Svatý rok 1875

Jubilejní Svatý rok 1875, který navázal na předchozí řadu Svatých roků, který po návratu z exilu a obnovení vlády v papežském státě Pius IX. vyhlásil 24. prosince v roce 1874 bulou Gravibus Ecclesiae jubileum. Vojska krále Viktora Emanuela II. však obsadila Řím, a proto nebylo možné uspořádat slavnostní otevření a uzavření Svatých bran.

Papež Pius IX. za jehož pontifikátu se konal Svatý rok 1875

Vyhlášení Svatého roku 1875

Pamětní deska na Svatý rok 1875

Pius IX. vyhlásil jubilejní rok, ale nezval poutníky do Říma a nedal otevřít Svaté brány. Každý katolík mohl získat jubilejní odpustky ve své diecézi ve čtyřech kostelích určených místním biskupem; bylo nutno navštívit je patnáctkrát. Jako příprava se doporučovalo vykonání duchovních cvičení a lidových misií. Italští liberálové oslavili Svatý rok svým způsobem. Revolucionář Garibaldi, zvolený tehdy do italského parlamentu, prohlásil 14. února v římském divadle Corea při banketu: „Už je na čase, aby po náboženství pověry a lži nastoupilo náboženství pravdy a vědy. Papežství už dožilo svůj čas a jeho kněží zmizí stejně tak jako ti, kteří přinášeli oběti Jupiterovi. Je pravda, že i ono v jiných dobách prokázalo Itálii jakousi službu. Zachovalo dokumenty a rukopisy, jež by jinak přišly k zničení. Ale znovu opakuji: dnes přišel jeho čas.“ Za tři neděle, 4. března, otevřeli zednáři slavnostně svůj první templ v Římě. A král Viktor Emanuel podepsal brzy nato zákon, podle něhož všichni řeholníci mladší 40 let měli nastoupit vojenskou službu. Několik římských klášterů bylo zrušeno, mezi nimi i kapucínský klášter ve středu města, a ostatním zrušení hrozilo. Přesto 1. července přišlo do Říma na pouť 300 rolníků z horských Abruzz a ujistilo papeže svou věrností. V Rusku bylo zakázáno papežskou bulu zveřejnit.

Čechy a Morava

Biskupové pražské církevní provincie vydali na Velikonoční neděli 28. března 1875 pastýřský list o slavení Svatého roku, v němž pravili: „Byloť skutečně bouřlivým toto čtvrtstoletí, jež se právě chýlí ke konci. Mnohých bojů bylo svědkem v životě domácím, a ještě více v životě veřejném. Neštěstí a bída, bolest a smrt přečasto klepaly na naše dveře. Těžké nemoci plížily se zemí a mnohou oběť uchvátily z kruhů milých našich. Ani zevnější nepřátelé neušetřili nás, ale hrůzu a bídu vnesli v tiché dědiny naše.“ Tím zřejmě naráželi na nedávnou rakousko-pruskou válku. Dále pokračují: „I proti samé svaté církvi propukl divoký boj, jako by ona – po dvě tisíciletí jsouc vítězem – přežíti neměla tohoto století.“ Dále biskupové zdůrazňují, že člověk je svobodný, ale táží se, znamená-li být svobodným ohrožení mravního zákona, a dodávají: „ ... toť svoboda lva na poušti, který se bez překážky vrhá na oběť jakoukoliv. V nerozumné přírodě nechať se to nazývá třeba svobodou, ale u rozumného člověka je to zkázou veškeré svobody, ano nejpotupnějším otroctvím - toť jest, co i svaté slovo Boží nazývá otroctvím hříchu.“ Dále vybízejí věřící: „Buďte především mravně svobodnými: a pak nezneužijete svobody své k tomu, abyste v pošetilém blouznění výhost dali Božímu Zákonu. Nezneužijete svobody, abyste s nezbednou zpupností některému bratru, některému kmenu příkoří činili.“ Závěrem vyzývají k zpytování svědomí, k skutkům pokání a udávají podmínky k získání jubilejních odpustků.

Ty udává svým věřícím i brněnský biskup Karel Nöttig ve svém pastýřském listu, v němž vysvětluje i dějiny Svatých let, teologii odpustků a cituje bulu Pia IX. V Praze, v Hradci Králové a v Opavě vyšly tří české příručky, „jež vysvětlují vznik a účel Svatého roku“. Na jaře onoho roku daroval císař Ferdinand Dobrotivý, který se zřekl trůnu roku 1848, a jeho manželka 20 000 zlatých na dokončení katedrály sv. Víta a stejný obnos na znovuzřízení českého domu pro poutníky v Římě, o který se staral v Římě monsignor Jänig. Dům měl také sloužit pro kněze studující v Římě. 29. června 1875 Ferdinand Dobrotivý zemřel a na příkaz papeže Pia IX. byla za něho sloužena slavná zádušní mše svatá. Jeho smrti bylo také vzpomenuto během veliké jubilejní pouti velehradské v červenci.

Pouti Milostivého roku se v Čechách konaly na různých místech v létě. V Praze se průvodů účastnil kardinál Schwarzenberg, v Příbrami se konal první jubilejní průvod 8. srpna, v Ústí nad Orlicí už v červnu. Stručně vystihl příbramský dopisovatel časopisu „Blahověst“ svůj dojem takto: „Nemohu než vyznati, že jubilejní rok 1875 jest vpravdě i pro naši krajinu létem milostivým.“

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý rok 1875 na Wikimedia Commons

Portály: Česko | Křesťanství | Vatikán