Tereza Hofová

česká herečka

Tereza Hof (rozená Hofová) (* 24. listopadu 1979, Ostrov nad Ohří) je česká divadelní a filmová herečka. Žije střídavě v Praze a Reykjavíku. Do širšího povědomí diváků se dostala především díky roli Lenky Braunové v seriálu Dáma a Král. Vystupuje ale především na menších divadelních scénách, věnuje se ale také filmovému herectví či načítání audioknih.

Tereza Hofová
Tereza Hofová na udílení Cen české filmové kritiky 2022
Tereza Hofová na udílení Cen české filmové kritiky 2022
Narození24. listopadu 1979 (44 let)
Ostrov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
Povoláníherečka a scenáristka
ZaměstnavateléŠvandovo divadlo na Smíchově
Činoherní studio města Ústí nad Labem
Divadelní společnost Petra Bezruče
ChoťOrri Einarsson 2011-2018
DětiHanna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život editovat

Do tří let vyrůstala v Karlových Varech a Praze. Maturovala na střední knihkupecké škole a při studiu zároveň pracovala v knihkupectví Fišer v Kaprově ulici. Hned po maturitě pak nastoupila na Katedru činoherního divadla na Divadelní fakultu AMU.[1] V roce 2010 se z České republiky přesunula na Island[1] a na určitou dobu se přestala věnovat herecké kariéře.[1]

Po návratu do České republiky se nejprve objevuje na komornějších divadelních scénách, následně i v televizních sériích a seriálech. Od roku 2018 se pak objevuje i v řadě celovečerních filmů.

Tvorba editovat

Divadlo editovat

Po absolvování studia činoherního herectví na DAMU se objevila ve třech inscenacích Divadelního spolku Kašpar v režii Filipa Nuckollse a dvou inscenacích Švandova Divadla. Později nastoupila do angažmá do Činoherního studia Ústí nad Labem, kde se objevila v řadě různorodých inscenací, jakými byli například částečně zmodernizované hry Antona Pavloviče Čechova Tři sestry a Racek, ale také adaptace knihy Chucka Palahniuka Klub rváčů, kde si zahrála hlavní ženskou postavu Marlu Singerovou (v alternaci s Anitou Krausovou). Představení se reprízovalo deset let a získalo řadu kladných ohlasů.[2][3][4]

V roce 2009 poprvé spolupracovala s režisérkou Kamilou Polívkovou Hrdinové jako my (jedná se o adaptaci stejnojmenné knihy německého autora Thomase Brussiga) pro Divadlo Komedie. Kromě hereckého výkonu se podílela na představení i jako dramaturgyně.

Od roku začala hrát 2012 také v několika hrách Divadla Letí. Mezi ně patří například i interaktivní hra Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. (kolektiv režisérů, premiéra 2014), která byla v omezeném počtu repríz uváděna v Centru současného umění DOX.[5]

V roce 2013 se poprvé objevila v divadle Studio Hrdinů v inscenaci Citový komediant (režie Jan Horák, Michal Pěchouček). Na této divadelní scéně pak navázala na spolupráci s Kamilou Polívkovou, tentokrát na monodramatu Skugga Baldur, která vychází ze stejnojmenné knižní předlohy (v překladu se jedná o titul Syn stínu) islandského spisovatele Sjóna. I na této adaptaci se podílela i z autorského hlediska, zúročila své znalosti skandinávské kultury a čas strávený na Islandu. Za svůj herecký výkon získala nominaci na Cenu divadelní kritiky v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon roku 2016 a samotná inscenace získala Cenu Divadelních novin 2016 v kategorii [6] alternativní divadlo. Po šesti letech se společně Kamilou Povíkovou opět vrátila k textům islandského spisovatele Sjóna a (opět pro Studio Hrdinů) adaptovaly jeho knihu Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl, v němž vystupuje společně v roli Irmy Vep s Janem Cinou, který představuje protagonistu příběhu Mániho Steinna.

Postupně se s hlavním hrdinou ocitáme v jeho milovaném kině, respektive v jednom ze dvou promítacích sálů, které tehdy v Reykjavíku fungovaly. Máni Steinn (v překladu Měsíční kámen) je vášnivým filmovým fanouškem, v kině tráví veškerý svůj volný čas a nenechá si uniknout žádný nový film. Zbožňuje němou sérii Les Vampires od Louise Feuillada a obdivuje její hlavní hrdinku Irmu Vep, kterou mu zároveň připomíná i jedna z místních dívek Sóla. V její „dvojroli“ se představuje skvělá Tereza Hofová, která se po čase na jevišti vynoří také přímo z publika. „Irma Vep není přesnou rekonstrukcí filmového charakteru, je spíše podvratnou fantazií a inkarnací Mániho dívčího idolu Sóly Guðb-, zosobněním svobody a schopnosti nabourávat systém a měšťanské pořádky. Možná se dá použít i termín anarchie,“ popisuje pro Heroine.cz svou roli herečka.

