Sopečné sklo

Jako sopečné či vulkanické sklo jsou označovány vulkanické horniny (nebo jejich součásti), které nejsou krystalické, nýbrž mají amorfní, sklu podobnou strukturu. Ta vzniká při rychlému ochlazení žhavé a viskózní lávy a jejím následném rychlém utuhnutí. Přitom nedochází ke krystalizaci složek. Sopečné sklo se může měnit v závislosti na chemických a strukturálních vlastnostech lávy nebo magmatu, jakož i na obsahu vody. Nejznámějším příkladem sopečného skla je obsidián.

Obsidián (Oregon) USA

Sopečná skla jsou obsažena i v sopečných pumách, sopečném popelu, ale i v některých vulkanických horninách, se kterými se mohou překrývat a mísit. Vzhledem ke své relativně nízké stabilitě jsou sopečná skla na Zemi poměrně málo rozšířená a převážná část je v geologických poměrech relativně mladá. Sopečná skla vzniklá „odskelněním“ skel ryolitového složení mohou obsahovat vtroušeniny, tzv. sférolity.

Polštářová láva má jemnou sklovitou krustu (Havaj)

Příklady

Pemza z ostrova Kós obsahující slídy biotit (černé skvrny), muskovit a zeolity (světle zbarvené krystaly)

Retikulit z sopky Kilauea, Havaj

• Obsidián je nejznámějším příkladem sopečného skla. Je už od doby kamenné využíván různými kulturami k výrobě nástrojů a zbraní. Podle chemismu lze hovořit o obsidiánu ryolitickém, fonolitickém, andezitickém apod. Obsahuje méně než 1 % vody.
• Smolek, anglicky Pitchstone, německy Pechstein, „smolný kámen“, je paleovulkanit, vznikající „odskelněním“ a obsahující až 10 % H₂O, pouze tato vlastnost jej odlišuje od obsidiánu.
• Perlit je amorfní vulkanické sklo s vysokým obsahem vody. Vzniká alterací obsidiánu, jde o až centimetr velké, hydratované kulovité útvary s koncentrickou strukturou.
• Tachylit je typ čedičového skla, které kromě jiného tvoří krustu polštářových láv. Je neprůhledný a má relativně nízký obsah oxidu křemičitého.
• Palagonit je další sklo čedičové kompozice, které je tvořeno při absorpci vody z jiných primárních sopečných skel, procesem zvaným palagonitizace. Je široce rozšířen na Islandu.
• Hyaloklastit označuje sklo obsahující pyroklasty, tvořené fragmentací ve styku s vodou nebo ledovcem.
• Pemza je velmi porézní nebo až pěnovité sopečné sklo, vznikající při erupcích na plyny bohatého magmatu.
• Limburgit je označení pro hemikrystalickou, porfyrickou horninu bazanitového složení.
• Retikulit je extrémně porézní a lehké čedičové sklo.
• Peléiny slzy, ztuhlé lávové kapky ve tvaru slzy.
• Peléiny vlasy, dlouhá a křehká vlákna vulkanického skla vznikající z lávy. Člověkem průmyslově vyráběná obdoba je označována jako minerální vata.

Výskyt

sopečné sklo, známé také jako obsidián, se v přírodě vyskytuje v oblastech s aktivní nebo nedávno aktivní vulkanickou činností. V České republice je výskyt obsidiánu vzácný, protože zde nejsou aktivní sopky. Nicméně některé vulkanické oblasti ČR mohou obsahovat horniny, které mají podobné složení.

Nejvýznamnější vulkanické oblasti v ČR jsou:

1. České středohoří
   • Nachází se zde bazalty a jiné sopečné horniny. Obsidián zde není běžný, ale místní vulkanické procesy vytvářely různé zajímavé horniny.
2. Doupovské hory
   • Tato oblast je sopečného původu, ale opět se zde obsidián přímo nenachází.
3. Třetihorní vulkanická oblast v západních Čechách
   • Například Komorní hůrka nebo Železná hůrka, kde probíhala sopečná činnost během třetihor.

Pokud vás zajímá sopečné sklo, ve větším množství se vyskytuje v zahraničí, například:

• Island
• Etiopie
• Spojené státy (Yellowstone, Kalifornie)
• Turecko (oblast Anatolie)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vulkanisches Glas na německé Wikipedii.

Literatura

• Richard V. Dietrich, Brian J. Skinner: Die Gesteine und ihre Mineralien. Ott Verlag, Thun 1979, ISBN 0-471-02934-3.

Externí odkazy

• Vulkanická skla, poznávání hornin
• (německy) Mineralienatlas.de
• (německy) Mineralienatlas.de

Autoritní data	GND: 4313440-3