Otevřít hlavní menu

Zlatý úsvit nebo Zlaté jitro (řecky Χρυσή ΑυγήChrysi Avgi) je řecká krajně pravicová extrémistická politická strana. Její kořeny sahají do prosince 1980, formálně se stala politickou stranou 1. listopadu 1993, sídlí v Athénách a jejím současným vůdcem je její původní zakladatel Nikolaos Michaloliakos. V září 2013 ho řecká policie zatkla a obvinila ho ze zformování zločinecké organizace.[4] Média stranu označují za neonacistickou[5] a fašistickou, vedení strany však taková označení odmítá.[6]

Χρυσή Αυγή
Chrysi Avgi
Zlatý úsvit
Zkratka XA
Datum založení 1. listopadu 1993
Předseda Nikolaos Michaloliakos
Zakladatel Nikolaos Michaloliakos
Ideologie Ultranacionalismus[1]
Neonacismus[2][3]
Fašismus
Megali idea
Politická pozice Krajní pravice
Evropská strana Aliance za mír a svobodu
Politická skupina EP Nezařazení
Barvy Modrá, žlutá, červená, černá
Zisk mandátů ve volbách
Parlament
18 / 300
Evropský parlament
3 / 21
Regiony
26 / 725
Oficiální web www.xryshaygh.com
Vlajka strany

Obsah

Historie stranyEditovat

V prosinci 1980 Nikolaos Michaloliakos a jeho přívrženci založili časopis Chrysi Avgi. Michaloliakos se po léta aktivně zapojoval do politiky krajní pravice, kdy se účastnil agresivních demonstrací a dokonce přechovávání nelegálních výbušnin, za co byl i uvězněn. Ve vězení se setkal s vůdci Řecké vojenské junty. Vydávání časopisu Chrysi Avgi bylo zastaveno v dubnu 1984, kdy Michaloliakos vstoupil do Národní politické unie (EPEN), kde se stal vůdcem mládežnické organizace. V lednu roku 1985 byl ze strany vyloučen a poté založil své hnutí "Lidové národní hnutí - Chrysi Avgi", které bylo roku 1993 registrováno jako politická strana. Na počátku 90. let 20. století se začaly vytvářet neoficiální polovojenské jednotky, které vedl bývalý armádní důstojník Giannis Giannopoulos. V roce 1992 mělo hnutí stabilních 200 členů a Giannopoulosův vliv rostl. Na konci 80. let strana přijala myšlenky novopohanství (a odmítala marxismus a liberalismus coby žido-křesťanské), později však pozměnila ideologii a přijala víru Řecké pravoslavné církve.

První volby, ve kterých strana kandidovala, se konaly v roce 1994. Šlo o volby do Evropského parlamentu, v kterých získala sedm tisíc hlasů (0,11 %).

Několik členů strany se přidalo do Řecké dobrovolnické gardy (GVG) ve válce v Bosně, která bojovala v vojsku Srbské republiky. Členové GVG byli zapleteni i do Srebrenického masakru. Někteří z členů strany v GVG byli vyznamenáni Radovanem Karadžićem, vedení strany však oznámilo, že tito jedinci byli ze strany později vyloučeni.

Prvních řeckých parlamentních voleb se strana účastnila v roce 1996. Získala čtyři tisíce hlasů (0,07 %). Roku 1999 znovu kandidovala do Evropského parlamentu, tentokrát ve spolupráci se stranou První linie (PG). Obdržely 48 tisíc hlasů (0,75 %).

V roce 2005 byla strana kritizována za homofobické projevy při průvodu Gay Pride v Aténách. V prosinci téhož roku strana pozastavila svou aktivitu kvůli agresivním srážkám s komunisty. Členové strany měli spolupracovat s dnes již zaniklou stranou Patriotická aliance. V březnu 2007 strana na svém 6. kongresu obnovila svou činnost.

Ve volbách do Evropského parlamentu roku 2009 strana získala 23 tisíc hlasů (0,45%).

V komunálních volbách roku 2010 strana získala jedno křeslo v zastupitelstvu města Atén, kdy získala 5,3% hlasů. V parlamentních volbách z května 2012 se strana dostala do Parlamentu. Získala 440 tisíc hlasů (6,97 %) a 21 mandátů. Kvůli povolební patové situaci se musely volby opakovat. V červnových volbách téhož roku strana zopakovala úspěch. Získala 450 tisíc hlasů (6,92 %) a 18 mandátů.

V předčasných parlamentních volbách z ledna 2015 se Zlatý úsvit umístil na třetím místě s 6,28 % hlasů a 17 mandáty. V dalších předčasných volbách ze září 2015 obdrželi 6,99 % hlasů a 18 mandátů.

Aktivity a postojeEditovat

Od roku 1996 strana organizuje skrze svůj Výbor paměti národa (řecky Epitropi Ethnikis Mnimis) každoroční pochod v Aténách. Výbor také organizuje manifestace na výroční řecké svátky, které mají oslavovat řeckou historii. Například v červnu je organizováno shromáždění v Soluni na památku Alexandra Velikého.

V září 2005 chtěla strana organizovat festival s názvem Eurofestival 2005 - Nacionální letní kemp. Kvůli přislíbené účasti od radikálních stran jako jsou Národnědemokratická strana Německa, italská Forza Nuova nebo rumunská Noua Dreaptă, byla akce zakázána státem.

Členové strany bývají často spojováni se zločiny z nenávisti proti imigrantům, politickým oponentům a etnickým menšinám. Časté jsou také srážky členů s krajně levicovými nebo anarchistickými příznivci. Různí jedinci také propagují antisemitské názory.

Příznivci strany jsou také občas spojováni s fotbalovými hooligans. Obvykle na stadionech agresivně protestují proti Albáncům, jichž žije v Řecku okolo 650 tisíc.

Externí pozorovatelé popisují sympatie členů strany k myšlenkám, které zastával diktátor Ioannis Metaxas.[7]

V roce 2012 vedly kampaň se sloganem "Jistě, můžeme zbavit tuto zemi špíny", myšleno proti imigrantům.[8] Častým heslem je i "Řecko Řekům".

Vražda Pavlose FyssaseEditovat

V polovině září 2013 byl v Aténách v noci ubodán k smrti hudebník a antifašista Pavlos Fyssas. Z činu je podezřelý člen Zlatého úsvitu, který se podle policie k činu přiznal, ale strana jakoukoli souvislost s vraždou odmítla. Vražda vyvolala v zemi masové protesty.[9] 21. září policie policie z vraždy oficiálně obvinila 45letého řidiče kamionu Jorgose Rupakiase.[10] 28. září zatkla řecká policie šéfa Zlatého úsvitu Nikolaose Michaloliakose, 3 poslance a 12 dalších členů strany.[11]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Golden Dawn (Greece) na anglické Wikipedii.

  1. TSATSANIS, Emmanouil. Hellenism under siege: the national-populist logic of antiglobalization rhetoric in Greece. Journal of Political Ideologies. 2011, s. 11–31. DOI:10.1080/13569317.2011.540939. (anglicky) 
    • MILIOPOULOS, Lazaros. Extremismus in Griechenland. Extremismus in den EU-Staaten. VS Verlag, 2011, s. 154. DOI:10.1007/978-3-531-92746-6_9. (German) 
    • DAVIES, Peter; JACKSON, Paul. The Far Right in Europe: An Encyclopedia. [s.l.]: Greenwood World Press, 2008. S. 173. (anglicky) 
    • CHALK, Peter. Non-Military Security in the Wider Middle East. Studies in Conflict & Terrorism. 2003, s. 197–214. DOI:10.1080/10576100390211428. (anglicky) 
    • ALTSECH, Moses. Anti-Semitism in Greece: Embedded in Society. Post-Holocaust and Anti-Semitism. 2004, s. 12. (anglicky) 
    • PORAT, Dina; STAUBER, Roni. Antisemitism Worldwide 2000/1. [s.l.]: University of Nebraska Press, 2002. S. 123. (anglicky) 
  2. * Explosion at Greek neo-Nazi office. [s.l.]: CNN, 19. března 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-08. (anglicky) 
    • Greek minister warns of neo-Nazi political threat. B92. 31. března 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 03-06-2012. (anglicky) 
    • Ακροδεξιά απειλή για τη Δημοκρατία (Right-wing threat to Democracy). Ethnos. 31. března 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-09-18. (anglicky) 
    • Migration woes take centre stage ahead of Greek election. The Sun Daily. 4 April 2012. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
    • DONADIO, Rachel; KITSANTONIS, Niki. Greek Voters Punish 2 Main Parties for Economic Collapse. The New York Times. 6. května 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Šéf Zlatého úsvitu skončil v poutech
  4. {title}. articles.cnn.com [online]. [cit. 2012-06-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08. 
  5. http://www.reuters.com/article/2012/05/06/us-greece-election-farright-idUSBRE8450D820120506
  6. {title}. www.vancouversun.com [online]. [cit. 19-06-2012]. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-06-2012. 
  7. http://www.jta.org/news/article/2012/05/08/3094981/greeces-jewish-community-warns-of-return-to-fascism
  8. Řecký neonacista zabil hip hopera. V ulicích tisíce demonstrantů
  9. V Řecku obvinili neonacistu z vraždy zpěváka
  10. Řecká policie zatkla šéfa krajně pravicového Zlatého úsvitu i poslance
  • Extremisté v Řecku sílí. Chtějí zemi zbavit "zápachu" imigrantů a zaminovat hranice. iHned.cz [online]. 2012-4-26 [cit. 2012-4-26]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat