Vladimír Balthasar

český entomolog



Vladimír Balthasar (21. června 1897, Praha[1]10. listopadu 1978, Praha[2]) byl významný český přírodovědec, ornitolog a entomolog zabývající se převážně řády coleoptera a hymenoptera. Byl všestranně založený intelektuál, který během své kariéry dosáhl významných ocenění a uznání mezi uměleckou a vědeckou elitou české meziválečné společnosti, později i ve vědeckých kruzích společnosti poválečné.

PhDr. a RNDr. Vladimír Balthasar
Balthasar-Vladimir-06.jpg
Narození21. června 1897
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. listopadu 1978 (ve věku 81 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
BydlištěVinohrady (od 1904)
Alma materFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníentomolog, kunsthistorik a muzikolog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se 21. 6. 1897 v Praze a po absolvování gymnázia (1916) nastoupil vojenskou službu spojenou s delším pobytem ve Vídni. Tam se seznamuje s vídeňskou operní scénou a na základě toho se rozhodnul studovat hudební vědy. Po skončení první světové války se zapisal na Filozofickou fakultu Karlovy univerzity a začal studovat obor hudební věda – estetika – filozofie. Studoval a už roku 1920, kdy obhájil dizertační práci na téma Dějiny koncertního života v Praze a byl „sub auspiciis“ promován na doktora filozofie. Ve studiu pokračoval a externě si rozšířil svůj obor o dějiny umění.

V té době však nenašel odborné místo odpovídající jeho vzdělání, a tak nastoupil jako redaktor Tiskového odboru ministerské rady do redakce novin Československá republika, od března 1923 přijmul místo odpovědného redaktora časopisu Československé noviny, kde pracoval až do konce ledna 1924.

 
novinová zpráva (1924)

Od roku 1921 spolupracoval mj. s hudebním vydavatelstvím Mojmíra Urbánka v Praze, kde publikoval samostatné práce, ale i články v časopise Dalibor, jehož byl od roku 1922 odpovědným redaktorem. V té době se přátelil s významnými osobnostmi, jako byli například Josef Suk, Bohuslav Martinů nebo Viktor Stretti.

Osobitou zmínku si zaslouží Balthasarova činnost jako historika umění. Svoji pozornost věnoval především malířství, a to nejen českému a slovenskému, ale i evropskému a nejen současnému, ale i minulému. Napsal víc než 90 prací, recenzí, postřehů a kritik, převážně v pražských novinách Československé noviny. Pozoruhodné jsou například jeho práce o L. Kubovi (1921, 1922), P. Hoogovi (1921), A. Trägrovi (1921), J. Ullmannovi (1921), P. Picassovi (1922), M. Alšovi (1922), J. Rérychovi (1922), J. Píseckém (1923), M. Švabinském (1923) atd. Balthasarův záběr byl velmi široký. Jeho další práce se zabývaly sochaři a výtvarníky všeobecně. Publikoval i na 90 studií o světovém malířství. V té době vydává významnou publikaci Bedřich Smetana (1924).

Určitý čas byl Balthasar redaktorem časopisu Československá republika, Československé noviny, Dalibor - Hudební listy a Severočeský deník. Kromě článků ze svého oboru napsal množství reportáží, esejí, cestopisných črt a postřehů ze svých exkurzí. Na tehdejší dobu byl jedním z velmi aktivních a publikačně činných novinářů. Funkci redaktora vykonává až do zániku časopisu v roce 1927. Od té doby pracuje jako redaktor tiskové kanceláře Ministerstva zahraničí Central European Press (1927–1931). V roce 1932 se stává vedoucím a odpovědným redaktorem novin Severočeský deník v Liberci. Tam končí svoji činnost jako profesionální žurnalista.

