Stearan hořečnatý
Stearan hořečnatý (též stearát hořečnatý; systematický název je hořečnatá sůl kyseliny oktadekanové) je organická sloučenina s chemickým vzorcem Mg(C18H35O2)2. Jedná se o sůl obsahující dva ekvivalenty stearátu (aniont kyseliny stearové) a jeden hořečnatý kationt (Mg2+). Stearan hořečnatý je bílá pevná látka tající při 88 °C, nerozpustná ve vodě a všeobecně považovaná za bezpečnou pro konzumaci člověkem. Díky této široce uznávané neškodnosti se často používá jako excipient[2] při výrobě lékových tablet, tobolek a prášků[3]. Je užitečný i díky svým lubrikačním vlastnostem, protože zabraňuje složkám přípravků lepit se na výrobní zařízení při lisování do podoby tablet; je nejčastěji používaným lubrikantem pro tyto účely[4]. Používá se také k vázání cukru v tvrdých cukrovinkách a je běžnou složkou přípravků pro děti. Jako potravinářská přísada má kód E 572. V čisté práškové formě je nebezpečný pro riziko výbuchu prachu[5], ale mimo výrobní závody není praktické riziko příliš vysoké.
Stearan hořečnatý | |
---|---|
vzorec | |
Obecné | |
Systematický název | hořečnatá sůl kyseliny oktadekanové |
Sumární vzorec | C₃₆H₇₀MgO₄ |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 557-04-0 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 590,512 Da |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Při použití jako plnivo při výrobě tobolek a tablet, například vitamínů, je zdrojem této látky obvykle hovězí tuk. Avšak existuje čím dál více výrobků pro vegetariány, u kterých je uvedeno, že obsahují stearan hořečnatý z rostlinných zdrojů.
Stearan hořečnatý je hlavní složkou „vanových kol“. Při použití mýdla ve tvrdé vodě tvoří stearan hořečnatý a vápenatý bílou pevnou látku nerozpustnou ve vodě.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Magnesium stearate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Magnesium stearate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://pubs.acs.org/cen/whatstuff/86/8601sci3.html
- ↑ SWORBRICK, James, James C. Boylan. Encyclopedia of pharmaceutical technology. [s.l.]: [s.n.], 1990. ISBN 0824728246, ISBN 9780824728243. S. 2274.
- ↑ WEINER, Myra L., Lois A. Kotkoskie. Excipient Toxicity and Safety. [s.l.]: [s.n.], 1999. Dostupné online. ISBN 0824782100, ISBN 9780824782108. S. 10.
- ↑ International Chemical Safety Card 1403