Václav Reisinger

český tanečník a choreograf

Václav Reisinger, někdy psán též Věnceslav Reisinger (14. dubna 1828, Praha12. ledna 1893, Berlín), byl český tanečník, baletní mistr, choreograf a libretista.[1]

Václav Reisinger
Narození14. února 1828
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. ledna 1893 (ve věku 64 let)
Berlín
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Národnostčeská
Povolánítanečník, choreograf, libretista
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Václav Reisinger se narodil jako jedno z pěti dětí Franze Reisingera (1783–1859) a Franzisky Reisingerové (1793–1864).[1] Jeho sestrami byly tanečnice Stavovského divadla Dorotka a Marie Reisingerové. Jeho bratrancem byl tanečník a baletní mistr Jan Nepomuk Reisinger.[2]

Byl žákem italského baletního mistra Paola Rainoldiho. Již od svých čtrnácti let působil ve Stavovském divadle jako malý groteskní sólista (1842–1852) a následně osm let v Německu (Drážďany, Hamburk, Brémy). Po návratu do Prahy se stal v roce 1860 na čtyři roky baletním mistrem Stavovského divadla. Souběžně byl v letech 1862–1864 šéfem baletu v Prozatímním divadle.[3] V Praze se stal průkopníkem romantického tanečního stylu. Aktivnímu tanci se na jevišti věnoval především v 50. letech 19. století (Stavovské divadlo, Prozatímní divadlo a Drážďany).

V letech 1864–1884 působil opět v Německu (baletní mistr v Lipsku 1866–1872) a v Rusku (baletní mistr ve Velkém divadle v Moskvě, 1873–1879). V Moskvě vytvořil v roce 1877 choreografii pro premiéru Čajkovského Labutího jezera.[2]

V letech 1880–1882 působil ve Victoria Theater v Německu.[1]

Dne 1. února 1882 byl Václav Reisinger jmenován prvním baletním mistrem v historii Národního divadla.[4] Působil zde do 30. října 1884. V ND připravoval choreograficky taneční a baletní vložky do činoher, operet a oper. Odešel z divadla i se svou ženou poté, co se po premiéře hry Umrlčí hlava (26. 10. 1884, režie František Karel Kolár) dostal do sporu s autorem hry J. J. Kolárem, který jej obvinil z neúspěchu hry, kvůli údajnému povrchnímu nastudování baletní vložky V. Reisingerem. [5] Jeho nástupcem na vedoucím místě Baletu ND se stal Augustin Berger.

Po odchodu z ND působil opět v Moskvě (1884–1886, cirkus Solomonskij) a v Berlíně, kde se stal šéfem Renzova cirku.[1]

Jeho manželkou byla tanečnice Národního divadla Emilie Kepplerová (1848–1919), se kterou se oženil během svého působení ve Victoria Theater v Německu.

Choreografie, výběr editovat

  • 1853 Satanella, Drážďany
  • 1863 Honba na medvěda, Prozatímní divadlo
  • 1866 Haschisch, Lipsko
  • 1871 Popelka, aneb Kouzelný střevíček (balet), Moskva
  • 1872 P. Taglioni: Flick und Flock, Lipsko
  • 1875 Ariadna, Velké divadlo v Moskvě
  • 1877 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, Velké divadlo v Moskvě
  • 1882 Lesní panna a cikán, Prozatímní divadlo
  • 1883 Bedřich Smetana: Libuše (opera), Národní divadlo, režie František Kolár
  • 1883 Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Karel Kovařovic: Hašiš (balet), Národní divadlo (Reisinger byl také autorem libreta a tančil roli Achmed beye)
  • 1884 Giacomo Meyerbeer: Afričanka (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Charles Gounod: Faust a Markéta (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 Georges Bizet: Carmen (opera), Národní divadlo, režie František Hynek
  • 1884 D. F. Auber: Němá z Portici (opera), Nové české divadlo, Režie Edmund Chvalovský
  • 1891 Stella, Stuttgart
  • 1893 Hans Sachs im Schlaraffenland, Berlín, Renzův cirkus

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d Český hudební slovník osob a institucí; Heslo: Reisinger Václav (autor hesla: Božena Brodská) [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Centrum hudební lexikografie [cit. 2019-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-03-29. 
  2. a b VLADIMÍR PROCHÁZKA A KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. 623 s. S. 410. 
  3. Václav Reisinger v databázi Archivu Národního divadla
  4. WEIMANN, Mojmír. Počátky českého baletu. Opera Plus [online]. 12. 7. 2015 [cit. 2020-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-10-28. 
  5. LADISLAV NOVÁK. Stará garda Národního divadla, Opera a Balet. Praha: Jos. R. Vilímek, 1938. 207 s. S. 188. 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat