Vladimír Klecanda
Vladimír Klecanda (25. září 1888 Praha[1] – 3. dubna 1946[2] Praha[3]) byl český a československý historik, archivář, člen druhého odboje domácího i zahraničního, politik a člen Československé strany národně socialistické, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění.
| Vladimír Klecanda | |
|---|---|
.jpg) | |
| Poslanec Prozatímního NS | |
| Ve funkci: 1945 – 1946 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | ČSNS |
| Narození | 25. září 1888 Praha  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 3. dubna 1946 (ve věku 57 let) Praha  Československo |
| Choť | Eva |
| Rodiče | Jan Klecanda |
| Děti | Eva Provazníková |
| Příbuzní | Jiří Klecanda (bratr) Jan Havlasa (bratr) Elsie Havlasová (švagrová) |
| Alma mater | École des Chartes Inst. f. Ö. Geschichtsforsch. Univerzita Komenského |
| Profese | archivář, pedagog a politik |
| Commons | Vladimír Klecanda |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie editovat
Mládí editovat
Jeho otcem byl Jan Klecanda (1855-1920), matka Matylda, rozené Mašková (1859-??). Nejpozději od roku 1887 již celá rodina žila v Praze (starší bratr Jan se narodil v Teplicích).[4] Otec byl menšinový pracovník, redaktor a autor děl pro mládež (uváděl jako povolání "spisovatel").[5] Bratr Jiří Klecanda (1890-1918) emigroval po začátku první světové války do Ruska, kde se významně podílel na přípravě československé samostatnosti a na zakládání Československých legií v Rusku.[p 1][6] Další bratr, Jan Havlasa (původním jménem Jan Klecanda) byl spisovatel, cestovatel a československý diplomat.
Studia a akademická kariéra editovat
Vladimír Klecanda studoval v Praze, na Sorbonně, na École des Chartes v Paříž i a na Institut für Österreichische Geschichtsforschung ve Vídni. Působil jako archivář v českém zemském archivu. Po dobu několika let působil na československém vyslanectví ve Vídni jako přednosta československé kulturně-historické komise. V roce 1924 se habilitoval na filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl od roku 1928 mimořádným a od roku 1931 řádným profesorem pomocných věd historických. Delší dobu pak zastával post generálního sekretáře Učené společnosti Šafaříkovy a šéfredaktorem její revue Bratislava. Byl zemským jednatelem Pečlivosti o mládež a jednatelem Zemského spolku pečlivosti o zmrzačelé na Slovensku, angažoval se v rozvoji slovenské turistiky. Po vzniku Slovenského státu byl nucen odejít ze Slovenska a působil pak na Univerzitě Karlově.[7]
Odbojová činnost editovat
Za druhé světové války byl aktivní v domácím odboji pod krycím jménem dr Luděk Kalvoda a byl členem - a záhy generálním tajemníkem - Politického ústředí domácího odboje. Po Vánocích roku 1939 odešel přes Jugoslávii do Francie, kde od 1. února 1940 působil jako přednosta informační služby při Československém národním výboru v Paříži. Později přešel do Velké Británie. Zde zasedal v Státní radě Československé a byl aktivní v exilových spolcích akademiků a učitelů. Byl rovněž členem výkonného výboru International Associations of University Professors and Lecturers. V Londýně vydával měsíčník Kruh zaměřený na politické a kulturní otázky. Uspořádal také archív československého zahraničního exilu. V květnu 1941 byl zvolen velmistrem Národní Velké Lóže Československé v exilu.[8] Mezitím v Protektorátu byla nacisty pronásledována jeho rodina. Manželka Eva (rozená Anna) byla nejdříve 9 měsíců vězněna ve věznici na Pankráci, poté propuštěna, a ihned po atentátu na Heydricha deportována s dcerou Evou do terezínské Malé pevnosti, odkud byla koncem srpna 1942 odvlečena do Osvětimi, kde v říjnu 1942 zemřela (údajně na tyfus). Dcera Eva Provazníková pak byla po dobu tří let vězněna v koncentračním táboře Ravensbrück.[7]
Poslanec Prozatímního Národního shromáždění editovat
V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Zde zasedal až do své smrti. Pak ho jako náhradník vystřídal Václav Hlavatý.[9] Po roce 1945 se stal členem výkonného výboru národně socialistické strany. V parlamentu se stal předsedou kulturního výboru.[7]
Odkazy editovat
Poznámky editovat
Reference editovat
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Vladimíra Klecandy farnosti při kostele sv. Štěpána na Novém Městě pražském
- ↑ Vladimír Klecanda [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online.
- ↑ JOŽÁK, Jiří. Za obnovu státu Čechů a Slováků, 1938–1945. [s.l.]: Státní pedagogické nakladatelství, 1992. 130 s. Dostupné online. S. 40.
- ↑ Policejní přihlášky, Praha, rodina Jana Klecandy
- ↑ Národní politika, 17.5.1920, s.4, "Spisovatel Jan Klecanda mrtev!, v systému Kramerius
- ↑ Pestrý týden, 5.5.1928, s.16, v systému Kramerius Moravská zemská knihovna v Brně
- ↑ a b c 45. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online.
- ↑ ČECHUROVÁ, Jana. Nositelé kontinuity a inovátoři. Poválečné osudy londýnských zednářů v Československu [online]. Soudobé dějiny, 2004-09-01 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-27]. Dostupné online.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Klecanda na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Klecanda
- Vladimír Klecanda v parlamentu