 

Jak již bylo řečeno, Vladimír Balthasar absolvoval na Filozofické fakultě UK obor hudební věda – estetika – filozofie. Kromě dějin umění ho však zaujaly i obory blízké archeologii. Na Filozofické fakultě se chtěl tedy habilitovat a získat docenturu. Jako téma habilitační práce si zvolil problematiku porovnání římského městského a vesnického obytného domu. Podniká studijní cesty do Itálie  a severní Afriky. Při vyměřování základů domů v severní Africe ho zaujal a nadchl hmyz, který lezl a létal všude po okolí. Tam začala jeho sběratelská činnost entomologická.

Po návratu z Afriky sice napsal svojí habilitační práci, ale nepředložil ji k oponentuře a ve školním roce 1926/1927 se zapisuje jako řádný posluchač na Přírodovědnou fakultu UK v Praze, obor zoologie. Během studií pracuje externě jako žurnalista a v letech 1926–1929 pracuje jako dobrovolný spolupracovník v Zoologickém oddělení Národního muzea v Praze. Jako spolupracovník Národního muzea se zúčastnil také expedic po Tunisku, Bulharsku a Makedonii.

 
Muzeum v Bratislavě

Po sedmi letech studia absolvoval Přírodovědnou fakultu a na jaře 1933 promoval na doktora přírodních věd. V květnu 1933 nastupuje na zoologicko-botanické a antropologické oddělení ve Slovenském muzeu v Bratislavě. V letech 19331939 působil jako kustod zoologického a botanického oddělení v slovenském Vlastivědném muzeu v Bratislavě. V ornitologii vytvořil přehled ptactva slovenského Podunají (1934). Byl konzervátorem ochrany přírodních památek pro okresy Šamorín, Dunajská Streda, Komárno, Stará Ďala (Hurbanovo) a Parkan (Štúrovo).

 
Přírodovědné muzeum v Hradci Králové (1949)

V této době se začal zajímat i o studium medicíny. V školním roce 1935/1936 se zapisuje na Lékařské fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a stal se pomocným asistentem nejprve v Ústavu pro normální a topografickou anatomii, později v Ústavu pro histologii a embryologii (1936–1939). Koncem ledna 1939 musel odejít ze Slovenska, svůj pracovní poměr se Slovenským vlastivědným muzeem ukončil a přerušil studium na lékařské fakultě. Studium medicíny již nedokončil.

 
Exkurze Přírodovědeckého klubu

Dne 1. 2. 1939 nastoupil V. Balthasar jako vedoucí biologického oddělení Studijního ústavu ve Zlíně. Studijní ústav, který zřídily Baťovy závody, měl sloužit jednak jako doškolovací ústav pro pracovníky koncernu Tomáše Bati a také měl sloužit jako osvětový ústav a kulturní městská základna. V tom období byl členem redakční rady časopisu Entomologické listy (1939-1945). Stal se řádným členem Moravské přírodovědné společnosti (později Moravskoslezské akademie přírodních věd). Po osvobození v roce 1945 se stává ředitelem celého Studijního ústavu a jedním z generálních národních správců znárodněného koncernu – byl správcem všech kulturních zařízení. Při reorganizaci bývalých Baťových závodů došlo i k nové organizaci kulturních institucí, čímž se jeho pracovní možnosti zúžily.

Proto v lednu 1947 ukončil svoji činnost ve Zlíně a v únoru nastoupil na místo prvního vědeckého asistenta v Biologickém ústavu Lékařské fakulty v Hradci Králové, kde roku 1948 externě přijmul funkci ředitele Městského přírodovědeckého muzea v Hradci Králové a také externě přednášel šest semestrů zoologii na Pedagogické fakultě v Hradci Králové. Stal se členem Přírodovědeckého klubu v Hradci Králové a pracoval i v jeho výboru.

 

Roku 1951 se slučilo Městské přírodovědné muzeum (tehdy samostatná budova na Malém náměstí) s Městským historickým muzeem a vytvořila se větší muzeální instituce s krajskou působností – Krajské muzeum, dnes Muzeum východních Čech. V té době V. Balthasar  přijmul místo zástupce ředitele a vedoucího (ředitele) přírodovědného oddělení.[3] A také zde od základu buoval entomologické sbírky. Věnoval se intenzivně regionálnímu výzkumu Orlických hor. Tuto funkci vykonával až do 30. června 1957, kdy odešel do důchodu. Během působení v Hradci Králové pracoval jako okresní konzervátor přírody.

