 1376 prodali bratři Štěpán a Ješek hrad Děvín kartouzskému klášteru na Újezdě.[23]
    • V roce 1367 držel prebendu ve Ctiněvsi, Zátvoře a Sobíně..[32]
    • V roce 1371 držel obedience v Auněticích[32]
    • Ve vizitačním protokole pražského arcijáhna Pavla z Janovic, vzniklém v letech 1379 - 1382 uvádí unhošťský farář Jakub, že zemský notář Štěpán si ve Velkém Přítočně drží konkubínu Kateřinu, jíž často navštěvuje a s níž má tři nebo čtyři děti.[33]
    • Naposledy se připomíná mezi dalšími zemskými úředníky v roce 1382.
    • Manželka Kateřina se jako vdova po Štěpánovi naposledy připomíná v roce 1391.[34]

Další členové roduEditovat

  • Jan z Ronovce, syn Jana z Ronovce
    • V květnu 1397 vystupuje jako patron kostela v Dolní Krupé jako „Johannis de Ronowicz alias de Sunnenburg“.[25]
    • Po smrti Jindřicha z Lipé na počátku 15. století během dědických sporů z Ronovce vypuzen a dále žil jako člen bojových šlechtických družin, nezřídka se zabývajících i loupežnictvím[35]
  • Petr z Ronovce, syn Jana z Ronovce
    • Po smrti Jindřicha z Lipé na počátku 15. století během dědických sporů z Ronovce vypuzen a dále žil jako člen bojových šlechtických družin, nezřídka se zabývajících i loupežnictvím.[35]
  • Jan z Přítočna, syn Štěpána a Kateřiny
    • 1380 uváděn jako student pražské univerzity.
    • Naposledy se připomíná v roce 1405[18]

PoznámkyEditovat

  1. (latinsky) Stephanus de Tetin, nepos Johannis, praepositi Wyssegradensis ecclesiae, cancellarii regni Bohemie[1]

ReferenceEditovat

  1. Bohemiae et Moraviae III.290/696 a 291/697
  2. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.290/696 a 291/697
  3. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.311/765
  4. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.481/1238
  5. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.480/1237
  6. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.714/1831 (táž listina s chybným datem 1321 je otištěna na s. 276 pod č. 655)
  7. SPĚVÁČEK, Josef. Karel IV. : Život a dílo. Praha: Svoboda, 1979. 720 s. S. 122. (česky) 
  8. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.211/526
  9. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého VIII.. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1891. 318 s. Dostupné online. S. 296. (česky) 
  10. Reliquiae tabularum terrae I.408 (pozůstatky desk zemských)
  11. I. Hlobil: Přemyslovec ..., op. cit. 3, s. 480 správně vydedukoval spojitost mezi touto erbovní figurou a přídomkem Přemyslovce Jana.
  12. Mysliveček, Milan. Erbovník str.22
  13. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III.244/593
  14. Reliquiae tabularum terrae I.408 (Pozůstatky desk zemských)
  15. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.394/990 (24. srpna 1341) a 522/1296 (14. července 1343), první z těchto listin též CDM VII.248/347
  16. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.411/1029 V listině z 23. října 1341 je nazýván "Henrici, prepositi Melnicensis pro tunc electi in prepositum Pragensem".
  17. a b c Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae IV.479/1200
  18. a b SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého VI.. Praha: Tiskem a nákladem knihtiskárny Františka Šimáčka, 1891. 318 s. Dostupné online. Kapitola op. cit. 6, s. 40. (česky) 
  19. Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae V/2.227/453, 232/457, 234/458
  20. TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy II. svazek. Praha: Nákladem knihkupectví Fr. Řivnáče (Antonína Řivnáče), 1892. 570 s. S. 119. (latinsky) 
  21. Archiv český XXVIII.386
  22. Libri confirmationum I.9
  23. a b Staletá Praha. Praha: Panorama, 1988. 230 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. S. 57. (česky)  Archivováno 3. 3. 2014 na Wayback Machine
  24. SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého XII.. Praha: Nákladem F. Šimáčka, 1900. 345 s. Dostupné online. S. 249. (česky) 
  25. a b c „Jesconis Senioris de Summerburg et Johannis filij ipsus“. LC V.172. Jan tu vykonával podací právo již 20. července 1364. LC I/2.50. V květnu 1397 vystupuje jako patron kostela už jen samotný „Johannis de Ronowicz alias de Sunnenburg“ - pravděpodobně Jan mezitím zemřel a zde se jedná o jeho stejnojmenného syna. LC V.284
  26. Visitační protokol ..., op. cit. 53, s. 288 – 289
  27. Archív český XXXI.367
  28. BĚLOHLÁVEK, Miloslav a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV.. Praha: Svoboda, 1985. 521 s. S. s. 346 uvádí, že Mikuláš se připomíná ještě v roce 1348, ovšem bez udání pramene. 
  29. Monumenta Vaticana res gestas Bohemicas illustrantia I.755/1465
  30. Archiv český XXVIII.386
  31. Libri confirmationum I.9
  32. a b TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy V. svazek. Praha: Řivnáč 270 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 122. (česky)  Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine
  33. HLAVÁČEK, Ivan; HLEDÍKOVÁ, Zdeňka. Visitační protokol pražského arcijáhenství pražského arcijáhna Pavla z Janovic z let 1379-1382. Praha: Pragae : Academia, 1973. 529 s. (česky) 
  34. Archiv český XXXI.72
  35. a b ŠTĚPÁN, V. Andělové z Ronovce. Havlíčkův Brod: Havlíčkobrodsko, 1997. 116 s. ISBN 978-80-7304-089-5. Kapitola Původ rodu je tu ovšem podán značně zmateně, neboť autor spojil oba Štěpány z Tetína otce i syna v jedinou osobu, s. 153–157. 

Externí odkazyEditovat