Tomáš Arcijáhen

chorvatský historik a katolický duchovní, autor kroniky

Tomáš Arcijáhen (chorvatsky Toma Arhiđakon Splitski, latinsky Thomas Archidiaconus Spalatensis; kolem roku 1200, Split8. května 1268 tamtéž) byl dalmatský duchovní, historik a kronikář činný ve Splitu.

Tomáš Arcijáhen
Osobní údaje
Datum narození1200
Místo narozeníSplit
Datum úmrtí8. května 1268 (ve věku 67–68 let)
Místo úmrtíSplit
Povoláníhistorik, arcijáhen, kronikář a notář
Alma materBoloňská univerzita
Významné díloHistoria Salonitana
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl autorem významného historického díla Historia Salonitana.

Životopis

editovat

Tradiční historiografie uvádí, že se narodil v patricijské rodině římského původu ve Splitu v provincii Dalmácie. Existuje však také teorie, která naznačuje, že Tomáš mohl být původem Chorvat, a že nesnášenlivost vůči Chorvatům představovaná v jeho díle je ve skutečnosti výsledkem staletí nepřátelství vesnice a města. [1]

Vzdělával se v rodném Splitu a v Bologni,[2] kde studoval teologii a práva mj. u Francesca Accorsa. Poté se vrátil opět do rodného Splitu, kde vykonával různé městské povinnosti a požíval velké vážnosti a nezávislosti. Podle dochovaných dokumentů byl Tomáš od roku 1227 městským notářem a následující rok se stal kanovníkem. V roce 1230 byl zvolen arcijáhnem splitské metropolitní církve.[3] [4]

Krátce po svém zvolení arcijáhnem se dostal do konfliktu se splitským arcibiskupem Guncelem, který byl ukončen v roce 1234 prostřednictvím kardinála Oty v Perugii. [5]

Byl zastáncem městské správy organizované podle vzoru italských obcí, proto v roce 1239 odešel do Itálie a svým nástupcem v úřadu starosty Splitu zvolil Gargana de Arscindis. [6] Za jeho správy byly položeny základy městské statutu.

V roce 1242 ho duchovenstvo ve Splitu zvolilo novým arcibiskupem, ale laici volbu nepřijali, a rozhodnutí tak bylo zrušeno a král Béla IV. jmenoval novým arcibiskupem svého kandidáta, čazmanského probošta Hugrina (Ugrina). [7] [8]

Jako typický představitel středověkého municipalismu usiloval Tomáš o zachování autonomního postavení Splitu, aby nepodléhal chorvatskému králi, chorvatským feudálům nebo Benátčanům. Tvrdil také, že církev by měla zůstat nezávislá na světské autoritě, a že laikům by nemělo být dovoleno ovlivňovat volbu biskupů v dalmatských městech.

Tomáš byl pohřben v klášterním kostele sv. Františka na nábřeží ve Splitu. Podle názoru K. Segviće z 20. let 20. století byla hrobka vytvořena „teprve nedávno“. [9] Přesto se zachoval epitaf, který podle překladu Mirjany Matijevićové-Sokolové zní: Kriste, tento Tomáš Arcijáhen učí nauce, kterou následoval, a učil (a další) pravidla: pohrdat světem, vyhýbat se hříchu, krotit tělo, litovat luxusu života, vyhýbejte se svůdným požitkům! Split byl jeho začátek, a také místo, kde se loučil se životem. Když smrt zdědila život, moje sláva pominula. Tady mě sežral červ, a tak tělo, které zmizí, prožívá skutečnou smrt, ale také duši toho, kdo se jí vzdá. Rok Páně 1268 osmého dne měsíce května. [10]

Historia Salonitana

editovat

Arcijáhen Tomáš napsal v roce 1266 latinský traktát „Historia Salonitana“ (Dějiny salonské círke), která obsahuje velmi cenné informace o raný dějinách Chorvatska. Ve svém díle popsal v chronologickém pořadí život a činnost solinských arcibiskupů - Rozdělit od římských dob svého času, takže mnoho výletů o minulosti města Split a středověkého Chorvatsku, a proto představuje cenný historický zdroj informací o období raných chorvatských panovníků, zejména za Petra Krešimíra IV. a Dmitrije Zvonimíra, o době tatarské invaze (1241–1242) či o konfliktech mezi městy Split a Trogir, jakož i o politických sporech ve městě samotném.

Jeho práce byla později 16. století doplněna a přepracována, čímž vznikl rukopis známý v historiografii jako Historia Salonitana maior, [2] který také obsahuje přepis Pacta conventa.

Moderní kritické vydání s překladem a komentářem:

  • Toma Arhiđakon, Historia Salonitana: povijest salonitanskih i splitskih prosvećenika; předmluva, latinský text, kritický aparát a překlad do chorvatštiny Olga Perić; historický komentář Mirjana Matijević-Sokol; studium arcijáhna Tomáše a jeho díla Radoslava Katičiće; Split: Književni krug, 2003; ISBN 953-163-189-1.

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toma Arhiđakon na chorvatské Wikipedii.

  1. Matijević Sokol, Mirjana, str. 34.
  2. a b Opća i nacionalna enciklopedija u 20 svezaka, str. 13.
  3. Opća enciklopedija, str. 245.
  4. Matijević Sokol, Mirjana, str. 37.
  5. Matijević Sokol, Mirjana, str. 38.
  6. Matijević Sokol, Mirjana, str. 39.
  7. Novak, Grga, str. 137.
  8. Matijević Sokol, Mirjana, str. 41.
  9. Šegvić, Kerubin, str. 120.
  10. Matijević Sokol, Mirjana, str. 34-35.

Literatura

editovat