Wikipedie

Smlouva z Madridu (1667)

obchodní a mírová smlouva

Smlouva z Madridu z roku 1667 známá také jako smlouva Edwarda Montagu, 1. hraběte ze Sandwiche, byla podepsána 23. května 1667. Signatáři byli za Anglii král anglický a skotský Karel II. Stuart a za Španělsko smlouvu podepsala Marie Anna Habsburská za svého syna Karla II. Španělského, kterému v té době bylo pouhých šest let. Smlouva obsahovala řadu dohod uzavřených v reakci na francouzskou expanzi Ludvíka XIV.

Smlouva z Madridu (1667)
Témaobchodní podmínky mezi Anglií a Španělskem
Data
Podepsáno23. května 1667
Místo podepsáníMadrid
Strany
Signatáři Sir Richard Fanshawe, 1. baronet, Anglie
Edward Montagu, 1. hrabě ze Sandwich Anglie
Gaspar Juan Pérez de Guzmán, 10. vévoda z Mediny Sidonia, Španělsko
Juan Everardo Nithard, Španělsko
Gaspar de Bracamonte, 3. hrabě z Peñaranda Španělsko
hrabě Oñate Španělsko
Podepsané země Karel II. Stuart, Anglie
Marie Anna Habsburská (1634-1696) za syna Karla II. Španělského, Španělsko
Obsah
Důvodobrana proti francouzské expanzi

Strany se dohodly na podmínkách umožňujících anglickým obchodníkům uzavírat obchody v rámci celé španělské říše. Smlouva zůstala v platnosti až do podpisu Utrechtského míru, který obsahoval řadu mírových smluv uzavřených mezi dubnem 1713 a únorem 1715 v Utrechtu po ukončení války o španělské dědictví. V madridské smlouvě se obě smluvní strany, Anglie a Španělsko zavázaly, že nebudou pomáhat nepřátelům žádné z obou stran. Smlouva obsahovala dohodu o zprostředkování ukončení španělsko-portugalské války, trvající už dlouhých 27 let, od roku 1640. Výsledkem bylo uzavření Lisabonské smlouvy o rok později, v roce 1668.

Otázka španělských kolonií okupovaných Anglií v anglo-španělské válce v letech 1654–60 byla vyřešena v následné smlouvě uzavřené v roce 1670 také v Madridu.

Edward Montagu, 1. hrabě ze Sandwich, Anglie

Důvody editovat

Smlouva byla jednou z řady dohod podepsaných mezi lety 1662 a 1668. Dohody byly podepsány v reakci na změny evropské rovnováhy sil. Vztahy mezi Francií a Spojenými provinciemi nizozemskými, spojenci v osmdesátileté válce a ostatními mocnostmi byly urovnány Vestfálským mírem v roce 1648. Oslabení Španělska, vyčerpaného dlouhou válkou, hodlala využít Francie, reprezentovaná Ludvíkem XIV.[1]

V polovině 17. století byla španělská říše obrovskou globální konfederací, ale po letech neustálých válek nutně potřebovala mír. Francouzsko-španělská válka z let 1635–59 byla ukončena Pyrenejským mírem. Anglo-španělská válka (1654–1660) byla ukončena návratem Stuartovců v osobě Karla II. Stuarta na anglický trůn v roce 1660.[2]

Španělsko se nyní zaměřilo na ukončení vleklé války s Portugalskem, které bojovalo za samostatnost a ukončení Iberské unie. V roce 1656 Filip IV. Španělský nabídl Karlovi II. Stuartovi pomoc při získání anglického trůnu. Na oplátku požadoval vojenskou pomoc Anglie v boji proti Portugalsku. Přestože Karel II. souhlasil s poskytnutím vojenské podpory, svůj slib nedodržel a v květnu roku 1661 se navíc oženil s portugalskou infantkou Kateřinou z Braganzy.[3]

Mělo to své příčiny. Filip IV. naléhal na navrácení Jamajky okupované od roku 1656, a Dunkerku, který držela Anglie od roku 1658, obojí bylo dříve částí Španělského Nizozemska. Karel II. prodal obě území Francii v roce 1662. Na prodej Jamajky Francii bylo pohlíženo v Anglii s velkou nelibostí. Už dříve, v září 1660 parlament hlasoval o připojení obou území k Anglii. Angličtí obchodníci měli tak přístup na portugalské trhy v Brazílii, Africe a na Dálném východě. Zisk Tangeru a indické Bombaje znamenal vytvoření základen pro přístup do Středozemního moře a na pobřeží Súrat. Všechny tyto akvizice byly příliš atraktivní, aby šly odmítnout. Na druhé straně tento obchod negativně ovlivňoval anglo-španělské vztahy.[4]

Vyjednávání editovat

 
Baronet Richard Fanshawe (1608 – 16. červen 1666), anglický básník, překladatel, diplomat a politik, podporovatel Karla II. byl anglickým ambassadorem v Lisabonu (1662–1666) a Madridu (1664–1666). Jeho jednání bylo základem smlouvy z roku 1667.

Sir Richard Fanshawe, anglický velvyslanec v Portugalsku v letech 1662 až 1666, byl v roce 1664 jmenován velvyslancem také ve Španělsku. Byl pověřen uzavřením obchodí dohody, vyjednáním odškodnění za ztráty a dosažením potvrzení o anglickém právu na držení území vybojovaných v letech 1654 až 1660, zejména právě Jamajky.[5]

V roce 1663 zahájil Filip IV. Španělský velkou vojenskou ofenzívu proti Portugalsku a odmítl vyjednávání, zatímco Anglie pomáhala 'rebelům'.[6] Jednání byla zahájena v roce 1664, když se ukázalo že Filip IV. nemá naději na rychlé vítězství, a byla přerušena po začátku druhé anglo-nizozemské války v březnu 1665. K jednáním se Filip IV. vrátil po porážce Španělska v bitvě u Montes Claros 17. června 1665.[7] V září 1665 Fillip IV. zemřel, vlády se ujala jeho manželka Marie Anna Habsburská, která vládla za jejich tříletého syna Karla II. Španělského.[8]

 
Kardinál Juan Everardo Nithard, španělský ministr, člen regentské rady

Ukončení války s Portugalskem bylo pro novou španělskou vládu prioritou. Kardinál Juan Everardo Nithard, zpovědník Marie Anny Habsburské a faktický předseda vlády, podmínil uzavření anglo-španělské smlouvy anglickou pomocí při dosažení tohoto cíle. Naopak francouzský král Ludvík XIV. podporoval Portugalsko, aby trvalo na tvrdých podmínkách, čímž se snažil zabránit posílení Španělska ve Španělském Nizozemí.[9]

V prosinci Fanshawe dokončil jednání s Gasparem de Bracamonte, 3. hrabětem z Peñaranda, členem španělské regentské rady. Pro návrh smlouvy byla jako základ použita smlouva uzavřená v Madridu v roce 1630. Oba vyjednavači neměli informace o probíhajícím jednání v Londýně mezi španělským velvyslancem v Anglii hrabětem Molinou, Jakubem II. Stuartem, vévodou z Yorku a Henry Bennetem, 1. hrabětem z Arlingtonu. Karel II. odmítl ratifikovat Fanshaweovu verzi smlouvy, tvrdil, že překročil svou pravomoc a nedodržel pokyny a nahradil ho lordem Edwardem Montagu, 1. hrabětem ze Sandwich. Sir Robert Fanshawe zemřel v červnu 1666, krátce před svým návratem domů.[10]

V březnu 1667 podepsaly Francie a Portugalsko Lisabonskou smlouvu, desetileté útočné a obranné spojenectví obou států proti Španělsku. Dne 24. května francouzské jednotky vstoupily do Španělského Nizozemí, čímž začala devoluční válka. Tváří v tvář vyhlídkám na další roky války s Portugalskem a ztrátě svých provincií ve prospěch Francie se Španělsko rozhodlo smlouvu s Anglií co nejrychleji uzavřít.[11]

Podmínky smlouvy editovat

Obchodní diplomacie 17. a 18. století vycházela z ekonomické teorie merkantilismu, která považovala světový obchod za ekonomický systém za hru s nulovým součtem, ve kterém každý zisk jedné strany vyžadoval ztrátu strany druhé. Zvýšení vašeho podílu znamenalo odebrat ho ostatním, a tak státy chránily své vlastnictví pomocí cel nebo zákazů dovozu a útočily na kolonie či lodě ostatních.[12] Z toho vyplýval zájem Anglie o dvě oblasti; vyloučení z trhů ve Španělské říši a omezení přímého obchodu mezi pevninským Španělskem a Anglií.[13]

Smlouva z roku 1630 byla zrušena a 23. května 1667 podepsaly Anglie a Španělsko dvě nové smlouvy; obchodní dohodu a dohodu Anglie o zprostředkování příměří mezi Portugalskem a Španělskem.[14] V samostatném článku se každá strana zavázala, že nebude pomáhat nepřátelům druhé strany; Anglie by stáhla své portugalské expediční síly, zatímco Španělsko by zůstalo v anglo-nizozemské válce neutrální.[15]

 
Import ledku nutného při výrobě střelného prachu byl velmi výhodný pro britskou Východoindickou společnost, jednoho z hlavních beneficientů smlouvy

Obchodní smlouva se skládala ze čtyřiceti samostatných článků, z nichž nejdůležitější byl článek sedm, část Fanshawova návrhu, ale s vynecháním původních podmínek.[15] Angličtí obchodníci dostali stejné postavení jako Nizozemci a získali právo dovážet zboží bez daně do evropského Španělska.[16] Články 7, 8, a 11 a 12 umožnily anglickým koloniím v Severní Americe a východní Indii přepravovat zboží přímo do španělských přístavů.[13]

Tím, že smlouva udělila obchodní práva anglickým obchodníkům ve Španělské Americe, povolovala přítomnost Anglie v Karibiku a okupaci Jamajky, ačkoli to nebylo formálně uznáváno až do roku 1670. Článek 10 obecně osvobodil anglické lodě a sklady ve španělských přístavech od celních kontrol, přičemž spory by byly předloženy místnímu soudci, který byl nominován Angličany a potvrzen Madridem.[17]

Články 14 až 17 umožňovaly anglickým lodím přístup do přístavů po celé Španělské říši, což byl významný ústupek, protože to značně zvýšilo jejich operační dosah.[13] Článek 38 vytvořil pro anglické obchodníky stejná práva jako pro obchodníky nizozemské a francouzské tím, že jim udělil status MFN (most favoured nation), status nebo úroveň zacházení přiznávaná jedním státem druhému v mezinárodním obchodu. MFN jedním ze základních kamenů obchodního práva WTO.Tento článek byl často obcházen španělskými obchodníky a musel být znovu ustanoven ve smlouvě z roku 1670.[18]

Tyto ústupky byly prvním krokem v boji proti nizozemské hospodářské nadřazenosti mimo Evropu, a měly tedy větší význam, než je jim někdy připisován. Články zůstaly v platnosti až do vypuknutí války o španělské dědictví v roce 1701.[19]

Důsledky editovat

 
Anglická loď v přístavu, asi 1680, smlouva povolovala anglickým lodím přístup do všech španělských přístavů.

Ekonomický historik Guillermo Pérez Sarrión tvrdí, že smlouva z roku 1667 ukazuje „absolutní dominanci Anglie v anglo-španělském obchodu“.[20] Jeden londýnský obchodník to později označil za „nejlepší květ v naší zahradě“; Anglické zboží bylo dovezeno přes Cadiz, pak prodáno místně nebo reexportováno do kolonií, španělské barvivo a vlna cestovaly opačným způsobem.[21]

Francouzsko-španělský obchod spočíval především v objemovém dovozu, jako je obilí a dřevo, které místní orgány snadno regulovaly. Anglický obchod byl převážně námořní, uvnitř obrovské španělské říše, a mnohem hůře se ovládal; Smlouva ve skutečnosti umožnila kapitánům lodí rozhodnout, jaké zboží bude na jejich dokumentech uvedeno jako „anglické“.[22] To umožnilo anglickým obchodníkům vyhýbat se celním povinnostem, požadovat od španělských kolonistů vytvoření velkého a velmi výnosného černého trhu.[23]

V září byl Alfons VI. Portugalský sesazen při převratu vedeném jeho bratrem Petrem II. Předchozí smlouva s Francií byla zrušena a s Anglií jako prostředníkem podepsalo Španělsko a Portugalsko Lisabonskou smlouvu dne 13. února 1668.[24] Španělsko, které bylo zbaveno břemene neschopného vládce a podpořeno trojitou aliancí ukončilo devoluční válku s Francií uzavřením smlouvy v Cáchách (francouzsky Aix-la-Chapelle) dne 5. května 1668.[25]

Otázka španělských kolonií v Západní Indii okupovaných Anglií po předchozí válce byla později řešena smlouvou uzavřenou v Madridu v roce 1670.[14]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Treaty of Madrid (1667) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Israel 1990, s. 197-198.
  2. ↑ Davenport, Paullin 1917, s. 50.
  3. ↑ Belcher 1975, s. 70-71.
  4. ↑ Belcher 1975, s. 72-73.
  5. ↑ Riley 2014, s. 58.
  6. ↑ Davenport, Paullin 1917, s. 94.
  7. ↑ Riley 2014, s. 122-123.
  8. ↑ Cowans 2003, s. 26–27.
  9. ↑ Geyl 1936, s. 311-312.
  10. ↑ Lockey 2016, s. 260.
  11. ↑ Feiling 2013, s. 232-234.
  12. ↑ ROTHBARD, Murray. Mercantilism as the Economic Side of Absolutism [online]. Mises.org [cit. 2019-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ a b c McLachlan 1934, s. 299.
  14. ↑ a b Fisher, Savelle 1967, s. 66-70.
  15. ↑ a b Davenport, Paullin 1917, s. 96-98.
  16. ↑ Andrien, Kuethe 2014, s. 50-52.
  17. ↑ Andrien, Kuethe 2014, s. 50.
  18. ↑ Stein, Stein 2000, s. 63.
  19. ↑ Lodge 1932, s. 3.
  20. ↑ Sarrion 2016, s. 57.
  21. ↑ Mclachlan 1940, s. 6.
  22. ↑ Sarrion 2016, s. 58.
  23. ↑ Richmond 1920, s. 2.
  24. ↑ Newitt 2004, s. 228.
  25. ↑ Davenport, Paulin 1917, s. 144.

Literatura editovat

  • ANDRIEN, Kenneth J; KUETHE, Allan J. The Spanish Atlantic World in the Eighteenth Century: War and the Bourbon Reforms, 1713–1796. [s.l.]: Cambridge University Press, 2014. ISBN 9781107043572. 
  • BELCHER, Gerald. Spain and the Anglo-Portuguese Alliance of 1661: A Reassessment of Charles II's Foreign Policy at the Restoration. British Studies. 1975, roč. 15, čís. 1, s. 67–88. DOI 10.1086/385679. JSTOR 175239. (anglicky) 
  • COWANS, Jon, 2003. Modern Spain: A Documentary History. [s.l.]: U. of Pennsylvania Press. ISBN 0-8122-1846-9. 
  • European Treaties Bearing on the History of the United States and Its Dependencies, Vol. 2: 1650-1697. [s.l.]: Forgotten Books, 1917. ISBN 978-0483158924. 
  • FEILING, Keith. British Foreign Policy 1660-1972. [s.l.]: Routledge, 2013. ISBN 9781136241543. 
  • FISHER, Margaret Anne; SAVELLE, Max. The origins of American diplomacy: the international history of Angloamerica, 1492-1763 American diplomatic history series Authors. [s.l.]: Macmillan, 1967. Dostupné online. 
  • GEYL, P. Johan de Witt, Grand Pensionary of Holland, 1653–72. History. 1936, roč. 20, čís. 80, s. 303–319. DOI 10.1111/j.1468-229X.1936.tb00103.x. JSTOR 24401084. (anglicky) 
  • ISRAEL, Jonathan. Dutch Primacy in World Trade, 1585–1740. [s.l.]: Oxford University Press, 1989. ISBN 978-0198211396. 
  • LOCKEY, Brian C. Early Modern Catholics, Royalists, and Cosmopolitans: English Transnationalism and the Christian Commonwealth Transculturalisms, 1400-1700. [s.l.]: Routledge, 2016. ISBN 9781317147107. 
  • LODGE, Richard. Presidential Address: Sir Benjamin Keene, K.B.: A Study in Anglo-Spanish Relations in the Earlier Part of the Eighteenth Century. Transactions of the Royal Historical Society. 1932, roč. 15, s. 1–43. DOI 10.2307/3678642. JSTOR 3678642. (anglicky) 
  • MCLACHLAN, Jean O. Trade and Peace with Old Spain. [s.l.]: Cambridge University Press, 1940. ISBN 978-1107585614. 
  • MCLACHLAN, Jean. Documents Illustrating Anglo-Spanish Trade between the Commercial Treaty of 1667 and the Commercial Treaty and the Asiento Contract of 1713. Cambridge Historical Journal. 1934, roč. 4, čís. 3, s. 299–311. DOI 10.1017/S1474691300000664. JSTOR 3020673. (anglicky) 
  • NEWITT, Malyn. A History of Portuguese Overseas Expansion 1400–1668. [s.l.]: Routledge, 2004. ISBN 9781134553044. 
  • RICHMOND, Herbert. The Navy in the War of 1739-48 - War College Series. [s.l.]: War College Series, 1920. ISBN 978-1296326296. 
  • RILEY, Jonathon, 2014. The Last Ironsides: The English Expedition to Portugal, 1662-1668. [s.l.]: Helion & Company. Dostupné online. ISBN 978-1909982208. 
  • SARRION, Guillermo Perez. The Emergence of a National Market in Spain, 1650-1800: Trade Networks, Foreign Powers and the State. [s.l.]: Bloomsbury Publishing, 2016. ISBN 9781472586469. 
  • STEIN, Stanley J; STEIN, Barbara H. Silver, Trade, and War: Spain and America in the Making of Early Modern Europe. [s.l.]: JHU Press, 2000. Dostupné online. ISBN 9780801861352. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Smlouva_z_Madridu_(1667)&oldid=23653278“