Velký ruský ústup

Východní fronta
	1914Stallupönen; Gumbinnen; Tannenberg; Halič; Krašnik; Mazurská jezera (1); Komarów; Přemyšl; Visla; Lodž; Limanowa1915Karpaty; Bolimov; Mazurská jezera (2); Gorlice; Velký ruský ústup1916Naročské jezero; Brusilovova ofenzíva; Baranavičy; Bitva o Transylvánii; 1917Kerenského ofenzíva; Zborov; Albion1918Faustschlag; Bachmač; Brestlitevský mír;

Velký ruský ústup
	konflikt: První světová válka, východní fronta
	Mapa zachycující průlom u Gorlice a následný ruský ústup
Trvání	červen – září 1915
Místo	Polsko, Halič, Bělorusko a Litva
Výsledek	vítězství Ústředních mocností Ústřední mocnosti obsadily Kongresové Polsko, Halič, Litvu, Kuronsko a Zemgalsko;
Strany
Německá říše; Rakousko-Uhersko	Ruská říše
Velitelé
Erich von Falkenhayn; Erich Ludendorff; August von Mackensen; Josef Ferdinand Toskánský	Nikolaj Nikolajevič Romanov; Nikolaj Judovič Ivanov; Michail Vasiljevič Alexejev
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Velký ruský ústup (německy Großer Rückzug, rusky Великое отступление) byl strategický ústup ruské carské armády během bojů s Ústředními mocnostmi na východní frontě první světové války, ke kterému došlo od června do září roku 1915. Stavka obávající se po porážce v bitvě u Gorlice obklíčení ruských vojsk v Haliči a Polsku nařídila kvůli ofenzívě německých a rakousko-uherských vojsk všeobecný ústup. Rusové během ústupu vyklidili Kongresové Polsko, pozice v Karpatech i Haliči a ustoupili téměř o 500 km na východ. Vojska Ústředních mocností zatlačila Rusy až do Běloruska a Pobaltí a obsadila Lvov, Varšavu či Vilnius. Frontová linie se na podzim stabilizovala na linii Daugava – jezero Narač – Strypa.

Fronta na počátku roku 1915 a průlom u Gorlice editovat

Po jarních bojích v Karpatech si německé velení uvědomilo, že pro záchranu rakousko-uherských spojenců je třeba provést v roce 1915 úder na východní frontě. Kromě oslabení ruské hrozby měl útok navíc pomoct odradit zatím neutrální Itálii a Rumunsko od vstupu do války na straně Dohody.^[1] Ofenzíva Ústředních mocností naplánovaná Erichem Falkenhaynem začala útokem německých a rakousko-uherských jednotek mezi městy Gorlice a Tarnów. Drtivému bombardování a následnému útoku Ústředních mocností nedokázala ruská 3. armáda účinně vzdorovat, načež byla dobyta Gorlice a 6. května vstoupila rakousko-uherská vojska do Tarnówa, kde padlo do zajetí 30 000 Rusů.^[2] Ruská 8. armáda operující v Karpatech se začala stahovat, protože jí hrozilo obklíčení a do 11. května začala na východ ustupovat všechna ruská vojska jižně od řeky Visly.^[2] Vyklizený Lvov obsadila rakousko-uherská armáda 22. června a o dva dny později rozhodl car Mikuláš na jednání s veliteli ve městě Baranavičy o vyklizení polského výběžku a stažení vojsk za řeky Bug a Dněstr.

Ofenzíva Ústředních mocností a ruský ústup editovat

Po přeskupení svých sil obnovily Ústřední mocnosti 13. července útok na východní frontě. Již 5. srpna vstoupila německá armáda do Varšavy. Němci navíc oblehli a v srpnu dobyli pevnosti Nowogeorgiewsk, Iwanogród, Grodno, Kaunas i Brest Litevský. Vilnius, o který se rozhořely tvrdé boje, obsadili Němci poté, co z města 18. září ustoupila ruská armáda. Při ústupu své armády nařídila ruská vláda rovněž úplnou evakuaci obyvatelstva. V rámci taktiky spálené země byly pak z domovů vyháněny celé obce.^[3] Rusové navíc přikročili k preventivnímu zásahu proti nespolehlivému obyvatelstvu, přičemž bylo z příhraničí do ruského vnitrozemí násilně deportováno množství zde žijících Židů a Němců. Docházelo též k pogromům a násilí vůči Polákům.

Po protažení komunikačních linií a vyčerpání ofenzívy nařídil Falkenhayn 25. září další útoky na východě zastavit. Jen během ústupu z Polska padlo do zajetí na 750 000 ruských vojáků. Navzdory těmto ohromným ztrátám si však ruská armáda i po ústupu zachovala bojeschopnost.^[3] Východní fronta se po velkém ruském ústupu zkrátila z 1 600 na 960 kilometrů. Rusko tím ušetřilo množství sil a získané zálohy využilo k následným účinným protiútokům a stabilizaci frontové linie.^[3]

Galerie editovat

Němečtí vojáci v Polsku, březen 1915
Německé jednotky na přehlídce ve Varšavě, 9. srpna 1915
Stavba mostu přes Dunajec nedaleko Tarnówa
Bavorský král Ludvík III. během návštěvy Lvova
Ruští zajatci v městě Pidhajci
Zajatí ruští vojáci
Most Poniatowskiego ve Varšavě zničený při ústupu ruskou armádou
Němečtí vojáci projíždějící ulicemi Varšavy, 5. srpen 1915

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 116. [Dále jen: Willmott (2005)].
↑ ^a ^b Willmott (2005), s. 117.
↑ ^a ^b ^c Willmott (2005), s. 118–119.

Literatura editovat

KEEGAN, John. První světová válka. Praha ; Plzeň: Beta-Dobrovský ; Ševčík, 2002. 383 s. ISBN 80-7306-062-0.
NEDOROST, Libor. Češi v 1. světové válce. 2. díl. Na frontách velké války. Praha: Libri, 2006. 319 s. ISBN 80-7277-322-4.
WESTWELL, Ian. První světová válka den po dni. Praha: Columbus, 2004. 192 s. ISBN 80-7249-194-6.
WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5.

Externí odkazy editovat

Průlom Gorlice–Tarnów 1915 a velký ruský ústup – vhu.cz

[1] WILLMOTT, H. P. První světová válka. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2005. 319 s. ISBN 80-242-1228-5. S. 116. [Dále jen: Willmott (2005)].

[Willmott_(2005),_117-2] Willmott (2005), s. 117.

[Willmott_(2005),_118–119-3] Willmott (2005), s. 118–119.

[1]

[2]

[3]