Koncem roku 1958 se V. Balthasar přestěhoval zpět do svého rodiště – do Prahy, v důchodu se dál věnoval vědeckému studiu, podnikal studijní a sběrné cesty na Balkán, na kterých se věnoval své entomologické činnosti, zpracovává materiály našich i zahraničních muzeí. Kromě svého vědeckého studia se aktivně zúčastňoval vědeckého života, především organizačně.

Zúčastňoval se intenzivně na práci v Československé společnosti entomologické, jejímž členem byl od roku 1926 a která ho roku 1956 jmenovala svým čestným členem. V letech 1962-1964 zastával funkci podpředsedy.  V roce 1964 se stal jejím úřadujícím předsedou. V letech 1965–67 byl členem redakce Zpráv Československé společnosti entomologické při ČSAV. Kromě členství v uvedených společnostech byl členem Československé společnosti zoologické, Československé ornitologické společnosti a Přírodovědeckého klubu v Brně. Velmi významná je jeho spolupráce s vydavatelstvím ČSAV. Od roku 1963 vydával nejobsáhlejší a unikátní trilogii Monografie der Scarabeidae und Apholiidae. Byl dlouholetým členem redakční rady časopisu Živa (1962–1972) a několikrát v něm i publikoval[4]. Stal se členem redakční rady Fauny ČSSR a rámci této série byl autorem svazku 3 (Chrysidoidea), 8 (Lamellicornia), 20 (Sphecoidea) a vědeckým redaktorem svazku 12 (Staphylinidae) a 18 (Ephemeroptera). Významná byla jeho funkce vědeckého redaktora kompendia Entomologie.

Uveřejnil více než 200 původních vědeckých prací v domácích i zahraničních odborných časopisech a 10 knižních publikací.

Jeho sbírka hmyzu je uložená z větší části v pražském Národním muzeu.

OceněníEditovat

  • Za zpracování sbírky koprofágních brouků bývalého Belgického Konga mu byla v roce 1938 udělena medaile belgického krále Leopolda III.
  • K sedmdesátým narozeninám mu prezidium Československé akademie věd udělilo stříbrnou plaketu G.J.Mendela za zásluhy o rozvoj biologických věd.
  • Za zásluhy o budování přírodovědných sbírek v Slovenském vlastivědném muzeu v Bratislavě roku 1968 při příležitosti 105. výročí vzniku Slovenského národního muzea dostal stříbrnou medaili Muzeální slovenské společnosti.


