Wikipedie

Václav Valenta

Narozen 14.8.1887 v Těnovicích, zemřel 12.12.1954 v Blovicích. Pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny, básník.

Václav Valenta, uměleckým pseudonymem Václav Valenta–Alfa (14. srpna 1887, Těnovice[2] – 12. prosince 1954, Blovice), byl pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník.[1]

Václav Valenta-Alfa
Narození14. srpna 1887
Těnovice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. prosince 1954 (ve věku 67 let)
Blovice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzděláníučitelský ústav
Povolánípedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny a básník[1]
Znám jakoVáclav Valenta–Alfa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Studia

editovat

Václav Valenta se narodil 14. srpna 1887 v Těnovicích.[2] V roce 1908 absolvoval zkoušku způsobilosti na učitelském ústavu a pak působil téměř osm let na několika školách, z nichž ta poslední byla v Černicích.[3]

První světová válka

editovat

Po vypuknutí první světové války narukoval 21. června 1915 k 35. pěšímu pluku v Plzni a s touto jednotkou byl převelen nejprve do Maďarska a poté na ruskou frontu.[3] Do zajetí padl 14. června 1916 u města Tarnopole, které v té době náleželo k Rakousko-Uhersku (dnes – červenec 2022 – je město součástí západní Ukrajiny).

V čs. legiích na Rusi

editovat

Do řad příslušníků československých legií na Rusi vstoupil 1. března 1917.[3] Jeho působení v československých legiích je především spjato se Školou nezletilých dobrovolců, která byla zřízena u československého vojska na Sibiři v roce 1919 v Irkutsku.[3] Generál Jan Syrový jmenoval 7. července 1919 velitelem vznikající školy podporučíka Jana Kyselu a jako staršího učitele Václava Valentu. Václav Valenta společně s několika dalšími kolegy tuto školu, kde se postupně učilo asi 105 žáků, řídil.[3] Žáci byli tvořeni sirotky postupně soustředěnými do Irkutska ze všech legionářských pluků.

Návrat do Československa

editovat

Dne 19. prosince 1919 dostalo vedení této školy rozkaz k přesunu do Vladivostoku, za účelem nalodění se na japonský zaoceánský parník Shunko Maru v rámci 15. legionářského transportu do Československa. Kromě Školy nezletilých dobrovolců loď převážela vojáky Důstojnické školy československého vojska na Rusi a další osoby celkem asi 1 400 lidí. Loď vyplula z Vladivostoku po 14. hodině na Štědrý den 24. prosince 1919.[4] Trasa lodi vedla kolem Japonska a Číny, dále přes jižní Čínské moře, Singapur, Indický oceán, Rudé moře, skrze Suezský průplav a po Středozemním moři.[5] Do Terstu dorazila Shunko Maru dne 12. února 1920 v noci ve 2 hodiny 40 minut.[4] Celá cesta japonskou lodí měřila 18.255 kilometrů a trvala (i s přestávkami plavby v přístavech) asi 50 dní.[5] V Terstu dostal transport k dispozici dva vlaky a již 13. února 1920 oba odjely po železnici z Terstu (přes Lublaň a Štýrský Hradec) směrem do Československa. Hranice republiky vlakové soupravy překročily za ranní tmy 17. února 1920 a ještě téhož dne dojely do Prahy.[4]

Mezi světovými válkami

editovat

V československých legiích dosáhl Václav Valenta hodnost nadporučíka ruských legií a za svoji službu byl oceněn několika vyznamenáními.[3] Po návratu do Československa vykonával od roku 1921 učitelské povolání a do roku 1937 zastával funkci řídícího učitele ve škole v Blovicích.[3] Václav Valenta zemřel 12. prosince 1954 v Blovicích.

Galerie

editovat
  •  
    Václav Valenta na Sibiři v zimě 1918
  •  
    S legionářem a učitelem Bohumilem Němečkem při vyučování ve druhé třídě žáků Sibiřské školy nezletilých dobrovolců na Rusi
  •  
    Škola nezletilých dobrovolců v Irkutsku v roce 1919
  •  
    Japonská loď Shunko Maru přepravující legionáře a sirotky z Vladivostoku do Terstu
  •  
    Pamětní deska na domě č. 176 na Masarykově náměstí v Blovicích

Publikační činnost

editovat

Vlastní publikace

editovat

Během svého života napsal řadu knih (většina z nich byla určena mládeži):[3]

  • VALENTA-ALFA, Václav. Sibiřské jedovatosti. Praha: nakladatelství Čin, 1923; 179 stran.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: od 4. července 1919 do 1. března 1920. V Praze: Dědictví Komenského, 1924. 91 stran, 8 číslovaných listů obrazové přílohy. Knihovna Pedagogických rozhledů; svazek 4. Spisů Dědictví Komenského; číslo 242.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. V ruském zajetí: příběhy ze světové války. Praha: F. Topič, 1925; 121 stran. Osení; svazek 69.[3]
  • VALENTA-ALFA, Václav. U Bajkalských tunelů. V Praze: Státní nakladatelství, 1927. 93 stran. Sad: knihovna pro mládež; svazek 14.[3]
  • a řadu dalších.[3]
  • V roce 2020 vyšlo:
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: vzpomínky legionáře Václava Valenty. 1. vyd. Praha: Československá obec legionářská, 2020. 387 s. (Paměti Československé obce legionářské; sv. 12 (celkem 13. svazek edice)). ISBN 978-80-87919-73-6. S. 330. 
  • VALENTA-ALFA, Václav. Česká škola na Sibiři: vzpomínky legionáře Václava Valenty. 2. vyd. Praha: Epocha, 2020. 387 s. (Paměti Československé obce legionářské; sv. 12 (celkem 13. svazek edice)). ISBN 978-80-7557-966-9. S. 330. 

Překlady z ruštiny

editovat

Z ruštiny přeložil několik knih a divadelních her:[3]

  • KRUKOVSKIJ, M. A. Z krajů mlh a věčného ticha: povídky z ruského severu. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Česká grafická Unie, 1925; 171 stran; Země a lidé; svazek 62.
  • SLIVICKIJ, Aleksěj. Medvěd Míška a jiné povídky. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: F. Topič, 1926; 270 stran; Povídky o zvířatech; (svazek 15).
  • VOLKENSTEIN, V. Maugli: divadelní hra pro děti podle R. Kiplinga v 5 jednáních. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931; 54 stran; Dětské divadlo; svazek 48.
  • POKROVSKIJ, S. V. Tygři z Modré sopky a jiné povídky o zvířatech. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: nákladem Ústředního nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1931; 163 stran; (2) + l. barevných obrazových příloh
  • ARSEN‘JEV, Vladimir Klavdijevič. Stopař Děrsu Uzala. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Státní nakladatelství v Praze, 1934; 191 stran
  • POKROVSKAJA, A. V. Vůdce Sedova: dobrodružné cesty kapitána Voronina v polárních krajinách. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Státní nakladatelství, 1934; 95 - (I) stran
  • ZOLOTOVSKIJ, Konstantin. Mistři potápěči. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Novina, 1936; 129 + I stran
  • GALKIN NIKOLAJ A.. Od polárního kruhu. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Novina, 1936; 176 stran
  • ŠKLOVSKIJ, Viktor Borisovič a VALENTA-ALFA, Václav. Vyzvědač Marco Polo. Překlad Václav Valenta-Alfa. V Praze: Státní nakladatelství, 1936; 56 stran
  • SLIVICKIJ, A. Medvěd Míška: huňáčova dobrodružství v Rusku. Překlad Václav Valenta-Alfa. Praha: Toužimský a Moravec, asi 1938; 270 stran.
  • a další.

Osvětová činnost

editovat

Václav Valenta také zorganizoval mnoho přednášek v Blovicích i v řadě okolních obcí.[3]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Václav Valenta (pseudonym: Alfa) (* 14.8.1887, Těnovice – 12.12.1954, Blovice) Pedagog, beletrista, legionářský spisovatel, překladatel z ruštiny, básník [online]. web: Databáze autorit NK ČR [cit. 2022-07-17]. Identifikační číslo: jk01141261. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Porta Fontium [online]. Těnovice: Státní oblastní archiv v Plzni, 1880-1908 [cit. 2023-08-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Václav Valenta – Alfa (1887 – 1954) [online]. web: Blovice město cz [cit. 2022-07-16]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 48, 49. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 15. transport – Shunko Maru). Dostupné online. 
  5. ↑ a b JOSEF, Churavý. Lodní deník Josefa Churavého (popisuje 15. transport československých leginářů japonskou lodí Shunko Maru z Vladivostoku do Terstu) [online]. Josef Churavý na lodi Shunko Maru, 1919 / 1920 [cit. 2022-07-15]. Ručně psaný (dosud nepublikovaný); dochovaný v kopii ve vlastnictví rodiny Churavých. 

Literatura

editovat
  • KOVÁŘÍK V. a kol. Blovice 1284 – 1984. Městský národní výbor Blovice. Blovice. 1984; 183 stran
  • KOŽELUH, Josef. Pocta rodákům. Město Blovice. Blovice. 1991; 8 stran
  • KOŽELUH J., KLÍMOVÁ V., MAŠKOVÁ J. a kol. Památce československých legionářů okresu Plzeň-jih. Okresní muzeum Plzeň – jih ve spolupráci se Státním okresním archivem Plzeň – jih. Blovice. 1999; 64 stran
  • RAUŠER, František. Kulturní vývoj Blovicka. Vlastivědné nakladatelství Plzeňska M. Lábkové. Plzeň. 1933; 61 stran
  • Legionářský směr. ČsOL (Československá obec legionářská), prosinec 2020, čís. Speciál: Transporty z Ruska, s. 48, 49. Speciální číslo ke 100. výročí návratu posledních lodních transportů z Ruska (kapitola: 15. transport – Shunko Maru). Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Valenta&oldid=24037942“