Ruská revoluce (1917)

Ruská revoluce 1917 je souhrnný termín pro sérii revolucí, které se odehrály v Ruském impériu v průběhu roku 1917. Ty sestávaly ze dvou odlišných revolucí (fází): Únorové revoluce a Říjnové revoluce. Celý proces začal svržením ruského panovnického rodu Romanovců a skončil roku 1923 bolševickým vítězstvím v občanské válce a ustavením Sovětského svazu.

Ruská revoluce (1917)
Bolševické jednotkssssy útočí na carskou policii v březnu 1917.
Bolševické jednotkssssy útočí na carskou policii v březnu 1917.
Datum událostí1917
MístoRuské impérium

První z revolucí, únorová, úzce souvisela s rozpadem státu a korozí carské moci v důsledku první světové války, v níž Rusko bojovalo po boku Francie a Británie proti Německu a Rakousko-Uhersku. Tato revoluce svrhla carství a nastolila republiku, s prozatímní vládou a Alexandrem Fjodorovičem Kerenským v čele.[1] Kerenského vláda však nestáhla Rusko z války, což otevřelo cestu revoluci druhé, stejně jako systém lidových rad (sovětů), který vznikl spontánně během revoluce.[2] Se sověty, ovládanými nižší vrstvou a radikalizovanými vojáky, se prozatímní vláda od počátku revoluce musela dělit o moc (tzv. dvojevlastije).[3] Program převedení veškeré moci na sověty, ukončení války a pozemkové reformy si osvojila radikální levice, tedy komunisté, neboli tzv. bolševici, jež vedl Vladimir Iljič Lenin. Bolševici spustili druhou revoluci, říjnovou, během níž uzmuli moc.[4] Učinili tak za pomoci své milice - tzv. Rudých gard (později přetvořených na Rudou armádu a částečně též na Čeku, tajnou policii). Ruskou účast ve válce ukončili Brestlitevskou mírovou smlouvou, i za cenu velkých územních ztrát[5] a následné občanské války s nacionalisty (bělogvardějci) a nebolševickými socialisty (eseři, menševici aj.). Bolševický režim se ubránil i zahraniční invazi, jež začala v roce 1918.[6] Bolševici pak Sovětskému svazu vládli až do jeho rozpadu v roce 1991.

Obě revoluce měly své epicentrum v Petrohradě, tehdejším hlavním městě Ruska, ale bolševici brzy přenesly hlavní město do Moskvy. Bolševici rovněž kolem revoluce vytvořili rozsáhlou mytologii (útok na Zimní palác, výstřel z lodi Aurora), která někdy s reálnými událostmi souvisela jen volně. V rámci jejich ideologie (marxismu-leninismu) byla říjnová revoluce vrchol lidských dějin a věřili, že vznikem "prvního socialistického státu na světě" celý svět vstoupil do nové, vyšší fáze vývoje. Tyto vznešené cíle měly ospravedlnit systematický a programový teror. Součástí mytologie říjnové revoluce bylo i upozaďování a snižování významu revoluce únorové a Kerenského.

Bolševikům zdaleka nešlo jen o Rusko a Moskva se brzy stala epicentrem přípravy revoluce ve všech zemích světa. Toto epicentrum mělo svůj vliv, byť v pozdějších fázích vývoje státu (již za druhého vládce Stalina) se režim spíše nacionalizoval a program přípravy světové revoluce vyměnil za šíření a střežení ruského geopolitického vlivu, jakkoli součástí sovětské federace nebyli jen Rusové. Ač bolševici světovou revoluci nakonec nespustili, neboť revoluční poválečná vlna rychle opadla (porážka Bavorské či Maďarské republiky rad), díky vítězství nad nacistickým Německem ve druhé světové válce si jejich stát přeci jen nakonec získal mimořádný mezinárodní vliv a zásadně formoval globální dějiny 20. století. To když vytvořil mohutnou sféru vlivu, tzv. východní blok, v němž byli země evropské (Polsko, Československo, Východní Německo ad.), asijské (v první fázi Čína, Vietnam), americké (Kuba) i africké (např. Etiopie). Svůj vliv si uchovával i mimo tento blok, zejména ve státech arabských. Nakonec se ale Sovětský svaz zhroutil, v důsledku ekonomického neúspěchu a volání obyvatelstva po demokracii, kterou režim ve svém rámci, navzdory jistým pokusům (perestrojka Michaila Gorbačova), nedokázal zajistit.

