Jindřich Veselý (politik): Porovnání verzí
verze https://cs.wikipedia.org/w/index.php?oldid=19767386 z přepsaného článku, autoři Anatol Svahilec, UrbanecmBot, Angelus Silesius, Gumruch |
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 27. 4. 2021, 15:49
Jindřich Veselý (12. července 1906 Žďár nad Sázavou – 20. března 1964 Praha) byl československý komunistický politik, historik a diplomat, v letech 1945 až 1950 náměstek ministra vnitra Václava Noska, v letech 1948 až 1950 náčelník Státní bezpečnosti, její první vrchní představitel po komunisitickém převratu v únoru 1948. Roku 1962 pak krátce působil jako velvyslanec Československa v Bulharské lidové republice.
| Jindřich Veselý | |
|---|---|
| 1. náměstek ministra vnitra Václava Noska | |
| Ve funkci: 1945 – 1948 | |
| Náčelník Státní bezpečnosti | |
| Ve funkci: 1948 – 1950 | |
| Předchůdce | funkce vznikla |
| Nástupce | Osvald Závodský |
| Čs. velvyslanec v Bulharsku | |
| Ve funkci: 1962 – květen 1962 | |
| Narození | 12. července 1906 Žďár nad Sázavou  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. března 1964 (ve věku 57 let) Praha |
| Profese | ekonom |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Hrál prominentní roli v represivním aparátu československého komunistického režimu pod vedením prezidenta republiky Klementa Gottwalda, což vedlo k jeho neúspěšnému pokusu o sebevraždu, kterou dokonal druhým pokusem o čtrnáct let později.
Život
Mládí
Narodil se v Žďáru nad Sázavou do dělnické rodiny. Po absolvování obecné školy studoval obchod, poté pracoval v městském družstvu v Brně. Záhy se přimkl ke komunistickým idejím a stal se členem Komunistické strany Československa (KSČ). V roce 1930 navštívil SSSR. Od roku 1931 působil jako zaměstnanec kanceláře organizace MOPR v Praze, v letech 1936–1939 vedl československou strukturu MOPR. Byl asistentem poslance za KSČ Jana Vodičky.
Okupace
Během nacistické okupace a druhé světové války byl Veselý pro své levicové postoje zatčen gestapem a uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald[1], kde strávil několik let.
Náčelník Státní bezpečnosti
Po svém propuštění v roce 1945 zaujímal Jindřich Veselý vysoké postavení ve stranickém aparátu KSČ. Byl jmenován náměstkem ministra vnitra komunisty Václava Noska.
Jindřich Veselý hrál významnou roli v represivním aparátu režimu Klementa Gottwalda. Po převratu v únoru 1948 (kdy StB získala rozšířené pravomoci) se stal prvním náčelníkem Státní bezpečnostní služby (StB). Byl členem bezpečnostní komise ÚV KSČ, úzce spolupracoval s Karlem Schwabem [2]. Během období Veselého vedení došlo k četným zatčením a rozsudkům na základě politických obvinění, potlačení protikomunistických protestů či pronásledování představitelů katolické církve. Jsou evidovány případy, ve kterých Veselý osobně určil osud zatčených a odmítl tvrdé zacházení jakkoli zmírnit.
V roce 1950 byla Noskova pozice v hierarchii Komunistické strany Československa znatelně otřesena. Státní bezpečnost a policie byly vyňaty z působnosti ministerstva vnitra a převedeny na Ministerstvo národní bezpečnosti Československa. Konaly se protivládní stávkové demonstrace. Veselý byl pod neustálou kontrolou a dozorem sovětských poradců, silně se bál odvetných opatření. Jedním z posledních rozkazů Veselého jako šéfa StB bylo poslat syna režimu nepohodlného šéfa zpravodajské služby Zdeňka Tomana do sirotčince a nechat jej v nevědomí o osudu svých příbuzných. Tomanova žena brzy nato spáchala sebevraždu. Tomanovi se podařilo uniknout zatčení, skrývání informací o jeho manželce a dítěti bylo pak předmětem jeho vydírání [3].
5. března 1950 se ve stavu duševní lability pokusil o sebevraždu skokem z okna pražského Muzea dělnického hnutí,[4] pád ale přežil [2]. Po pokusu o sebevraždu byl Jindřich Veselý odvolán z vedení StB a nahrazen Osvaldem Závodským (ten byl brzy nato zatčen, souzen v monstprocesu skupiny Rudolfa Slánského a popraven v roce 1954)[5]. Veselého kariéra v represivních složkách tím skončila.
Ideolog a diplomat
Od ledna 1951 byl Veselý funkcionářem ideologického aparátu Ústředního výboru Komunistické strany Číny. Zároveň vedl Ústav stranické historie (později Ústav marxismu-leninismu)[6]. Byl autorem řady esejů popisujících oficiální verzi historie Komunistické strany Ukrajiny: o založení strany, o československých „červených legionářích“ ruské občanské války, o událostech z února 1948.
Na začátku ledna 1962 nastoupil Jindřich Veselý na ministerstvo zahraničních věcí Československé socialistické republiky. Byl jmenován velvyslancem v Bulharské lidové republice, ale v květnu se rozhodl ukončit diplomatické aktivity a v srpnu se vrátil do Československa. V posledních letech byl Jindřich Veselý funkcionářem Institutu pro stranické dějiny. Vystudoval také dodatečně Vysokou školu ekonomickou v Praze.
Úmrtí
20. března 1964 spáchal Jindřich Veselý v Praze sebevraždu,[1] aniž by zanechal dopis na rozloučenou, ve kterém by k činu podal hlubší zdůvodnění.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Веселы, Йиндржих (политик) na ruské Wikipedii.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jindřich Veselý