Díla Vladimíra Balthasara (galerie)Editovat

BibliografieEditovat

  • Balthasar, V.: 1919, Hudba v československé republice, Praha : Mladá Generace, 40 s.
  • Balthasar, V.: 1920, K padesátým narozeninám Ludvíka V. Čelanského, Praha Presto, 84 s.
  • Balthasar, V.: 1921, Vojtěch Říhovský : s obšírným katalogem skladeb Vojtěcha Říhovského, Mojmír Urbánek,  Praha, 63 s.
  • Balthasar, V.: 1921, Hudební slovník obsahující české i cizojazyčné odborné výrazy hudební, Mojmír Urbánek, Praha, 95 s.
  • Balthasar, V.: 1921, Beethoven v Praze, Praha : Edition M.U., 45 s.
  • Balthasar, V.: 1924, Bedřich Smetana, : il., noty, faksim., rodokmeny, Mojmír Urbánek, Praha, 310 s.
  • Balthasar, V.: 1930, Zwei neue formen der Potosia cuprea F. aus Siberien. Ent. Nachrichtenblatt, 3(3): p. 63 - 64.
  • Balthasar, V.: 1931, 8. Beiträg zur Kenntnis der Scarabaeidae des palearktischen Faunagebietes Ent. Nachrichtenblatt, 5(2): p. 24.
  • Balthasar, V.: 1933, Zwei neue formen von Scarabaeidaen. Ent. Nachrichtenblatt, 7(3): p. 84.
  • Balthasar, V.: 1934, Grotesk-Universal, Praha : Slévárna písem
  • Balthasar, V.: 1934, 25. Beiträg zur Kenntnis der paläarktischen Scarabaeidaen Ent. Nachrichtenblatt, 8(1): p. 23 - 24.
  • Balthasar, V.: 1936, Limnologické výskumy v slovenských vodách. Učená Spoloč. Šafárikova, Bratislava, p. 34, 50-51.
  • Balthasar, V.: 1937, Nový rod a druh čeledi Pentatomidae ze Slovenska.Čas. Čs. spol. ent., 34: p. 102 - 106.
  • Balthasar, V.: 1938, Další příspěvek k entomologickému výzkumu Slovenska. Entomologické listy, II: p. 121 - 128.
  • Balthasar, V.: 1942, Pozoruhodné nálezy ploštic na Moravě a na Slovensku. Entomologické listy, V: p. 25 - 2
  • Balthasar, V.: 1951, Monographie des Chrysidides de Palestine et des pays limitrophes,Praha, Národní museum, 317 s.
  • Balthasar, V.: 1954, Fauna ČSR Zlatěnky-Chrysidoidea 3, Praha : Nakladatelství ČSAV, 271 s.
  • Balthasar, V.: 1955, Fauna ČSR Brouci listorozí-Lamellicornia 8. díl 1, Praha: Nakladatelství ČSAV, 286 s.
  • Balthasar, V.: 1957, Klíč zvířeny ČSR díl 2, Praha : ČSAV, 746 s.
  • Balthasar, V.: 1963, Monographie der Scarabaeidae und Aphodiidae der palaearktischen und orientalischen Region díl 1, Praha : ČSAV, 746 s.
  • Balthasar, V.: 1963, Monographie der Scarabaeidae und Aphodiidae der palaearktischen und orientalischen Region díl 2, Praha : ČSAV, 627 s.
  • Balthasar, V.: 1964, Monographie der Scarabaeidae und Aphodiidae der palaearktischen und orientalischen Region díl 3, Praha : ČSAV, 652 s.
  • Balthasar, V.: 1967, Neue Arten der Familien Scarabaeidae und Aphodiidae. Opuscula zoologica, 91: 1 - 8, München.
  • Balthasar, V.: 1967, Beitrage zur Kenntnis der Fauna Afghanistans. Lamelicornia, Col. Časopis Moravského musea, vědy přírodní 52, Supplementum, 109 - 146, Brno.
  • Balthasar, V.: 1967, The scientific Results of the Hungarian Soil Zoological Expedition to the Brazaville-Congo. 22. Scarabaeinae und Coprinae (Coleoptera). Opuscula zoologica Instituti zoosystematici Universitatis budapestinensis, 7(2): 47 - 73, Budapest.
  • Balthasar, V.: 1967, Neue Arten der Familie Aphodiidae (Coleoptera). Acta entomologica bohemoslovaca, 64: 122 - 139, Praha.
  • Balthasar, V.: 1967, Dr. Leo Heyrovský. Živa, 15(5): 183, Praha.
  • Balthasar, V.: 1967, RNDr. Zdeněk Tesař, CSc. Živa, 15(5): 184, Praha.
  • Balthasar, V.: 1967, Balthasar, V., Hrubant, M., Hrubantová, E. : Beitrag zur Kenntnis der Hymenopteren Bulgariens (Chrysididae, Sphecidae). Acta faunistica entomologica Musei nationalis Pragae, 12(125): 161 - 176, Praha.
  • Balthasar, V. : 1968, Beiträge zur Kenntnis der Fauna Aghanistans. Lamelicornia, Col. Časopis Moravského musea, vědy přírodní: 53, Supplementum, 147 - 156, Brno.
  • Balthasar, V. : 1968, Neue Scarabaeiden-Axten. Beiträge zur Entomologie, 18(7-8): 953 - 958, Berlin.
  • Balthasar, V. : 1968, Über die Problematik der Grenzen der zoogeographischen Einheiten im Rahmen der Entomologie. Bericht über die 10. Wandersammlung Deutschen Entomologen 15. bis 19. September 1965 in Dresden, 536 - 546, Berlin.
  • Balthasar, V. : 1968, Neue Onthophagus-Arten von Neu-Guinea und den benachtbarten Inseln. Sborník entomologického oddělení Národního musea v Praze, 38: 361 - 508, Praha.
  • Balthasar, V. : 1968, XXXII. - Coleoptera Scarabaeidae et Aphodiidae. In “Contributions a la Connaissance de la Faune entomologique de la Côte d’Ivoire”. Annales du musée royal de l’Afrique centrale, 175: 59 - 73, Tervuren.
  • Balthasar, V. : 1970 Neue Arten der Scarabaeoides (Coleoptera). Acta entomologica bohemoslovaca, 67: 245 - 253, Praha.
  • Balthasar, V. : 1971, Neue Arten der Aphodiidae. Entomologische Blätter, 66(3): 153 - 158, Krefeld.
  • Balthasar, V. : 1971, Neue Aphodiidae-Arten aus Nepal. Khumbu Himal. Ergebnisse des Forschungsunternehmens Nepal Himalaya, 4(1): 17 - 22, Innsbruck-München.
  • Balthasar, V. : 1971, Neue Arten der Gattung Onthophagus Latreille und Aphodius Illiger. Beiträge zur Entomologie, 21(1-2): 55 - 60, Berlin.
  • Balthasar, V. : 1971, Eine neue Dynamopus-Art. Opuscula zoologica, 121: 1 - 3, München.
  • Balthasar, V. : 1972, Fauna ČSSR Sphecoidea, sv. 20, 1 - 471., Vydavatelství ČSAV, Praha.
  • Balthasar, V. : 1972, Coleoptera aus Nordostafrika. Scarabaeoidea: Scarabaeidae und Aphodiidae. Notulae entomologicae, 52: 18 - 32, Helsinki.
  • Balthasar, V. : 1972, Neue Arten der Scarabaeidae und Aphodiidae von Ceylon. Mitteilungen der Schweizerischen entomologischen Gesellschaft 45(1-3): 117 - 122, Zürich.
  • Balthasar, V. : 1973, Neue Arten der Gattung Aphodius Ill. Entomologische Blätter 69(1): 51 - 56, Krefeld.
  • Balthasar, V. : 1974, Neue Arten der Gattung Onthophagus aus der orientalischen und aethiopischen Region (Coleoptera, Scarabaeoidea). Acta entomologica bohemoslovaca, 71: 182 - 185, Praha.
  • Balthasar, V. : 1974, RNDr. Zdeněk Tesař, CSc. šedesátníkem. Acta entomologica bohemoslovaca, 71: 322 - 323, Praha.


OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Apolináře na Novém Městě pražském
  2. SKUHRAVÝ, Vladimír. Za dr. Vladimírem Balthasarem a doc. dr Josefem Maranem (dostupné online v NK ČR). S. 62. Živa [online]. [cit. 2021-01-24]. Čís. 2/1979, s. 62. Dostupné online. 
  3. BALTHASAR Vladimír 21.6.1897-10.11.1978 – Personal. biography.hiu.cas.cz [online]. [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 
  4. Vladimír Balthasar – Živa. ziva.avcr.cz [online]. [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 


Životopis byl zpracovaný z rodinných podkladů poskytnutých Slovenskému národnímu muzeu pro článek ve Sborníku muzea k příležitosti 55 let přírodovědných sbírek v Bratislavě (1982)

LiteraturaEditovat

  • Heyrovsky, L.: 1967, PhDr. a RNDr. Vladimír Balthasar sedmdesátníkem. Acta Entomologica Bohemoslovaca, 64: p. 402 - 404.

Externí odkazyEditovat