Tereza Boučková
Tereza Boučková (* 24. května 1957 Praha) je česká spisovatelka, scenáristka, publicistka a signatářka Charty 77.
Tereza Boučková | |
---|---|
Tereza Boučková (2014) | |
Rodné jméno | Tereza Kohoutová |
Narození | 24. května 1957 (67 let) Praha |
Povolání | spisovatelka, scenáristka, novinářka a publicistka |
Významná díla | Indiánský běh, Rok kohouta, Život je nádherný, Dům v Matoušově ulici |
Ocenění | Cena Jiřího Ortena, účastnice odboje a odporu proti komunismu, čestná občanka Prahy 5 |
Manžel(ka) | Jiří Bouček |
Děti | Dominik, Marián a Vincenc |
Rodiče | Pavel Kohout a Anna Kohoutová |
oficiální stránka | |
multimediální obsah na Commons | |
citáty na Wikicitátech | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatTereza Boučková je nejmladší ze tří dětí spisovatele Pavla Kohouta a jeho druhé ženy Anny Kohoutové, asistentky režie. Bratr Ondřej, malíř a scénograf, žije v Rakousku a sestra žije ve Švýcarsku.
Po absolvování základní školy studovala na dvouleté ekonomické, brzy ale přestoupila na Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici v Praze, kde v roce 1976 maturovala. Po maturitě podepsala Chartu 77 a pak pracovala mj. jako uklízečka, poštovní doručovatelka, domovnice nebo balička gramofonových desek. Další studium jí nebylo umožněno, ale vzdělávala se soukromě, složila státní zkoušku z angličtiny, navštěvovala přednášky tzv. bytových univerzit.
Několikrát se neúspěšně pokoušela o přijetí na DAMU. Svůj herecký talent mohla uplatnit jen v disidentských představeních konaných v bytě Vlasty Chramostové, např. v roce 1978 spolu s ní, svým otcem Pavlem Kohoutem, Pavlem Landovským a Vlastou Třešňákem účinkovala v inscenaci Kohoutovy adaptace Shakespearova Macbetha (Play Macbeth).
Angažuje se v ochraně životního prostředí, podporuje mj. Hnutí DUHA, Děti Země, Limity jsme my. V Evropských volbách 2004 kandidovala za Stranu zelených.[1]
Také se velmi angažuje v podpoře Ukrajiny.
Po krátkém prvním manželství se v roce 1985 podruhé provdala za Ing. Jiřího Boučka, se kterým se přestěhovala do chaty svých prarodičů v osadě Záhrabská v katastru obce Svatý Jan pod Skalou), Mají tři syny, dva adoptované.
V listopadu 2016 jí byl přiznán status účastníka odboje a odporu proti komunismu, mimo jiné i za účast v bytovém divadle, které bylo StB tvrdě rozháněno.
30. května 2024 jí bylo uděleno čestné občanství Prahy 5.
Dílo
editovatLiterární práci se Tereza Boučková věnuje od konce osmdesátých let jako prozaička. Na konci 80. let 20. století samizdatově (edice Expedice, časopisy Revolver Revue, Host) publikovala prvotinu Indiánský běh, která vyvolala rozruch, neboť se v ní autorka kriticky vyjádřila k řadě známých osobností, např. ke svému otci Pavlu Kohoutovi nebo Václavu Havlovi. Obdržela za ni Cenu Jiřího Ortena (1990). Kniha oficiálně vyšla až na konci roku 1991 v nakladatelství Fragment na Slovensku. O rok později v nakladatelství Grafoprint v rozšířeném vydání ilustrovaném autorčiným bratrem Ondřejem Kohoutem. Ondřej Kohout navrhoval většinu obálek knížek, které Tereza Boučková vydává v Odeonu.
Napsala také scénář k celovečernímu filmu Smradi, který měl premiéru v roce 2002 a byl nominován na Českého lva v sedmi kategoriích, jedna z nominací byla také za scénář. Děj je inspirován životním příběhem manželů Boučkových, adopcí dvou romských dětí.
Vystupuje také s písničkářem Bedřichem Ludvíkem. Setkali se v České televizi, kde Bedřich Ludvík byl jedním z dramaturgů filmu Smradi.
Za scénář k filmu Zemský ráj to napohled, získala první cenu v soutěži Sazky. Za ztvárnění hlavní role byla v Moskvě oceněna hlavní cenou Vilma Cibulková a film dostal cenu FIPRESCI.
Od roku 2019 moderuje Noční Mikrofórum (https://dvojka.rozhlas.cz/tereza-bouckova-7456163).
Bibliografie
editovat- Indiánský běh, Fragment, 1991, nyní Odeon, opakované vydání, vyšel v Holandsku, Německu, Maďarsku a Itálii
- Křepelice, Fragment, 1993 – novela
- Když milujete muže, Středoevropské nakladatelství, 1995 – obsahuje i novelu Křepelice
- Indiánský běh; Křepelice; Když milujete muže; Krákorám, Knižní klub, 1999, 2. vydání 2002
- Sodoma komora, Větrné mlýny, Brno 2003
- Jen si tak trochu schnít – fejetony o mužích a lidech, Petrov, 2004, ISBN 80-7227-192-X
- Rok kohouta, Odeon, 2008, ISBN 978-80-207-1263-9 , vyšel v Maďarsku, Egyptě, Německu, Slovinsku, Španělsku, Chorvatsku, Polsku, Bulharsku, Itálii, Albánii
- Boží a jiná muka – fejetony o lásce ke kolu, Odeon, 2010, ISBN 978-80-207-1321-6
- Šíleně smutné povídky, Odeon, 2013, vyšlo v Německu a Maďarsku, vyšla také audiokniha (OneHotBook, EAN: 8594169480169),
- Život je nádherný, Odeon, 2016, vyjde v Egyptě
- Bhútán, má láska, Odeon, 2020
- Hodiny tikají, šedesát plus jeden fejeton o životě, Odeon, 2022
- Dům v Matoušově ulici, Odeon, 2024
Překlady
editovat- Rubato, Rudolf Sloboda, 2008, překlad ze slovenštiny
Divadelní hry
editovat- Sodoma komora, 2003, divadelní hra, volně podle povídky Johannese Urzidila, premiéra 2009, v květnu 2023 premiéra v Divadle v Dlouhé
- Silnice, 2000, divadelní adaptace filmu Federica Felliniho, premiéra 2007 v Hradci Králové
Filmografie
editovat- Smradi, námět a scénář, 2002, (režie Zdeněk Tyc) [1] [2] [3]
- Zemský ráj to na pohled, námět a scénář, 2009, (režie Irena Pavlásková)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Evropské volby 10.-13. června; Česká republika - 21/05/2004, PARTIS REPRESENTES AU PE OU AFFILIES A L'UN DE SES GROUPES [online]. 2004-05-21 [cit. 2011-04-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-03-10.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tereza Boučková na Wikimedia Commons
- Osoba Tereza Boučková ve Wikicitátech
- Oficiální stránky
- Tereza Boučková ve Slovníku české literatury po roce 1945
- Tereza Boučková na Portálu české literatury
- INAK. "Zameškanú lásku nikto nedoženie" – recenze knihy Rok Kohouta, 2009.
- Sedmnáct let s dětmi odjinud, rozhovor Ireny Jirků s Terezou Boučkovou, Marianne, 14.4.2006
- Prokletí nechtěných dětí, Jáchym Topol, Respekt 15/06 – na tento článek podala Tereza Boučková stížnost u Syndikátu novinářů ČR: „…Kolegyně Boučková si stěžuje, že J. Topol hrubě zkreslil a zneužil její rozhovor pro časopis Marianne, týkající se její osobní zkušenosti. V Respektu byly použity jen kusy citací, z nichž Jáchym Topol vyvodil vlastní závěry. Redakce Respektu následně odmítla uveřejnit celý text, kde Tereza Boučková věc chtěla uvést na pravou míru…“
- Tereza Boučková v Česko-Slovenské filmové databázi
- Tereza Boučková na Kinoboxu
- Šíleně smutné povídky Archivováno 10. 7. 2016 na Wayback Machine. – audiokniha
- https://web.archive.org/web/20160820170815/http://www.autorskecteni.cz/2015/cz/program/1-Tereza-Bouckova
- Tereza Boučková hostem pořadu Hovory, Český rozhlas Plus, 13. 11. 2018 22:05