Otevřít hlavní menu
Sigurjón Birgir Sigurðsson je islandské jméno, v němž Sigurðsson je patronymum, nikoliv klasické příjmení. Tato osoba je v islandském prostředí označována pouze jako Sigurjón Birgir.

Sjón,[pozn. 1] vlastním jménem Sigurjón Birgir Sigurðsson (* 27. srpna 1962 Reykjavík) je současný islandský spisovatel. Těžiště jeho díla spočívá v románech, při jejichž tvorbě se často nechává inspirovat starými islandskými ságami. Kromě prózy se věnuje i poeziidramatické tvorbě; je jedním z nejpřekládanějších islandských autorů a jeho díla byla přeložena do přibližně třiceti jazyků.[2]

Sjón
SjonFreeLicence.jpg
Narození 27. srpna 1962 (56 let)
Reykjavík
Povolání spisovatel, básník, scenárista, dramatik, hudební skladatel, textař, hudebník a autor dětské literatury
Významná díla Skugga Baldur
Rökkurbýsnir
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Život a díloEditovat

Literárně debutoval ve svých patnácti letech sbírkou poezie Sýnir (1978).[2] V téže době spoluzakládal reykjavické umělecké sdružení Medúsa, jež bylo inspirováno některými avantgardními uměleckými směry, zejména surrealismemdadaismem;[3] podle vlastních slov byl inspirován kromě jiného i českým poetismem a poezií Vítězslava Nezvala.[1][3]

V 70. a 80. letech napsal několik básnických sbírek, koncem osmdesátých let publikoval svůj první román Stálnótt (1987). V 90. letech se věnoval zejména próze, po roce 2000 začal psát i divadelní hry. Průlomem v jeho tvorbě byl román Syn stínu (2003), za který v roce 2005 získal Literární cenu Severské rady; kniha byla přeložena do mnoha jazyků a kromě toho nominována na několik dalších literárních cen.[2] Dalším románem, jenž vzbudil širší pozornost a byl také přeložen do češtiny, je Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl (2013).

Od počátku 80. let spolupracuje s místními hudebními umělci. V roce 1987 byl pod jménem „Johnny Triumph“ hostujícím vokalistou na dvanáctipalcovém singlu skupiny The Sugarcubes Luftgitar. Pravidelně spolupracuje s islandskou zpěvačkou Björk;[1] v roce 2000 byl nominován na OscaraZlatý glóbus za text písně I've Seen It All z filmu Tanec v temnotách (2000).[2] V současnosti působí pod islandským labelem Smekkleysa.

Podle vlastních slov k jeho inspiracím patří i někteří další čeští autoři, například Bohumil Hrabal.[3] V roce 2016 opakovaně navštívil Českou republiku; poprvé u příležitosti dramatizace knihy Syn stínu divadlem Studio Hrdinů, později byl jedním ze severských hostů na pražském veletrhu Svět knihy.[4]

Je předsedou islandského PEN klubu.[2] Žije v Reykjavíku, je ženatý a má dvě děti.[2]

Tvorba (výběr)Editovat

PrózaEditovat

  • 1987 – Stálnótt
  • 1989 – Engill, pípuhattur og jarðarber
  • 1994 – Augu þín sáu mig
  • 1995 – Sagan af húfunni fínu
  • 2000 – Númi og höfuðin sjö
  • 2001 – Með titrandi tár
  • 2002 – Sagan af furðufugli
  • 2003 – Skugga-Baldur – román (česky: Syn stínu, Argo 2008)
  • 2005 – Argóarflísin – román (česky: Múza z lodi Argó: báje o Iásonovi a Kaineovi, Dybbuk 2016)
  • 2008 – Rökkurbýsnir
  • 2013 – Mánasteinn – drengurinn sem aldrei var til – román (česky: Měsíční kámen: Příběh chlapce, který nikdy nebyl, Dybbuk 2015)
  • 2016 – CoDex 1962

PoezieEditovat

  • 1978 – Sýnir
  • 1982 – Reiðhjól blinda mannsins
  • 1983 – Sjónhverfingabókin
  • 1986 – Leikfangakastalar
  • 1991 – Ég man ekki eitthvað um skýin

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Umělecké jméno „Sjón“ je zkráceninou spisovatelova křestního jména Sigurjón a v českém překladu znamená „Zrak“.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c GREČNEROVÁ, Barbora. Sjón. iLiteratura.cz [online]. 2016-05-11 [cit. 2016-09-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f Bio [online]. [cit. 2016-09-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-17. (anglicky) 
  3. a b c BŘEZINOVÁ, Helena. Punk mě přivedl k dada a surrealismu. A2. Roč. 2006, čís. 18. Dostupné online [cit. 2016-09-07]. ISSN 1803-6635. 
  4. GREČNEROVÁ, Barbora. Sjón. iLiteratura.cz [online]. 2016-05-14 [cit. 2016-09-07]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat