Wikipedista:Hugo/Pískoviště3
Oxid inditý | |
---|---|
Pevný oxid inditý | |
Obecné | |
Systematický název | Oxid inditý |
Anglický název | Indium(III) oxide |
Německý název | Indium(III)-oxid |
Sumární vzorec | In2O3 |
Vzhled | Žlutá až žlutozelená pevná látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1312-43-2 |
PubChem | 150905 |
SMILES | [O-2].[O-2].[O-2].[In+3].[In+3] |
InChI | InChI=1S/2In.3O/q2*+3;3*-2 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 277,64 g/mol |
Teplota tání | 1 910 °C |
Hustota | 7,179 g/cm3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Struktura | |
Krystalová struktura | krychlová |
Hrana krystalové mřížky | a=876,85 pm |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
NFPA 704 | 0
1
0
|
Oxid inditý (In2O3) je oxidem india, které v něm má oxidační číslo III.
Příprava
editovatOxid inditý lze připravit termickým rozkladem hydroxidu, dusičnanu, uhličitanu nebo síranu inditého. Krystalický oxid lze připravit hydrolýzou chloridu inditého vodným roztokem amoniaku a následným stárnutím sraženiny.[2]
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Indium(III) oxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Indium oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 297.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Hugo/Pískoviště3 na Wikimedia Commons