Erich von Falkenhayn

Erich Georg Anton Sebastian von Falkenhayn (11. září, 1861 hrad Białochowo u Grudziądze - 8. dubna 1922 zámek Lindstedt u Postupimi) byl německý, vysoce vyznamenaný generál a náčelník generálního štábu během první světové války. Mezi jeho vyznamenání patří např. pruský řád Pour le Mérite s dubovými ratolestmi nebo bavorský vojenský řád Maxe Josefa.

Erich von Falkenhayn
Bundesarchiv Bild 183-R09788, Erich v. Falkenhayn.jpg
Rodné jménoErich Georg Anton Sebastian von Falkenhayn
Narození11. září, 1861
Německá říše Hrad Belchau, Německé císařství
Úmrtí8. duben, 1922
Německo Zámek Lindstedt, Výmarská republika
RodičeFedor von Falkenhayn a Franziska Freiin von Rosenberg
PříbuzníKurt von Falkenhayn, Eugen von Falkenhayn[1] a Arthur von Falkenhayn[1] (sourozenci)
Vojenská kariéra
HodnostGeneral der Infanterie (Generál pěchoty)
Doba služby1873–1918
SloužilFlag of Germany (1867–1919).svg Německé císařství (do roku 1918)
SložkaFlag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
JednotkaOldenburgisches Infanterie-Regiment Nr. 91
Velel10. německá císařská armáda
VálkyPrvní světová válka
BitvyBitva u Verdunu
VyznamenáníPour le Mérite s dubovými ratolestmi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Mládí a první světová válkaEditovat

Erich von Falkenhayn se narodil 11. září roku 1861 na hradě Belchau v západním Prusku do aristokratické rodiny jako syn Fedora von Falkenhayna a jeho ženy Franzisky (rozenná von Rosenberg). Jeho starší bratr Eugene byl rovněž armádní důstojník a během první světové války se propracoval až do generálské hodnosti a byl vyznamenán rovněž vysoce ceněným pruským řádem Pour le Mérite s dubovými ratolestmi.

Mladý Erich vstoupil do německé císařské armády k 17. dubnu roku 1880 v hodnosti poručík (Sekondeleutnant) a byl přiřazen k 91. oldenburskému pěšímu pluku (Oldenburgisches Infanterie-Regiment Nr. 91).

První světová válkaEditovat

Na začátek roku 1916 naplánoval bitvu u Verdunu s cílem zničit francouzskou armádu. Po jejím neúspěchu byl nahrazen na pozici náčelníka generálního štábu hrdinou východní fronty generálem Hindenburgem. V lednu 1917 v čele deváté armády porazil za necelé čtyři měsíce Rumunsko a dobyl hlavní město Bukurešť. Méně úspěšně si vedl v Palestině, kde se turecké armádě pod jeho vedením nepodařilo zabránit britskému generálovi Allenbymu v dobytí Jeruzaléma. Po válce napsal svou autobiografii.

Shrnutí vojenské kariéryEditovat

Data povýšeníEditovat

Významná vyznamenáníEditovat

GalerieEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Deutsche Biographie. Dostupné online.

Externí odkazyEditovat