Otevřít hlavní menu

Seznam míšeňských purkrabí

seznam na projektech Wikimedia
Armoiries de Dagstuhl.svg
Znakový štít míšeňského purkrabství
Hradní vrch v Míšni se sídlem biskupa (vlevo) a markraběte-kurfiřta, tzv. Albrechtsburgem (vpravo). Palác purkrabích se nedochoval
Mapa česko-saského pomezí ke konci 13. století. Růžovou barvou a zkratkami Bgft. a Ms. jsou označeny země purkrabství, žlutou barvou pak území Fojtska/Vogtlandu

Míšeňské purkrabství je poprvé zmiňováno k roku 1068, když římsko-německý král Jindřich IV. dosadil nového purkrabího neznámého jména na svůj říšský hrad v Míšni. Purkrabí míšeňští (německy Burggrafen von Meißen) představovali úředníky králů a císařů Svaté říše římské, jimž byli přímo podřízeni a jejichž zájmy hájili. Vytvářeli mocenský protipól vůči markrabím z Míšně, největším místním pozemkovým vlastníkům a vůči biskupům z Míšně, duchovní vrchnosti, kteří nebývali vládcům Svaté říše již dost loajální. S Míšeňským markrabstvím a biskupstvím purkrabství v Míšni nesmí být zaměňováno. Všichni tři zeměpáni sídlili na hradním vrchu, německy Burgberg, v Míšni, dodnes se ovšem dochovaly jen paláce markrabský – kurfiřtův Albrechtsburg a biskupský – dnes místní pobočka saského zemského soudu, oba ovšem z pozdějšího období, až z pozdního 15. století. Ačkoli purkrabí sídlil v Míšni, město samotné mu jako feudálovi nepodléhalo. Financování purkrabství a status zeměpána purkrabím zajišťovala skupina zhruba 10 vesnic východně od města spolu s městečkem Lommatzsch severozápadně od města obdařeným právem vybírat pivní clo a okolními vesnicemi a dále rozsáhlejší a vzdálenější država v saském Podkrušnohoří okolo městeček Crottendorf a Sayda, tzv. panství Purschenstein, česky Boršenštýn. Takzvané Fojtsko, německy Vogtland ("Fojtova země"), nepatřilo nikdy k zemím purkrabství, pouze mělo v pozdějších letech s purkrabstvím společného panovníka. Historicky známí purkrabí pocházeli vesměs z rodu Meinherovců a od roku 1426 z rodu Fojtů z Plavna, příbuzných dodnes žijícího durynského rodu Reussů. V letech 1548-1572 mělo, tehdy již pouze titulární purkrabství, status říšského knížectví s právem hlasovat na říšském sněmu a plnými právy říšských stavů. Ačkoli titulárně trvalo purkrabství až do vymření Plavenských r. 1572, fakticky, jako územní celek a říšský úřad, zaniklo již v roce 1482.

Seznam míšeňských purkrabí (neúplný)Editovat

Doložení purkrabí od do data narození a úmrtí poznámka
Fridrich I. Wettinský před r. 1009 1017 † 1017 pověřen od císaře Jindřicha II. správou hradu v Míšni, netitulován však ještě jako purkrabí
Burchard 1076 † 1076 zavražděn
Burchard II. 1114 1117
Jindřich Hlava (Caput) 1116 Dosazen císařem Jindřichem V. namísto Wiprechta z Groitsche, Ludvíka Durynského a Burcharda II.
Hoyer listinně doložen 1180
Purkrabí z rodu Meinherovců od do data narození a úmrtí poznámka
Hermann Sterker von Wohlsbach 1170 1180 * kol. 1143,

† kol. 1171

měl stejnojmenného synovce, Hermanna, hraběte von Wolfsbach a von Schaumberg (nar. před 1152, zem. po 1177), zřejmě rovněž purkrabího míšeňského
Meinher I. z Werbenu 1199 * před 1171,

1217/1218

Meinher II. 1214 * 1203,

† po 1250

po jistou vládl společně s bratrem Hermannem II. (I.)
Meinher (III.) 1243 † po 1297 syn Meinhera II.
Hermann (III.) * před 1308,

† před 1351

vnuk Meinhera (III.), v r. 1336 získal v léno od míšeňských markrabat rytířské zboží Lichtenwalde, později druhotně udělené v léno rodu von Honsberg
Meinher IV. (V.) * před 1308,

1352/1355

vnuk Meinhera (III.)
Hermann IV. † po 1349 syn Hermanna III.
Meinher V. (VI.) * před 1308,

1388

zakl. hartensteinské větve rodu, r. 1352 získává panství Purschenstein v Podkrušnohoří.
Berthold I. 1388 1398 1398 zakl. frauensteinské větve rodu
Meinher VI. 1398 po 1401 * před 1381,

† po 1403

syn Bertholda I.
Jindřich I. z Hartensteinu 1388 1423 * 1381,

† 1423

syn Meinhera V. (VI.), r. 1407 přešlo městečko Lommatzsch bez okolních vsí na Míšeňské markrabství.
Jindřich II. 1423 1426 † 1426 posl. Meinhardovec, syn Jindřicha I., r. 1423 přechází državy východně od města Míšně pod svrchovanost Saského kurfiřtství
Purkrabí z rodu Fojtů z Plavna od do data narození a úmrtí poznámka
Jindřich I. z Plavna 1426 (1439) 1446 1387–1446/1447 původně známý jako Jindřich X. z Plavna, pán ve Fojtsku. Roku 1426 ztratil panství Purschenstein v Podkrušnohoří, svrchovanost přešla na saské kurfiřty a panství samo na pány ze Schönbergu. Téhož roku ztratil i lenní svrchovanost nad statkem Lichtenwalde, které přešla na saského kurfiřta. R. 1439 přešla svrchovanost, nikoli již majetek vesnic severozápadně od Míšně na Saské kurfiřství.
Jindřich II. z Plavna 1446/1447 1482 1417-1482/1484 syn Jindřicha I., pán ve Fojtsku a na Wildenfelsu. V letech 1450-1454 držel krátce bezprostřední panství Wildenfels v saském Podkrušnohoří. Roku 1466 byl Jindřich II. vyhnán ze svého panství ve Fojtsku, kde toho roku končí vláda Plavenských. Toto panství bylo začleněno do Saského kurfiřtství jako okresy Plauen a Voigtsberg, ovšem kurfiřt Arnošt jej získal jen jako české zahraniční léno.
Jindřich III. z Plavna 1482 1519 1453-1519 syn Jindřicha II. V roce 1482 se zřekl definitivně všech mocenských nároků vůči Wettinům jako míšeňský purkrabství a také všech pozemků, panství a suverénních práv, náležejících k purkrabství ve prospěch saských vládců. Podržel si však titul purkrabího míšeňského, což mu bylo r. 1490 potvrzeno listinou od císaře Fridricha III. Purkrabství samo ale fakticky r. 1482 zaniká.
Jindřich IV. z Plavna 1519 1554 1510-1554 syn Jindřicha III., pán ve Fojtsku, na Geře, Greizu, Schleizu a Lobensteinu. Žil převážně v Čechách, kde držel panství na sz. země (Hartenštejn, Andělskou Horu, Žlutice a Toužim). V roce 1547 mu český král Ferdinand I. znovu udělil Fojtsko jako české léno, předtím odebrané Wettinům. Následujícího roku mu císař Karel V. udělil jako míšeňskému purkrabímu titul říšského knížete a právo hlasovat na říšském sněmu. V roce 1550 po vymření Fojtů z Gery zdědil durynská panství Gera, Greiz, Schleiz a Lobenstein.
Jindřich V. z Plavna 1554 1568 1533-1568 syn Jindřicha IV., pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, r. 1564 mu ho postoupil definitivně. R. 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako jeho otec žil převážně v Čechách.
Jindřich VI. z Plavna 1554 1572 1536-1572 bratr Jindřicha V., poslední kníže-purkrabí míšeňský, pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, r. 1564 mu ho postoupil definitivně. R. 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako otec a bratr žil převážně na svých panstvích v Čechách.

Po smrti Jindřicha VI. z Plavna došlo k rozdělení jeho držav. Durynské statky, nepatřící k purkrabství, získali vzdálení příbuzní z rodu Reussů na Greizu. Česká panství pak z části přešla na příbuzné Jindřichovy bezdětné manželky, vévodkyně Kateřiny Brunšvicko-Lünebursko-Gifhornské a z části na věřitele. Knížecí titul a hlas na sněmu zanikl, titul purkrabích z Míšně přešel jako vedlejší titul na saské kurfiřty, ovšem již 27. února 1579 jmenuje kurfiřt August formálně, bez jakýchkoli práv či povinností a také bez titulu a práv knížete, novým purkrabím Viléma z Rožmberka. Titul míšeňského purkrabího získal Vilém od kurfiřta jako zadostiučinění po rožmbersko-plavenském sporu o přednostní postavení.[1] Vilém však v Čechách musel ještě o prosazení práva titul užívat svést boj s Jiřím starším z Lobkovic.[2] Vymřením Rožmberků se titul purkrabích opět vrátil do rukou Wettinů. Po tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace byl v l. 1803-1806 nakrátko obnoven hlas knížecího purkrabství Míšeň v knížecí radě říšského sněmu pro kurfiřta Fridricha Augusta III.

Související informace naleznete také v článku Seznam států na říšském sněmu v roce 1803.

Znak Míšeňského purkrabstvíEditovat

Míšeňské purkrabství užívalo ve znaku černý ondřejský kříž na zlatém poli. Z erbovní helmice vyrůstal zlatý čtyřboký klenot a z něj zlatý kříž, z jehož rohů vystupovalo pět vějířů z pavích per. Stejným znakem se mohla chlubit také blízká purkrabství v Merseburgu, Naumburgu nad Saalou, Neuenburgu u Freyburgu a Osterfeldu.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. PÁNEK, Jaroslav. Zápas o vedení české stavovské obce v polovině 16. století (knížata z Plavna a Vilém z Rožmberka 1547-1556). Československý časopis historický. 1983, roč. 31, čís. 6, s. 855-884, zde s. 880 (pozn. č. 139). 
  2. MAŤA, Petr. Svět české aristokracie: (1500-1700). 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2004. 1060 s. (Česká historie; sv. 12). ISBN 80-7106-312-6. S. 717 (pozn. č. 81). 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Burggrafen von Meißen na německé Wikipedii.

LiteraturaEditovat

  • HASCHE, J. C.,Versuch einer Geschichte derer Burggrafen zu Meissen, oder Diplomatische Annalen derselben, in: Magazin der sächsischen Geschichte, 1784-1791, 6. Teil 1789, Seiten 4 - 23
  • MÄRCKER, Traugott, Das Burggrafthum Meissen, in: Diplomatisch kritische Beiträge zur Geschichte und dem Staatsrechte von Sachsen, 1 Bd., Leipzig 1842
  • POSSE, Otto, Die Markgrafen von Meissen und das Haus Wettin: bis zu Konrad dem Grossen, Leipzig 1881
  • "Elisabeth von Meißen", in: Bau- und Kunstdenkmäler Sachsens, 1919, S. 273 und Fig. 361
  • GRÖGER, Helmut, Tausend Jahre Meißen, Meißen 1929
  • NAUMANN, Günter, Meißner Geschichte in Daten 929-1993, Meißen 1993
  • POHL, Hans-Jürgen, Geschichten und Sagen des Meißner Landes, Teil I bis IV, Meißen 1996 ff
  • POHL, Hans-Jürgen, Das Burggrafschloss zu Meissen - Bauwerke des Burggrafenhofes einst und heute, Meissen 2000, ISBN 3-9806962-0-0
  • WÄß Helga, "Burggrafschaft Meißen" in: "Form und Wahrnehmung mitteldeutscher Gedächtnisskulptur im 14. Jahrhundert. Ein Beitrag zu mittelalterlichen Grabmonumenten, Epitaphen und Kuriosa in Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen, Nord-Hessen, Ost-Westfalen und Südniedersachsen" (Bd. 1), "Katalog ausgewählter Objekte vom Hohen Mittelalter bis zum Anfang des 15. Jahrhunderts" (Bd 2), Bristol u.a. 2006, siehe Band 2: S. 403-428. - ISBN 3-86504-159-0

Externí odkazyEditovat