Měsíční kámen vzdává hold filmové klasice i avantgardě. Hofová natočila některé scény v kostýmu Irmy přímo na Islandu, kde sama prožila část života – přestěhovala se tam ve třiceti letech a narodila se tam i její dcera.  

„Přistupovala jsem k ní jako k temnému fluidu, ale samozřejmě jsem jí musela dát konkrétní rysy. Půjčila jsem si pár ikonických póz Irmy Vep a Kamila mě vždy důsledně upozorňovala, že nehledáme ladnou kočičí ženu, ale spíše ‚týpka‘. On ten kostým dost svádí k éterickým pohybům, takže jsem za tohle plácnutí přes prsty byla pokaždé ráda,“ popisuje Tereza Hofová spolupráci s režisérkou Kamilou Polívkovou.[7]

S Kamilou Polívkovou spolupracovala také na představení Zeď (premiéra 2021) pro brněnské HaDivadlo. Objevuje se také ve feministicky laděné inscenaci A studia Rubín (kde již dříve vystupovala v představení Zakázané uvolnění) Ruka je osamělý lovec (režie Ondřej Štefaňák, premiéra 2022) a v monodramatu Chemického divadla Do tmy (Vojtěch Bárta & kol., 2018) podle knižní předlohy Anny Bolavé.

Filmy editovat

První větší filmovou roli si zahrála ve filmu Petra Nikolaeva ...a bude hůř (2007), kde představovala postavu Oliny. V té době mela za sebou již dvě role filmové role, jednu v televizním filmu Ani svatí, ani andělé (režie Viktor Polesný, 2001) a druhou v krátkometrážním studentském snímku Na prahu (režie Eva Kulichová, 2005).

V roce 2018 ji obsadil Adam Sedlák do hlavní ženské role svého debutového celovečerního filmu Domestik. Zahrála si v něm postavu Šarloty, manželky vrcholového cyklisty Romana (Jiří Konvalinka), který se pomocí přísné životosprávy a extrémního cvičení snaží dostat znovu na vrchol. Oproti tomu Šarlota se za každou cenu snaží otěhotnět, zároveň se však u ní rozvíjí porucha příjmu potravy, která ji dovede až ke zničující tělesné proměně. Za stvárnění Šarloty byla Českou filmovou kritikou nominována v kategorii Nejlepší ženský výkon v hlavní roli. Tereza Hof o filmových postavách pro informuji.cz řekla:

Já myslím, že ani jeden z nich není schopný z té situace odejít. Právě. To mi na tom přijde nejvíc zajímavé. Kdyby on v tom nebyl tak zaťatej, tak si je taky schopný přiznat, že už to dál nejde. Že už je doba největší formy za ním a že může dělat něco jiného. Ale zarputilost přetrvává. Za každou cenu chce dosáhnout svého cíle, i když už překračuje nějaké hranice. Na druhou stranu překračování hranic etiky a morálky je ve filmu to nejmenší téma. Jde spíš o to, jak jde člověk přes sebe a svoji přirozenost. Dostáváme se do vleku nějaké touhy, která se ve výsledku stane destruktivně obsesivní. Oba mají dost vyprázdněný život, a tak jsou jejich cíle to jediné, co jim ho naplňuje. Podle mě však totálně postrádají kreativitu a fantazii. Jdou tupě za svým, bez ohledu na to, co se děje “nalevo či napravo”.[8]

Současně si zahrála v témže roce hlavní ženskou roli i v televizním historickém filmu Bůh s námi - od defenestrace k Bílé hoře (režie Zdeněk Jiráský), kde se objevila v roli Zuzany Alžběty z Thurnu, druhé manželky hraběte Jindřicha Matyáše z Thurnu, vůdce stavovského povstání. O tři roky později se objevila v dalších televizních historických filmech, v biografii J. A. Komenského Jako letní sníh (režie Lubomír Hlavsa) a v hraném dokumentu Můj život s Bohuslavem Martinů (režie Jakub Sommer) v roli Charlotte Martinů, která vypráví životní příběh jejího manžela. Objevila se také v celovečerním debutu Miroslava Bambuška Lidi krve, kde představovala postavu Anne Hille, babičky protagonisty filmu. Následující rok si zahrála v televizním detektivním filmu Vražedné stíny (režie Jiří Svoboda) či v menší roli ve sci-fi snímku Běžná selhání Cristiny Grosan. Její největší rolí však byla v tomto roce kartářka Zdena ve filmu Šimona Holého A pak přišla láska..., k níž přijíždí psycholožka Kristýna na rodové léčení. V rozhovoru pro Novinky.cz o postavě Zdeny řekla:

Režisér Šimon Holý se chtěl zaměřit na spirituální koučky, věštkyně a jejich vzrůstající popularitu, Zdena ve filmu reprezentuje ezoterickou linku v pejorativním slova smyslu. Je to silná osobnost, v něčem možná tvrdá, až nepřístupná, není však cílená manipulátorka, opravdu si myslí, že lidem pomáhá. Odráží dynamiku vztahů hlavních postav v podání Pavly Tomicové a Sáry Venclovské. Tvoří takový průsečík vztahů.[9]

Seriály editovat

Do roku 2014 se v seriálech objevovala spíše v menších rolí, přelom přišel až s rolí Olgy Havlové v historickém seriálu České století (režie Robert Sedláček). Další výraznou roli získala v seriálu Mamon (režie Vladimír Michálek, 2015), kde si zahrála státní zástupkyni Janu Skálovou. V historickém seriálu Já, Mattoni (režie Marek Najbrt, 2016) se objevila v roli kořenářky Lény.

Hlavní ženskou roli si pak zahrála v seriálu Dáma a král (kolektiv režisérů, 2017-2022), kde představuje postavu advokátky Lenky Braunové. Kromě kriminálních případů řešených v jednotlivých epizodách se zde objevuje i linka soustřeďující se na příběh jejího rodinného života. Jedná se o zatím největší seriálovou roli Terezy Hof.

Nadále se v seriálech objevuje většinou spíše v epizodních rolích.

Mluvené slovo editovat

Kromě hereckého i divadelního herectví se věnuje i mluvenému slovu. Objevila se v detektivní rozhlasové hře Záhadné bodnutí (režie Martina Schlegelová a Filip Skuhrovec, 2016) a seriálu Neklid (režie Natália Deáková, 2021). Kromě toho načetla i další texty od různých autorů - Ivana Klímy (Pohřeb, natočeno 2017), Biancy Bellové (Ptačí klec, natočeno 2019) či Kláry Vlasákové (Říznutí, natočeno 2020) či upravenou verzi knihy Ann Radclifové Sicilský román (režie Petr Mančal, 2023). V jednom případě se jednalo dokonce o povídku, která byla pro rozhlas napsána umělou inteligencí (Da Vinciho stroj).

Načetla také několik audioknih, včetně románu Prolhaný život dospělých od Eleny Ferrante (za který byla nominována v kategorii Nejlepší jednohlasá četba) či fantasy knihu pro děti a mládež s ekologickou tematikou Truhla času od islandského spisovatele Andri Snæra Magnasona. Společně s Terezou Dočkalovou vystupovala v audiobiografické show Ženy, která představovala méně známé osudy vybraných žen.

Divadelní role editovat

Divadelní spolek Kašpar editovat

  • Krysař (režie Filip Nuckolls, premiéra 2003)
  • Lofter (režie Filip Nuckolls, premiéra 2004)
  • Don Juan v Soho (režie Filip Nuckolls, premiéra 2009)

Švandovo divadlo editovat

  • Škola pro ženy (režie Daniel Hrbek, premiéra 2005)
  • Bomby, prachy a láska! (režie Antonio Fava, premiéra 2007)

Činoherní studio Ústí nad Labem editovat

  • Uražení a ponížení (Pocta Dostojevskému) (režie Filip Nuckolls, premiéra 2006)
  • Tři sestry (režie Marián Amsler, premiéra 2006)
  • Tetování (režie Natálie Deáková, Vladimír Čepek, premiéra 2006)
  • Famiglia (režie Filip Nuckolls, premiéra 2007)
  • Klub rváčů (režie Filip Nuckolls, premiéra 2008)
  • Malá čarodějnice (režie Jiří Honzírek, premiéra 2008)
  • Separatisté (režie Thomas Zielinski, premiéra 2008)
  • Bohové hokej nehrají (režie Filip Nuckolls, premiéra 2008)
  • Dům Bernardy Alby (režie Dodo Gombár, premiéra 2009)
  • Červený Nepomuk (režie Filip Nuckolls, premiéra 2009)
  • Idiot? (režie Natália Deáková, premiéra 2009)
  • Loupežnická jeskyně (režie Filip Nuckolls, premiéra 2009)
  • 2521 (režie Filip Nuckolls, premiéra 2010)
  • Racek (režie Natálie Deáková, premiéra 2010)

Divadlo Komedie editovat

  • Hrdinové jako my (režie Kamila Polívková, premiéra 2009) - na inscenaci se podílela i autorsky

A studio Rubín editovat

  • Zakázané uvolnění (režie Daniela Špinar, premiéra 2017)
  • Ruka je osamělý lovec (režie Ondřej Štefaňák, premiéra 2022)

Divadlo Letí editovat

  • Rozhovory s astronauty (režie Natália Deáková, premiéra 2012)
  • Bomberka (režie Filip Nuckolls, premiéra 2013)
  • V Republice Štěstí (režie Martina Schlegelová, premiéra 2014)
  • Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. (kolektiv režisérů, premiéra 2014)
  • Taxistyx / Přízrak (režie Alžběta Burianová [Taxistyx], Martina Schlegelová [Přízrak], premiéra 2017)

Divadlo DISK editovat

  • Polaroidy (režie Natálie Deáková, 2003)
  • Slečna Julie (režie Ida Kat Balslev, premiéra 2016)

Tygr v tísni editovat

  • Oresteia (režie Ivo Kristián Kubák, premiéra 2016)

Studio Hrdinů editovat

  • Citový komediant (režie Jan Horák, Michal Pěchouček, premiéra 2013)
  • Skugga Baldur (režie Kamila Polívková, premiéra 2016) - na představení se podílela i autorsky, za výkon získala nominaci na Cenu divadelní kritiky v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon roku 2016 a za autorství společně s Kamilou Polívkovou Cenu Divadelních novin 2016 v kategorii [10] alternativní divadlo.
  • Dílo (režie Miroslav Bambušek, premiéra 2017)
  • Měsíční kámen (režie Kamila Polívková, premiéra 2022)
  • Nomi (režie Bára Viceníková, 2023)

Chemické divadlo editovat

  • Do tmy (režie Vojtěch Bárta & kol., premiéra 2018)

HaDivadlo editovat

  • Zeď (režie Kamila Polívková, premiéra 2021)

Divadlo X10 editovat

  • Gorgó (režie Ondřej Cikán a Antonín Šilar, premiéra 2022) - vystupuje v audiovizuálním záznamu, který je součástí inscenace

Filmografie editovat

Film editovat

Celovečerní editovat

Krátkometrážní editovat

  • Na prahu (režie Eva Kulichová, 2005) - studentský film
  • Francek (režie Natálie Císařovská, role múzy, 2020)
  • Can You Still Feel The Butterflies? (režie Radek Brousil, 2021)

Seriály editovat

Mluvené slovo editovat

Rozhlas editovat

  • Josef Mareš: Záhadné bodnutí (režie Martina Schlegelová a Filip Skuhrovec, 2016)
  • Ivan Klíma: Pohřeb (2017)
  • Bianca Bellová: Ptačí klec (režie Petr Mančal, 2019)
  • Digitální spisovatel: Da Vinciho stroj (2020)
  • Klára Vlasáková: Říznutí (režie Jakub Doubrava, 2020)
  • Klára Vlasáková: Neklid (režie Natália Deáková, 2021)
  • Ann Radclifová: Sicilský román (režie Petr Mančal, 2023)
  • Damian Machaj: Umění padělat (režie Damian Machaj, 2023) - šestidílný podcast věnovaný tématu padělání obrazů

Audioknihy editovat

Audioshow editovat

  • Jana Patočková a Matouš Hrdina: Ženy (režie Bela Schenková, 2022)

Osobní život editovat

Tereza Hof žila s bubeníkem skupiny Dead Skeletons, s nímž má dceru Hannu.

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c DEMELOVÁ, Karolína. K životu potřebuji ticho, říká herečka žijící na Islandu Tereza Hofová. iDNES.cz [online]. 2016-11-06 [cit. 2023-02-17]. Dostupné online. 
  2. Klub rváčů - Činoherní studio Ústí nad Labem | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  3. KOČIČKOVÁ, Kateřina. Divadelní Klub rváčů si potlesk zasloužil. iDNES.cz [online]. 2008-05-03 [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. 
  4. STRNAD, Radek. Herci po deseti letech: Klub rváčů byl zážitek!. Ústecký deník. 2018-04-26. Dostupné online [cit. 2023-02-19]. 
  5. Proti pokroku. Proti lásce. Proti demokracii. - Divadlo Letí | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. 
  6. Skugga Baldur - Studio Hrdinů | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 
  7. ČIKAROVÁ, Klára. Nenávist, která ani po sto letech nevyprchala. Na divadelní hru z Islandu se nejdete zasmát | Heroine.cz. www.heroine.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. 
  8. FIALA, Tomáš. Zneužívání témat nahoty, sexuality nebo agresivity je ve veřejném prostoru přítomné mnohem víc než v našem filmu. Měli bychom se dívat i na věci, které se nám nemusí líbit, říká herečka Tereza Hofová. Informuji.cz [online]. [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. 
  9. KACEROVSKÁ, Soňa. Tereza Hofová: Všichni bychom se měli zaobírat láskou. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-02-19]. Dostupné online. 
  10. Skugga Baldur - Studio Hrdinů | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2023-02-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat