Rhinonycteridae je čeleď letounů.

Jak číst taxoboxRhinonycteridae
alternativní popis obrázku chybí
pavrápenec oranžový (Rhinonicteris aurantia)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádletouni (Chiroptera)
Podřádkaloňotvaří (Yinpterochiroptera)
Nadčeleďvrápencovci (Rhinolophoidea)
ČeleďRhinonycteridae
Gray, 1866
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Jde o nepočetnou čeleď letounů, jejíž zástupci byli dlouhodobě vedeni coby součást subtribu Rhinonycterina v rámci čeledi pavrápencovití (Hipposideridae). Osamostatnění se tato čeleď dočkala teprve na základě molekulárně-fylogenetické studie z roku 2015.[1] Čeleď zahrnuje následující žijící zástupce:[2]

K těmto žijícím zástupcům je přiřazováno i několik fosilních taxonů, například rody Brachipposideros a Brevipalatus z oligocénu a miocénu,[1] či druh Triaenops goodmani, popsaný na základě subfosilních pozůstatků.[3][4]

V rámci moderní systematiky letounů je čeleď Rhinonycteridae sdružována do podřádu kaloňotvaří (Yinpterochiroptera) a nadčeledi vrápencovci (Rhinolophoidea). Fylogenetické studie ji kladou buďto k čeledi Hipposideridae, anebo jako sesterskou skupinu vůči Rhinolophidae + Hipposideridae, s odhadovanou dobou divergence čeledi v průběhu eocénu před 39, resp. 45 miliony lety.[5]

Popis editovat

 
Triaenops menamena, lebka

Jediný zástupce typového rodu Rhinonycteris, australský pavrápenec oranžový (R. aurantia), dosahuje délky těla 4,5 až 5,5 cm, délky ocasu 2,4 až 2,8 cm a hmotnosti 7 až 10 g.[6] Rhinonykteridé se vzhledem podobají pavrápencům, ale jejich nosní lístek má u většiny rodů nezvyklý tvar trojzubce. Uši nejsou zvětšené a postrádají ušní víčko neboli tragus. Stejně jako v případě pavrápencovitých mají žijící členové čeledi Rhinonycteridae pouze dva články na prstech zadních končetin a redukovali rovněž třetí třenový zub dolní čelisti. Celkový zubní vzorec činí 1.1.1–2.32.1.2.3 = 28 až 30 zubů.[1][5]

Výskyt editovat

Zástupci rhinonykteridů se vyskytují v tropických a subtropických, často suchých regionech od subsaharské Afriky, Arabského poloostrova a částí Asie až po Austrálii.[5] Objevuje se fenomén ostrovního endemismu; například zástupci rodu Paratriaenops žijí pouze na Madagaskaru a některých atolech Seychelského souostroví.[4]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c FOLEY, Nicole M.; THONG, Vu Dinh; SOISOOK, Pipat. How and Why Overcome the Impediments to Resolution: Lessons from rhinolophid and hipposiderid Bats. Molecular Biology and Evolution. 2015-02, roč. 32, čís. 2, s. 313–333. Dostupné online [cit. 2023-03-23]. ISSN 0737-4038. DOI 10.1093/molbev/msu329. (anglicky) 
  2. Rhinonycteridae Gray, 1866 [online]. ITIS [cit. 2023-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. SAMONDS, Karen E. Late Pleistocene bat fossils from Anjohibe Cave, northwestern Madagascar. Acta Chiropterologica. 2007-04, roč. 9, čís. 1, s. 39–65. Dostupné online [cit. 2023-03-23]. ISSN 1508-1109. DOI 10.3161/1733-5329(2007)9[39:LPBFFA]2.0.CO;2. (anglicky) 
  4. a b TAYLOR, Marianne, 2019. Bats : an illustrated guide to all species. London: Ivy Press. ISBN 1-78240-557-7, ISBN 978-1-78240-557-3. OCLC 1050280106 S. 382–384. 
  5. a b c ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248 S. 284–285. 
  6. ANDĚRA, M. Savci (1). Praha: Albatros, 1997. (Svět zvířat). S. 86. 

Externí odkazy editovat