Otevřít hlavní menu

Ryolit (liparit) je výlevná vyvřelá hornina s podstatným množstvím křemene. Představuje výlevný ekvivalent hlubinné žuly. Barvu může mít různou. Nejčastěji bývá bělavý, šedavý, růžový až červený a někdy i zelenkavý. Zvětralý nabývá odstíny červené. Má porfyrickou strukturu a velmi vysoký obsah SiO2 (více než 70 %). Minerální složení tvoří křemen, alkalické živce a plagioklasy. Akcesorickými minerály jsou biotit a pyroxeny.

Ryolit
Ryolit
Ryolit
Zařazení vyvřelá hornina
Hlavní minerály křemen, alkalické živce, plagioklas
Akcesorie biotit, pyroxeny
Textura pórovitá
Barva(y) bílá, světlá

Ryolit je výlevný ekvivalent plutonických granitů. Ryolitové magma je značně viskózní, s teplotou okolo 700 až 850 °C. Často dochází k explozívním erupcím a spékání vyvrženého materiálu (ingimbrity).[1] Ryolitová láva také často krystalizuje ve formě různých vulkanických skel, bez přítomnosti okem pozorovatelných vyrostlic minerálů. Ryolit, případně méně kyselé horniny – dacit, ryodacit (horniny s menším obsahem SiO2), se často vyskytuje jako produkt vulkanické činnosti, probíhající na konvergentních okrajích litosférických desek.

V přírodě tvoří ryolity kupy, proudy, časté jsou ve vulkanických brekciích, ignimbritech nebo tufech i jako vulkanická skla (obsidián, smolek, pemza), vznikají ve finální fázi vulkanické činnosti.

Ryolity jsou porfyrické horniny s jemnozrnnou, celistvou, někdy i sklovitou základní hmotou. Vyrostlice nabývají obvykle několikamilimetrových velikostí. Může je tvořit křemen i živce.[1]

Předterciérní ryolity jsou ve starší literatuře označovány jako paleoryolit nebo křemenný porfyr[2]. Zastaralé označení liparit nesla hornina podle výskytu v oblasti Liparských ostrovů. Termín ryolit zavedl v roce 1861 F. von Richthofen podle řeckého výrazu rheo – téct.[3][4]

Obsah

SloženíEditovat

V podstatném množství je zastoupen křemen, draselný živec i plagioklas. Z tmavých součástí bývá přítomen biotit, ale někdy i amfibol či pyroxen.[5]

 
Ryolit (Těškov)

VýskytEditovat

Díky značné viskozitě magmatu tvoří jen krátké proudy a vytlačené kupy. Na území České republiky se ryolity vyskytují v Krušných horách okolo Teplic, v Podkrkonoší, okolo Broumova, Lovosic, na Rokycansku i jinde.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b HONS, Richard Jan. Atlas našich hornin. 1.. vyd. Praha: ALADIN agency, 2017. 200 s. ISBN 978-80-906737-4-8. S. 42, 43. 
  2. Krist, E., Krivý, M., 1985: Petrológia. Alfa, Bratislava, 464 s.
  3. Levinson-Lessing, F. J., Struve, E. A., 1963, Petrografičeskij slovar. Gosgeoltechizdat, Moskva, s. 295
  4. Ferdinand Freiherr von Richthofen: Studien aus den ungarisch-siebenbürgischen Trachytgebirgen. Jahrbuch der Kaiserlich-Königlichen Geologischen Reichsanstalt. 11. Jahrgang, 1860, S. 153–278 (PDF 8,8 MB)
  5. NĚMEC, František. Klíč k určování nerostů a hornin. 4.. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1967. 222 s. S. 184, 185. 

Externí odkazyEditovat