Wikipedista:Davidek2009/Název podstránky
Sofie Andrejewna Tolstá (rusky Со́фья Андре́евна Толста́я; narozena 22. srpnajul. / 3. září 1844greg. v Pokrowskoje-Streschnjowo, na území dnešní Moskvy; zemřela 4. listopadu 1919 v Jasnaja Poljana), byla ruskou spisovatelkou, z poloviny německého původu a zároveň chotí jednoho z nejlepších světových spisovatelů Lva Nikolajeviče Tolstého, s kterým strávila skoro padesát let.
| Sofie Andrejewna Tolstá | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Sofja Andrejewna Behrsová |
| Narození | 3. září 1844 Moskva |
| Úmrtí | 3. září 1919 (ve věku 74 let) Jasnaja Poljana |
| Povolání | Spisovatelka, vydavatelka, Tolstého asistentka |
| Znám(á) jako | manželka Lva Nikolajeviče Tolstoje |
| Choť | Lev Nikolajevič Tolstoj |
| Příbuzní | Petr Zavadovský |
Život editovat
Sofie Andrejewna Behrsová vyrůstala v Moskevském Kremlu v rodině německé národnosti. Její prapradědeček Hans Behrs byl pruským králem v 18. století vyslán jako instruktor v armádě carevny Alžběty. Její otec Andrej Evstafjevič Behrs (1808–1868) byl s oficiálním bydlištěm v Kremlu dvorní lékař. Matkou byla Ljubow Alexandrowna Behrsová, roz. Islawinová (1826–1886), která byla ruské národnosti. Její pradědeček z matčiny strany byl ruský státník a milenec Kateřiny Veliké Petr Zavadovský. Sofie se narodila jako druhá nejstarší ze tří dcer.
V roce 1861 absolvovala Moskevskou univerzitu jako vychovatelka. Ve stejném roce bylo v Rusku zrušeno nevolnictví a v ruské inteligenci rostly naděje na liberalizaci carské říše. Když jí bylo osmnáct, požádal ji o ruku o šestnáct let starší, v té době známý spisovatel Tolstoj, který byl jejich rodinný přítel. Období zásnub trvalo jeden týden, 23. září 1862 se vzali v Kremlu v Katedrále Zvěstování. Sofie se vzdala svých vlastních literárních ambicí a spálila před svatbou své pokusy o psaní a deníky. Tolstoj jí zase dával číst své deníky, z nichž se dozvěděla o jeho sexuálně bujarém životě před svatbou (později tuto scénu literárně zpracoval v Anně Kareninové a v kapitole 5 Kreutzerovy sonáty).
Zanedlouho po sňatku začal Tolstoj psát svůj nejslavnější román Vojna a mír. Sofie ho v psaní tohoto díla ze srdce podporovala. Do jeho skonu mu dělala asistentku a později hrála u něj roli vydavatelky.
Tolstá byla šestnáctkrát těhotná, ovšem z toho třikrát potratila. Paní Tolstá odmítala antikoncepci, které v té době již byla hojně používaná, a tak není divu, že měla tolik dětí.
Během vzniku románu Anny Kareninové manželskému páru zemřely tři děti a dvě tety a Sofie se dokonce vážně rozestonala, tak že nemohla svému choti asistovat. Na konci roku 1880 si pár pořizuje dům v Moskvě, aby mohla umožnit dětem vzdělání ve městě.
Její manželství se ovšem ocitlo v krizi, když se Tolstoj rozhodl rozdat veškerý svůj majetek. Nakonec krize vyvrcholila, když ji v listopadu roku 1910 Lev náhle opustil. Cestou vlakem se nachladil, a pak dojel do Astapova, kde po deseti dnech zemřel na zápal plic.
Sofie na sklonku života pobývala v Jasné Poljaně. Přežila ruskou revoluci. Zemřela 4. listopadu 1919.
Dílo editovat
- Píseň beze slov . Z ruštiny do němčiny přeložila Ursula Keller , s doslovem Natalja Sharandak. Manesse Verlag, Curych 2010, ISBN 978-3-7175-2210-2 .
- Otázka viny . Přeložil z ruštiny do němčiny Alfred Frank. Manesse Verlag, Curych 2008, ISBN 978-3-7175-2150-1 .
- Mé manželství s Lvem Tolstým
- Vzpomínky Tolsté, vydány pod názvem Můj život.
Odkazy editovat
- Olga Martynova : Vtipná hraběnka , o knize Sofji Tolstajové Otázka viny , in: Die Zeit , 14. května 2009
- Thomas Hummitzsch: Opravy ruské ikony . Recenze, v: Glanz & Elend. Časopis pro literaturu a kritiku doby
Externí odkazy editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sofja Andrejewna Tolstaja na německé Wikipedii.
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Davidek2009/Název podstránky
Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Narození 3. září Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí 19. listopadu Kategorie:Ruští spisovatelé Kategorie:Rusové Éva Marton (přechýleně Martonová), rozená Éva Heinrich (* 18. června 1943, Budapešť) je maďarská operní pěvkyně (nejdříve lyrický soprán, později dramatičtější soprán).
| Éva Marton | |
|---|---|
| Základní informace | |
| Narození | 18. června 1943 (80 let) Budapešť |
| Původ | Maďarsko |
| Žánry | opera |
| Povolání | operní pěvkyně |
| Hlasový obor | lyrický soprán |
| Ocenění | Stříbrná růže, Čestný člen Vídeňské státní opery |
Život editovat
Vystudovala zpěv na Akademii Franze Liszta v Budapešti. Po kariéře v budapešťské opeře v letech 1968 až 1972, kde začínala v roli carevny Šemaši v opeře Zlatý kohoutek od Nikolaje Rimského-Korsakova. Roku 1972 hrála ve frankfurtské opeře hraběnku Almavivu ve Figarově svatbě, kterou dirigoval Christoph von Dohnanyi. Ve stejném roce zpívala Matildu v Rossiniho Vilému Tellovi, představení dirigoval Riccardo Muti. Potom se vrátila do Budapeště, kde zpívala Odabellu ve Verdiho Attile. Ve Vídeňské státní opeře účinkovala roku 1973 v Pucciniho Tosce.
Zanedlouho se stala Éva Marton mezinárodně proslulou sopranistkou a účinkovala na různých koutech světa jako třeba v Paříži, Londýně, Mnichově, Stuttgartu, Berlíně, Hamburku, Miláně, Curychu, New Yorku, Chicagu, San Francisku, Buenos Aires atd.
Dokázala vystupovat v operách lyrických, ovšem i třeba v dramatičtějším reoertoáru. Jejími interorety byli Wolfgang Amadeus Mozart, Umberto Giordano, Amilcare Ponchielli, Giacomo Puccini, Richard Wagner nebo Leoš Janáček.
V roce 2005 ztvárnila v Barceloně roli Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni.
Měla čest se setkat a pracovat světoznámými dirigenti a operními pěvci. Za svůj vydala plno kazet a publikací na cd.
Éva Marton je od roku 2005 vedoucí pěvecké fakulty Hudební akademie Franze Liszta v Budapešti a od roku 2006 je tam profesorkou zpěvu. Je vdaná za chirurga Zoltána Martona.
Ocenění editovat
- Roku 1987 byla oceněna Stříbrnou růží v Miláně
- Roku 1987 jí byl udělen profesionální titul Rakouského komorního zpěváka
- Léta páně 1991 Čestný člen Vídeňské státní opery
- 1997 Kossuthova cena v Maďarsku
- 2003 Řád za zásluhy Maďarské republiky
Diskografie editovat
- Puccini: Tosca , 1976
- Puccini: Manon Lescaut , 1978
- Richard Strauss: Elektra , 1980 (režie: Wolfgang Sawallisch )
- Beethoven: Fidelio , 1983
- Puccini: Turandot , 1983
- Giordano: Andrea Chénier , 1986
- Giordano: Fedora , 1986
- Boito: Mefistofeles , 1988
- Wagner: Die Walküre , 1988 ( dirigent: Bernard Haitink )
- Wagner: Siegfried , 1990 (režie: Bernard Haitink)
- Catalani: La Wally , 1990
- Respighi : Semirama, 1990
- Richard Strauss: Salome , 1990
- Wagner: Götterdämmerung , 1991 (Brünnhilde, dirigent: Bernard Haitink)
- Mascagni: Cavalleria rusticana , 1996
- Albéniz: Merlin , 2004
- Janáček: Její pastorkyňa, 2005
Odkazy editovat
- Úvodní stránka (angličtina / maďarština)
- Krátká biografie a repertoár na esdf-opera.de
- Díla o Évě Martonové v katalogu Německé národní knihovny.