Ferdinand von Richthofen

německý geograf, kartograf a cestovatel

Ferdinand von Richthofen (5. května 1833 Carlsruhe Pruské Slezsko6. října 1905 Berlín) byl německý geograf, kartograf a cestovatel, který je znám prosazením termínů Seidenstraße, Seidenstraßen (hedvábná stezka), jež prvně použil v roce 1877.[1][2] Standardizoval také postupy chorografie (regionální zeměpis) a chorologie (popis vztahů mezi geografickými entitami). Jeho synovcem byl Manfred von Richthofen, známý též jako Rudý baron, nejúspěšnější stíhač první světové války.

Ferdinand von Richthofen
(Ferdinand von Richthofen) - Ernst (...)Milster Ernst btv1b84510245 (cropped).jpg
Narození5. května 1833
Pokój
Úmrtí6. října 1905 (ve věku 72 let)
Berlín
Místo pohřbeníBerlín
Alma materHumboldtova univerzita
Vratislavská univerzita
Povolánígeolog, objevitel, geograf, vysokoškolský učitel, vědec a vulkanolog
ZaměstnavateléUniverzita v Bonnu
Lipská univerzita
Humboldtova univerzita
OceněníFounder’s Medal (1878)
Wollastonova medaile (1892)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1899)
medaile Vega (1903)
zahraniční člen Královské společnosti
… více na Wikidatech
RodičeKarl von Richthofen a Ferdinande von Richthofen
PříbuzníKarl von Richthofen (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vystudoval medicínu na Vratislavské univerzitě a na berlínské Univerzitě Fridricha Viléma. V roce 1860 se připojil k diplomatické expedici po východní a jihovýchodní Asii vedené Friedrichem Albrechtem zu Eulenburg, s níž během následujících dvou let navštívil Srí Lanku, Japonsko, Tchaj-wan, Sulawesi, Jávu, Filipíny, Thajsko a Barmu. Do Číny se kvůli probíhajícímu povstání tchaj-pchingů nedostali, Richthofena však země zaujala a plánoval se sem jednou vrátit. Mezi roky 1862 a 1868 pracoval v Kalifornii jako geolog na hledání nalezišť zlata po opadnutí tamější zlaté horečky. Poté podnikl několik výprav do Číny, kde se mu podařilo objevit vysušené dno jezera Lobnor, do Japonska, Barmy a na Jávu. Své geografické, geologické, etnografické a ekonomické nálezy publikoval v letech 1877–85 v díle o třech svazcích China: Ergebnisse eigner Reisen und darauf gegründeter Studien (volně přeloženo Čína: Výsledky vlastních cest a na nich založených studií).

Již roku 1875 byl jmenován profesorem na Univerzitě v Bonnu, ale vzhledem k zaneprázdnění svými cestami se svým profesorským povinnostem věnoval teprve o čtyři roky později. Roku 1883 se stal profesorem geografie na Lipské univerzitě, roku 1886 pak na své alma mater, Univerzitě Fridricha Viléma v Berlíně, kde pracoval až do své smrti. Jeho přednášky inspirovaly řadu studentů, z nichž se později stali význační zeměpisci; jedním z jeho jeho nejproslulejších studentů byl švédský topograf a cestovatel Sven Hedin. Roku 1901 se Richthofen stal zakládajícím ředitelem berlínského Oceánografického muzea (Museum für Meereskunde), dále byl několik let prezidentem Německé geografické společnosti, v letech 1903 a 1904 pak působil na Univerzitě Fridricha Viléma i jako její rektor.[3] Zemřel roku 1905 v Berlíně.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand von Richthofen na anglické Wikipedii.

  1. "Approaches Old and New to the Silk Roads" Vadime Elisseeff in: The Silk Roads: Highways of Culture and Commerce. Paris (1998) UNESCO, Reprint: Berghahn Books (2000), pp. 1-2. ISBN 92-3-103652-1; ISBN 1-57181-221-0; ISBN 1-57181-222-9 (pbk)
  2. Waugh, Daniel. (2007). "Richthofen's "Silk Roads": Toward the Archaeology of a Concept." The Silk Road. Volume 5, Number 1, Summer 2007, p. 4.
  3. Persönlichkeiten: Ferdinand von Richthofen [online]. Familienverband von Richthofen [cit. 2020-01-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-12-18. (německy) 

LiteraturaEditovat

  • LINDGREN, Uta. Neue Deutsche Biographie. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. Kapitola Richthofen, Ferdinand Freiherr von, s. 543–544. (německy) 

Externí odkazyEditovat