Wikipedie

Letouni

řád savců
Tento článek je o létajících savcích. O létajících strojích pojednává článek Letoun.

Letouni (Chiroptera) jsou řád savců, u jehož příslušníků se přední končetiny vyvinuly v křídla.[1] Na rozdíl od letuch a plachtících kuskusů jsou letouni schopni skutečného aktivního létání. Jsou jedinými savci na světě, kteří jsou schopni aktivního letu. Jsou rozšířeni na všech kontinentech s výjimkou Antarktidy. Po hlodavcích jsou druhým nejpočetnějším savčím řádem. Orientují se pomocí echolokace (ultrazvukové signály, které vysílají pomocí hlasového orgánu a jejichž odraz jsou schopni zachycovat sluchem). Na světě je známo přibližně 1000 druhů letounů.

Jak číst taxoboxLetouni
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Blumenbach, 1779
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Evoluce editovat

Letouni jsou známí od spodního eocénu (stáří kolem 52 milionů let).[2] Jejich sesterskou skupinou možná je vyhynulá čeleď Nyctitheriidae. Letouni se poměrně rychle vyvinuli do dnešní podoby. Jedním z nejstarších netopýrů je Australonycteris clarkae z Austrálie. Ze Severní Ameriky (Wyoming) je znám Icaronycteris index z čeledi Archaeonycteridae. Nejstarším známým kaloněm je Archaeopteropus transiens ze spodního oligocénu Itálie. Dosahoval rozpětí až 1 metr a měl poměrně dlouhý ocas.

Systematika editovat

Tradiční systém hodnotil dva podřády letounů: kaloně (Megachiroptera), zahrnující pouze čeleď kaloňovití (Pteropodidae), a netopýry (Microchiroptera), kteří zahrnovali všechny ostatní čeledi.[3] Kaloňovití se od všech zbývajících čeledí letounů liší tím, že nehibernují a orientují se pomocí zraku, a nikoli díky echolokaci – až na níže uvedené výjimky.[4]

Třebaže má tento systém stále svá praktická opodstatnění, pravděpodobně není monofyletický. Současná systematika spíše operuje s podřády Yinpterochiroptera (kaloňotvaří, syn. Pteropodiformes) a Yangochiroptera (netopýrotvaří; syn. Vespertilioniformes), jejichž vnitřní taxonomie je uvedena níže:[3][5][6]

řád Chiroptera – letouni

Monofyletismus všech těchto čeledí není zcela jistý, sporný je například v případě čeledi mormoopidovití.[8]

Zajímavé jsou odlišnosti v echolokaci mezi těmito jednotlivými skupinami. Pro většinu čeledí je typické produkování echolokačních pulzů prostřednictvím hrtanu a jejich vysílání skrze otevřená ústa. Naopak především u příslušníků čeledí Megadermatidae, Nycteridae, Hipposideridae, Rhinolophidae a Phyllostomidae, kteří se vyznačují výraznými nosními listy, dochází k vysílání echolokačních pulzů skrze nosní dírky. Kaloňovití neecholokují, až na zástupce rodů Rousettus a Stenonycteris, u nichž jsou však echolokační pulzy vytvářeny zcela jiným způsobem než u zbylých letounů (pomocí jazyka), což svědčí pro nezávislý původ této adaptace.[4]

Z hlediska vnější systematiky patří letouni do vývojové linie placentálních savců Laurasiatheria. Některé starší názory považovaly kaloně a netopýry za produkt konvergentní evoluce, s tím, že kaloni by byli blízce příbuzní primátům. Schopnost letu by se na základě tohoto pohledu vyvinula u savců ve dvou nezávislých případech. Molekulárně-fylogenetické analýzy však tento názor přesvědčivě vyvrátily a jednoznačně podporují monofyletismus celého řádu letounů.[9]

Životní styl editovat

Pokud nelétají, neshánějí potravu, pak zpravidla odpočívají, spí zavěšeni hlavou dolů. Potravou je jim hlavně hmyz, některé druhy se živí i ovocem, krví nebo šťávami květin. Své úkryty opouštějí zpravidla za soumraku.[10]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ REICHHOLF, Josef. Savci. druhé. vyd. Praha: Euromedia, 2006. 288 s. ISBN 80-242-1637-X. S. 30. 
  2. ↑ Tim B. Rietbergen, Lars W. van den Hoek Ostende, Arvid Aase, Matthew F. Jones, Edward D. Medeiros & Nancy B. Simmons (2023). The oldest known bat skeletons and their implications for Eocene chiropteran diversification. PLoS ONE. 18 (4): e0283505. doi: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0283505
  3. ↑ a b FELDHAMER, George A. & kol, 2015. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press. (anglicky) 
  4. ↑ a b VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky) 
  5. ↑ TSAGKOGEORGA, Georgia; PARKER, Joe; STUPKA, Elia. Phylogenomic Analyses Elucidate the Evolutionary Relationships of Bats. Current Biology. 2013-11-18, roč. 23, čís. 22, s. 2262–2267. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 0960-9822. DOI 10.1016/j.cub.2013.09.014. (anglicky) 
  6. ↑ Chiroptera [online]. BioLib [cit. 2023-02-14]. Dostupné online. 
  7. ↑ FOLEY, Nicole M.; THONG, Vu Dinh; SOISOOK, Pipat. How and Why Overcome the Impediments to Resolution: Lessons from rhinolophid and hipposiderid Bats. Molecular Biology and Evolution. 2015-02, roč. 32, čís. 2, s. 313–333. Dostupné online [cit. 2023-03-20]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msu329. PMID 25433366. (anglicky) 
  8. ↑ AGNARSSON, Ingi; ZAMBRANA-TORRELIO, Carlos M.; FLORES-SALDANA, Nadia Paola. A time-calibrated species-level phylogeny of bats (Chiroptera, Mammalia). PLoS Currents. 2011-02-04, roč. 3, s. RRN1212. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 2157-3999. DOI 10.1371/currents.RRN1212.  Archivováno 9. 3. 2021 na Wayback Machine.
  9. ↑ BAILEY, Wendy J.; SLIGHTOM, Jerry L.; GOODMAN, Morris. Rejection of the "Flying Primate" Hypothesis by Phylogenetic Evidence from the ε-globin Gene. Science. 1992-04-03, roč. 256, čís. 5053, s. 86–89. Dostupné online [cit. 2023-02-14]. ISSN 0036-8075. DOI 10.1126/science.1301735. (anglicky) 
  10. ↑ HANZÁK, Jan. Naši savci. Praha: Albatros, 1970. Kapitola Letouni, s. 70. 

Externí odkazy editovat

 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Letouni&oldid=23708768“