Nový ruský stát po pádu komunismu čelil výzvě, jak se postaví k minulosti a oběma revolucím. Po putinizaci Ruska došlo k jakémusi kompromisu: je uctíván carský režim a Kerenského revoluce je tedy nadále upozaďována, říjnová revoluce a Lenin jsou vnímáni rovněž jako rozporuplní, ale naopak je adorován Stalin, jeho vítězství ve válce a jeho přeměna Sovětského svazu v imperiální stát a globální velmoc.[7][8][9]

Únorová revoluceEditovat

Nepokoje vyplynuly ze špatné situace v Rusku, trvající už od konce 19. století. Další zhoršení přinesla první světová válka, která pro Ruskou říši představovala vypětí všech sil a nespokojenost společnosti vyústila v revoluci. Car Mikuláš II. abdikoval a byl nahrazen prozatímní vládou po Únorové revoluci (odehrála se ve skutečnosti v březnu, protože v Rusku se používal juliánský kalendář).

Říjnová revoluceEditovat

Po Říjnové revoluci (listopad 1917) bolševici v čele s Vladimirem Iljičem Leninem, svrhli Prozatímní vládu a založili Čeku k potlačení opozice. Aby ukončili zapojení Ruska do světové války, za cenu velkých územních ústupků, podepsalo vedení bolševiků s Německem v březnu 1918 Brestlitevskou mírovou smlouvu.

Proti vládě bolševiků se však mezitím postavily opoziční síly, načež vypukla ruská občanská válka, kterou vyhráli bolševici.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ruská revolúcia 1917 na slovenské Wikipedii.

  1. DONOVAN, Michael J. Alexander Kerensky and the Russian Provisional Government of 1917. [s.l.]: Niagara University 89 s. Dostupné online. (anglicky) Google-Books-ID: bF1cNwAACAAJ. 
  2. AVRICH, Paul H. Russian Factory Committees in 1917. Jahrbücher für Geschichte Osteuropas. 1963, roč. 11, čís. 2, s. 161–182. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0021-4019. 
  3. FAULKNER, Neil. Dual Power. [s.l.]: Pluto Press Dostupné online. ISBN 978-0-7453-9904-1. S. 133–156. 
  4. HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Revoluce, které si nikdo nevšiml. Před sto lety se v Rusku k moci dostali bolševici. ČT24 [online]. Česká televize, 7. 11. 2017 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  5. WARGELIN, Clifford F. A High Price for Bread: The First Treaty of Brest-Litovsk and the Break-up of Austria-Hungary, 1917-1918. The International History Review. 1997, roč. 19, čís. 4, s. 757–788. Dostupné online [cit. 2021-09-14]. ISSN 0707-5332. 
  6. MOFFAT, I. The Allied Intervention in Russia, 1918-1920: The Diplomacy of Chaos. [s.l.]: Springer 306 s. Dostupné online. ISBN 978-1-137-43573-6. (anglicky) Google-Books-ID: 5eu_CQAAQBAJ. 
  7. MATULÍK, Rostislav. 100. výročí únorové revoluce je za dveřmi. Rusové už vzpomínají s nostalgií. iROZHLAS [online]. 21. 2. 2017 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  8. Bolševická revoluce 1917 byla úvodem velké státní tragédie, řekl prezident Putin | Svět. Lidovky.cz [online]. 2020-03-18 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (česky) 
  9. NOVÁK, Martin. Putin sází na oslavu válečného vítězství. Stalina Rusko ctí jako velkého vojevůdce. Aktuálně.cz [online]. 2021-05-10 [cit. 2021-09-14]. Dostupné online. (česky) 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat