Bludná

část obce Pernink v okrese Karlovy Vary

Bludná (německy Irrgang) je osada, část obce Pernink v okrese Karlovy Vary v Karlovarském kraji. Nachází se asi 4,5 kilometru severovýchodně od Perninku, přímo na hlavním hřebeni Krušných hor, na staré císařské cestě vedoucí z Horní Blatně do Božího Daru. V roce 2011 zde trvale nikdo nežil.[2]

Bludná
Lokalita
Charakterosada
ObecPernink
OkresKarlovy Vary
KrajKarlovarský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel0 (2021)[1]
Katastrální územíPernink (15,71 km²)
PSČ362 36
Počet domů0 (2021)[1]
Bludná
Bludná
Další údaje
Kód části obce405655
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bludná leží v katastrálním území Pernink o výměře 15,71 km².[3]

Historie editovat

První písemná zmínka o Bludné pochází z roku 1520 v souvislosti s těžbou železné a cínové rudy, ale vesnice je pravděpodobně starší.[4] Obě suroviny totiž byly v okolí dobývány nejpozději od roku 1515. Přímo ve vsi se kasiterit těžil v dolech Jiří, Bohatá útěcha, Bohaté dílo, Tur, Narození Panny Marie a Drahá kožešina, ale většina důlních děl se nacházela na vrchu Sněžná hůrka severozápadně od vesnice. K tamním dolům patřily Zuzana (poblíž vrcholu), Vavřinec, Svatý duch a Volská štola.[5] Doly Zuzana, Vavřinec a Volská štola byly obnoveny na začátku osmnáctého století a činnost ukončily až v letech 1804–1817. Jejich provoz umožňovala odvodňovací dědičná štola František, kterou horníci razili poblíž Luhů z údolí řeky Černé. Důl Drahá kožešina byl uzavřen v roce 1810. Během devatenáctého století fungoval, do roku 1884, železnorudný důl Hilfe Gottes, který dosáhl hloubky asi 200 metrů a od sedmnáctého století poskytl přibližně 150 000 tun rudy.[6]

Obyvatelstvo editovat

 
Druhý dům

Při sčítání lidu v letech 1921 a 1930 byla Bludná rozdělena mezi obce Potůčky a Pernink. V části patřící k Potůčkům v roce 1921 žilo 75 obyvatel (z toho 27 mužů). Všichni byli německé národnosti a s výjimkou dvou evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi. V části u Perninku žilo 110 obyvatel. Všichni byli Němci a římskými katolíky.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla část u Potůčků 81 obyvatel, z nichž byli všichni německé národnosti a římskokatolického vyznání. Ve druhé části u Perninku bydlelo 120 lidí: čtyři Čechoslováci a 116 Němců. Kromě dvou evangelíků, jednoho žida a jednoho člověka bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[9][10]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 122 148 147 145 143 110 120 18 12 2 2 1 0 0 0
Počet domů 16 20 21 21 20 20 22 29 29 1 1 0 0 0 0

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  2. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 275. 
  3. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu. 
  4. URBAN, Michal; ALBRECHT, Helmut. Hornické památky Montanregionu Krušné hory/Erzgebirge. 1. vyd. Jáchymov: Montanregion Krušné hory – Erzgebirge, 2014. 182 s. ISBN 978-80-260-8160-9. S. 40. 
  5. URBAN, Michal. Horní města Krušných hor. 1. vyd. Díl Karlovarský kraj. Sokolov: Fornica Publishing, 2014. 319 s. ISBN 978-80-87194-47-8. S. 98. Dále jen Horní města Krušný hor (2014). 
  6. Horní města Krušný hor (2014), s. 100.
  7. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 235. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 232. 
  9. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  10. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat