Říše Čching

Říše Velká Čching (čínsky pchin-jinem Dà Qīng guó, znaky zjednodušené 大清国, tradiční 大清國), po dobytí Číny též Říše středu (čínsky v českém přepisu Čung-kuo, pchin-jinem Zhōngguó, znaky zjednodušené 中国, tradiční 中國), byl oficiální název multikulturního, původem mandžuského, státu čchingské dynastie Aisin Gioro, který počínaje rokem 1644 během několika desetiletí ovládl čínskou říši Ming a panoval Číňanům a dalším národům do začátku 20. století. Vznikl roku 1636 reorganizací říše Pozdní Ťin rozkládající se v jižním Mandžusku, zanikl roku 1912, kdy byla v čínské sinchajské revoluci svržena vláda mandžuské dynastie a ustavena Čínská republika.

Velká Čching
 大清  (Ta Čching kuo)
 
中國  (Čung-kuo)
1636/16441912
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: 鞏金甌 (Gong Jin'ou)
geografie
Mapa
Říše Čching v roce 1889
rozloha:
8 800 000 (rok 1700)
14 700 000 (rok 1790)
13 400 000 km² (rok 1860)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
432 000 000 (rok 1850)
státní útvar
wén, liǎng, papírové peníze
vznik:
1636 – reorganizací a přejmenováním mandžuské říše Pozdní Ťin
zánik:
státní útvary a území
předcházející:
Pozdní Ťin Pozdní Ťin
říše Šun říše Šun
Jižní Ming Jižní Ming
Džungarský chanát Džungarský chanát
království Tung-ning království Tung-ning
Nebeská říše velkého míru Nebeská říše velkého míru
následující:
Čínská republika Čínská republika
Mongolský chanát Mongolský chanát
Tibet Tibet
Urjanchajská republika Urjanchajská republika
Tchaj-wanská republika Tchaj-wanská republika
Japonský Tchaj-wan Japonský Tchaj-wan
Třetí Barmská říše Třetí Barmská říše
Britský Hong Kong Britský Hong Kong
Kuang-čou-wan Kuang-čou-wan
Tento článek je o státu. O mandžuském rodě a dynastii, která vládla říši Čching, pojednává článek Aisin Gioro. Další významy jsou uvedeny na stránce Čching (rozlišovač).

HistorieEditovat

Počátky čchingskému státu dal koncem 16. století džürčenský náčelník Nurhači, který zorganizoval kmeny Džürčenů jižního Mandžuska do armády Osmi korouhví a roku 1616 svůj stát pojmenoval Pozdní Ťin. Jeho nástupce Chuang Tchaj-ťi přejmenoval svůj národ na Mandžuy, stát na Veliká Čching a postupně vytěsnil čínskou říši Ming z poloostrova Liao-tung. Roku 1644 armáda protimingského čínského povstalce Li C’-čchenga dobyla mingskou metropoli Peking. Wu San-kuej, velitel mingské armády bránící Velkou čínskou zeď proti Čchingům, se podrobil Čchingům a společně s nimi porazil povstalce. Severní Čínu Mandžuové obsadili rychle, dobývání jižní Číny se protáhlo do roku 1683, kdy již panoval císař Kchang-si (vládl 1661–1722). Za císaře Čchien-lunga (vládl 1736–1796) v deseti velkých taženích čchinský stát rozšířil svá území v centrální Asii.

Třebaže se první čchingští vládci drželi mandžuského způsobu života a s čínským titulem císaře nosili i mongolský titul chána a podporovali tibetský buddhismus, při spravování své říše používali tradiční čínské konfuciánské přístupy a čínský byrokratický aparát. Zachovali systém úřednických zkoušek, pomocí nichž nabírali čínské úředníky do státní správy a převzali čínské pojetí mezinárodních vztahů předpokládající vazalské vztahy s okolními státy.

Čchien-lungova vláda byla obdobím nejvyšší moci říše, po kterém nastal postupný pokles. Obyvatelstvo vzrostlo do cca 400 milionů, ale daně a státní příjmy celkem zůstaly nízké, což založilo budoucí finanční problémy státu. Všeobecně se rozšířila korupce, šířila se lidová povstání, ale vládnoucí elita zůstávála u starých způsobů žití a vládnutí, přes změny probíhající ve světě. Po porážce Čchingů v první z opiových válek vnutily evropské státy říši nerovné smlouvy, v nichž zakotvily pro sebe výhodný svobodný obchod, extrateritorialitu svých občanů a otevření některých přístavů, které se dostaly pod jejich kontrolu. Současně v nepokojích, zejména povstání tchaj-pchingů (1850–1864) a povstání čínských muslimů (1855–1873) zahynuly miliony lidí, takže v letech 1850–1873 se počet obyvatel říše Čching snížil z 410 na 350 milionů.[1] V reakci na tyto katastrofy se v období čchingské restaurace pokusily čínské elity pomocí modernizačních reforem posílit konfuciánský řád a čchingskou vládu. Snažení reformního hnutí však vyústilo v porážku čchingské říše v první čínsko-japonské válce, ve které Čchingové ztratili Tchaj-wan a vliv v Koreji. Neuspělo ani sto dní reforem roku 1898 zrušených císařovnou Cch’-si, od 60. let faktickou vládkyní země. Spory o práva evropských států se vylily v proticizinecké povstání boxerů, k jehož potlačení do Číny vtrhly evropské armády, které porazily i vládní vojsko a obsadily Peking.

Čchingská vláda reagovala novým kolem reforem, nicméně po smrti Cch’-si se v odporu proti konzervativné vládě spojili reformátoři i místní elity a roku 1911 začaly nepokoje, které přerostly v sinchajskou revoluci, jejímž výsledkem byla roku 1912 rezignace posledního čchingského císaře Pchu Iho a vyhlášení Čínské republiky.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Marin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9. S. 363. 

LiteraturaEditovat

Česky:

  • FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9. 
  • Pchu-i. Pchu-i, byl jsem posledním čínským císařem. Překlad Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9. 
  • SATRAPA, Filip. Mezi tradicí, reformou a revolucí: Čína na sklonku císařské éry. Historický obzor. 2004, roč. 15, čís. 11/12, s. 253–269. ISSN 1210-6097. 

Anglicky:

  • The Ch'ing Empire to 1800, Part 1. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-24334-6. (anglicky) 
  • The Ch'ing Dynasty to 1800, Part 2. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge: Cambridge University Press, 2016. ISBN 978-0-521-24335-3. (anglicky) 
  • Late Ch'ing 1800–1911, Part 1. Příprava vydání John K. Fairbank. Cambridge: Cambridge University Press, 1978. ISBN 978-0-521-21447-6. (anglicky) 
  • Late Ch'ing 1800–1911, Part 2. Příprava vydání John K. Fairbank, Kwang-Ching Liu. Cambridge: Cambridge University Press, 1980. ISBN 978-0-521-22029-3. (anglicky) 
  • ELLIOTT, Mark C. The Manchu Way: The Eight Banners and Ethnic Identity in Late Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 2001. 580 s. ISBN 0804746842, ISBN 9780804746847. (anglicky) 
  • CHANG, Michael G. A Court on Horseback: Imperial Touring & the Construction of Qing Rule, 1680–1785. Cambridge: Harvard University Asia Center. Harvard University Press, 2007. ISBN 0-674-02454-0. S. 15, poznámka 42. [dále jen Chang]. 
  • New Qing Imperial History: The Making of Inner Asian Empire at Qing Chengde. Příprava vydání Ruth W. Dunnell, Mark C. Elliott, Philippe Foret, James A Millward. Abington, Oxon: Routledge, 2004. 288 s. ISBN 1134362218, ISBN 9781134362219. (anglicky) 
  • MCMAHON, Keith. Celestial Women: Imperial Wives and Concubines in China from Song to Qing. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 312 s. ISBN 1442255021, ISBN 9781442255029. (anglicky) 
  • PERDUE, Peter C. Culture, History, and Imperial Chinese Strategy: Legacies of the Qing Conquests. In: VAN DE VEN, Hans. Warfare in Chinese History. Leiden: Koninklijke Brill, 2000. ISBN 9004117741. S. 252–287.
  • PERDUE, Peter C. China Marches West: The Qing Conquest of Central Eurasia. Cambridge: Harvard University Press, 2005. xx + 725 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01684-2. (anglicky) 
  • ROWE, William T. China's Last Empire: The Great Qing. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 2010. 368 s. ISBN 0674054555, ISBN 9780674054554. (anglicky) 
  • WAKEMAN, Frederic. The Great Enterprise: The Manchu Reconstruction of Imperial Order in Seventeenth-Century China. Volume 1. Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press, 1985. 680 s. ISBN 0-520-04804-0. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat