Soločín
Soločín (rusínsky a ukrajinsky Солочин, Soločyn, maďarsky Királyfiszállás) je obec ve vesnické komunitě Poljana v Mukačevském okrese Zakarpatské oblasti Ukrajiny přibližně 7 km severně od centra bývalého okresu Svaljavy. Leží mezi malebnými horami Krechaja (na východě) a Tesanyk (na západě), v úzkém skalnatém údolí potoka Tesanek, který teče z úpatí hory a vlévá se do řeky Pyny.[1]
| Soločín | |
|---|---|
 Pohlled na obec z hory | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 48°36′1″ s. š., 22°57′23″ v. d. |
| Stát |  Ukrajina |
  Soločín | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 1 111 (2001) |
| Správa | |
| PSČ | 89321 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
V obci a jejím okolí je bohatá vegetace a léčivé minerální vody. Obec se nachází v nadmořské výšce 340 metrů nad mořem. Jméno Soločín pochází ze slov „Soloch“, což znamená sůl a solný roztok.
Historie editovat
Místo bylo osidleno již v době bronzové (2. až 1. století před naším letopočtem). Potvrzují to vykopávky provedené v roce 1930 archeologickou výpravou Zemského muzea Tivadara Lehoczkého v Mukačevu. Byly zde nalezeny dámské šperky a potřeby pro domácnost.
Z historie je známo, že obec Soločín byla poprvé písemně zmíněna v roce 1430 a poté patřila do vlastnictví Drugetů, kteří přišli z Itálie. Sčítání lidu proběhlo v Soločíně v roce 1600, kdy zde žilo 63 mladých mužů, 33 nevolníků, kněz a dva jáhnové, 11 koní, 142 kusů skotu, 168 ovcí, 79 prasat a včelstva ve 24 včelích úlech.
Dřevěný kostel (postavený v obci v roce 1791) sloužil do roku 1868, kdy pravděpodobně vyhořel. V témže roce byl postaven nový, který stojí dodnes. Již v roce 1857 byla v obci u kostela zřízena církevní škola. V roce 1905 se stala veřejnou.
Vesnici také zasáhla národní osvobozenecká válka v letech 1703–1711, vedená sedmihradským knížeten Františkem II. Rákoczim. Od 29. února do 3. března 1711 se v obci před rakouskými úřady ukrývalo Rákocziho vojsko. Přítomnost Rákocziho v Soločíně byla doložena jeho jménem vyřezaným na dřevěném stole. Skrýval se u rodiny Petrusů, poté uprchl před rakouskými úřady. Aby pronásledovatele zmátl, nechal svému koni přibít podkovy obráceně. S podporou ruského cara Petra Velikého byl 1. května 1711 uzavřen Szatmárský mír.
Etymologický vývoj názvu editovat
V roce 1600 – Szolocsina, 1610 – Zolochin, 1630 – Saloczina, 1645 – Zsoloczina, 1773 – Szolocsina, Solocţino, 1808 – Szolocsina, Soločin, Soločina, 1851 – Szolocsina, 1877 – Szolocsina, Kirzoisál. V roce 1900 byl název vesnice změněn, aby dal na vědomí skutečnost, že ji několikrát navštívil korunní princ Rudolf a účastnil se zde honů. 1925 – Soločina. Od roku 1930 nese název Soločin (česky Soločín), i když mezi lety 1944–1983 se místy objevovala ještě druhá verze Szolocsina.
Lázně editovat
Na území obce se nachází dvě významná sanatoria Kvitka Polonyny[2] a Kryštaleve džerelo[3], kde si lidé z celé Ukrajiny a dalších zemí zlepšují své zdraví pomocí čerstvého vzduchu a minerální vody.
Minerální voda editovat
Místní půda je velmi bohatá na minerální vody, vyvěrá zde 15 zdrojů. Většina se nachází na začátku vesnice. Také na úpatí hory Tesanyk je k léčení využíván pramen sírovodíkové vody.
V oblasti Bilasovycja je zdroj minerální vody „Vovkiv kvas“ (podle jména bývalého majitele). Dříve se tato voda nazývala „Panonie“; v lahvích byla vyvážená do Rakouska a Maďarska.
Sport editovat
Ve vesnici se nachází sjezdovka, celková délka je 1 000 m, šířka je 50 m. Výškový rozdíl nepřesahuje 200 metrů.
Lesní rezervace editovat
Nedaleko západního okraje v pohoří Sinjak s výškou 1665 metrů se nacházejí dvě lesní rezervace.
Rezervace Topol má rozlohu přibližně 74 ha. Tento status byl udělen v souladu s rozhodnutím krajské rady Zakarpatí ze dne 12. 8. 2011, č. 265. Spravuje jej rada vesnice. Byla vytvořena k ochraně části lesa, který se nachází ve východní části hory Sinjak. Na území rezervace roste velmi vzácná skupina lesních luk, napříkad šafrán bělokvětý a šafrán karpatský, sněženka, měsíčnice, čemeřice a velké množství dalších rostlin, které jsou uvedené v Červené knize Ukrajiny. [4]
Lesní rezervace Tesanyk, se nalézá západně od obce Soločín a má rozlohu 169,5 ha. Status rezervace byl přidělen v souladu s rozhodnutím Regionální rady Zakarpatí, za účelem zachování jedinečných bukových lesů a rozmanitého ekosystému pro ochranu vzácných rostlin uvedených v Červené knize Ukrajiny. Žije zde také medvěd, který je zapsán do Zelené knihy Ukrajiny.
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Солочин na ukrajinské Wikipedii.
Literatura editovat
- RYCHLÍK, Jan a RYCHLÍKOVÁ, Magdaléna. Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946. Vydání první. Praha: Vyšehrad, 2016. 234 stran. ISBN 978-80-7429-556-0.
- BRANDOS, Otakar a kol. Ukrajinské Karpaty: Poloniny, Lesní Karpaty, Zakarpatská Ukrajina: [turistický a trekový průvodce]. 1. vyd. Vřesina: Sky, 2007. 416 s. K moři i s batohem po horách. Hory Balkánu a Ruska. ISBN 978-80-86774-48-0.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Soločín na Wikimedia Commons
