Viktor Beneš (architekt)
rakousko-uherský novobarokní architekt
Viktor Beneš (19. srpna 1858 Horní Branná[1] – 22. února 1922 Praha-Smíchov[2]) byl rakousko-uherský novobarokní architekt českého původu působící koncem 19. a začátkem 20. století.
Viktor Beneš | |
---|---|
![]() architekt Viktor Beneš | |
Narození | 19. srpna 1858 Horní Branná ![]() |
Úmrtí | 22. února 1922 (ve věku 63 let) Praha-Smíchov ![]() |
Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
Povolání | architekt |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Zemřel roku 1922 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.
Dílo (výběr) Editovat
- Benešov – novobarokní školní kaple gymnázia – v současnosti době je zde školní aula a koncertní sál pojmenovaný jako Síň Josefa Suka.[3] Kaple byla dokončena v roce 1912.[4]
- Bratislava – bytový dům na Námestie SNP č.16. Postavený v roce 1919. Patří mezi slovenské kulturní památky. [5]
- Osijek (dnešní Chorvatsko) – dělnická bytová kolonie na Jadranské ulici – postaveno začátkem 20. století.[6]
- Praha – společně s Josefem Vejrychem – přestavba Invalidovny po roce 1920, při které došlo k elektrifikaci budovy.[7]
- – budova bývalé Německé vysoké školy technické v Praze na Konviktské ulici z roku 1901[8], dnešní fakulta dopravní ČVUT.
- – bývalá Nová budova c.k. knihoskladu na Ostrovní ulici č.p. 126 z roku 1900.[8]
- – nájemní dům Jaroslava Daneše na Národní třídě č.p. 340 z roku 1913. Budova byla postavena ve stylu geometrické secese a doplněná novobarokním dekorem. Na výzdobě spolupracoval také architekt Emil Králíček, sochařské práce prováděl Antonín Waigant[8]
- – vlastní vila v ulici Nad Výšinkou v Praze 5 – vydán demoliční výměr
- Trebišov – cukrovar z roku 1911–12. Firma Viktora Beneše také naprojektovala další k cukrovaru spadající objekty: byty úředníků a pracovníků, společenské středisko, kantýna, závodní nemocnice.[9] V současné době už neexistuje.
Nerealizováno Editovat
- Praha – návrh na přestavbu staré budovy Staroměstské radnice.
- – společně s Josefem Pospíšilem – novobarokní návrh novostavby druhé pražské radnice.[8] Soutěž vyhrál architekt Osvald Polívka.
Zajímavosti Editovat
- Přispíval na činnosti českých muzejních spolků. V období mezi 1. červnem 1896 a 31. říjnem 1897 přispěl 10 zlatými na chod Národopisného muzea českoslovanského, které od roku 1901 sídlí v Letohrádku Kinských.[10] V roce 1909 pak na pořízení muzejní budovy Vlasteneckému spolku muzejnímu v Olomouci přispěl 4 Koruny.[11]
- Muzeum Českého krasu v Berouně vlastní ověřenou kopii stavebního plánu na obytnou budovu při velkostatku Josefa Šebestiána Daubka z Litně. Plán pochází z října 1899 a Viktor Beneš je na něm podepsaný.[12]
Galerie Editovat
-
Bývalá školní kaple gymnázia Benešov
-
Pražská invalidovna
-
Bývalá německá technika na Konviktské ulici v Praze
-
Bývalá Nová budova c.k. knihoskladu v Praze
-
Nájemní dům Jaroslava Daneše
Odkazy Editovat
Reference Editovat
- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených Horní Branná, sign. 5754, ukn 2515, s. 106
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých na Smíchově, sign. SM Z22, s. 115
- ↑ Architektura 20. století v Benešově Archivováno 22. 1. 2015 na Wayback Machine. (pdf)
- ↑ Přehled historie školy - Období 1857 – 1948. www.gbn.cz [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-03.
- ↑ Bytové domy v okrese Bratislava I. krizom-krazom.eu [online]. [cit. 2015-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-28.
- ↑ Pořad České televize Šumné stopy. Díl: Chorvatsko - Češi ve Slavonii
- ↑ Invalidovna
- ↑ a b c d ZIMMER, Tomáš. Novobarokní fenomén v pražské architektuře kolem roku 1900. Praha, 2012 [cit. 2015-01-22]. diplomová práce. FF UK. Vedoucí práce Petr Macek. Dostupné online. (český)
- ↑ Vodička, Ľuboš:Nafotiť skôr, ako zmizne!
- ↑ Dary ve prospěch Národopisného Musea Českoslovanského
- ↑ Časopis Vlasteneckého muzejního spolku v Olomouci 1909
- ↑ Přírůstky exponátů Muzea Českého krasu za rok 2010 (rtf)
Externí odkazy Editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Beneš na Wikimedia Commons
- Viktor Beneš v informačním systému abART
- Prázdné domy, Vila Viktora A. Beneše