Richard Tesařík (generál)

československý generál

Richard Tesařík (* 3. prosince 1915 Praha27. března 1967 Ústí nad Labem) byl československý generálmajor, Hrdina Sovětského svazu.

Richard Tesařík
Busta v Aleji hrdinů na Dukle
Busta v Aleji hrdinů na Dukle
Narození 3. prosince 1915 nebo 15. listopadu 1915
Praha
Úmrtí 27. března 1967 (ve věku 51 let)
Ústí nad Labem
Místo pohřbení Praha
Ocenění medaile Za vítězství nad Německem
medaile Za osvobození Prahy
Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
Řád rudé hvězdy
Leninův řád
… více na Wikidatech
Děti Richard Tesařík
Vladimír Tesařík
Příbuzní Štěpán Tesařík (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Busta Richarda Tesaříka v Příbrami od Miloše Hrušky
R. Tesařík a M. Olšanová před tankem

ŽivotEditovat

Za svého dětství byl Richard Tesařík vychováván ve vlasteneckém duchu a věnoval se několika druhům sportu v Sokole. První vojenskou zkušenost získal v boji proti Maďarům na Slovensku v roce 1939. V létě téhož roku měl konflikt s německými vojáky, kteří obsadili zbytek okleštěné republiky, a emigroval do Polska. Tam bojoval po invazi do Polska proti Němcům u protiletadlové obrany, na počátku roku 1942 se přihlásil do nově se rodící československé vojenské jednotky v Buzuluku.

Již v bitvě u Sokolova prokázal své vynikající vojenské schopnosti a za hrdinství v bitvě o Kyjev byl vyznamenán spolu s Antonínem Sochorem a Josefem Buršíkem titulem Hrdina Sovětského svazu.

V soukromém životě pro Tesaříka nastala změna. Dne 24. 6. 1944 se oženil se zdravotnicí rtm. Markétou Olšanovou, kterou poznal již v době před boji u Sokolova.

V bitvě o Dukelský průsmyk byl jako velitel tankového praporu těžce zraněn. V polní nemocnici lékaři udělali vše pro to, aby mu zachránili život, ale nemohli zachránit jeho levé oko. Po vyléčení se vrátil 29. 11. 1944 do služby u 3. tankového praporu a po doplnění výzbroje prapor útočil v druhé fázi Ostravské operace. Kapitána Tesaříka vystřídal ve velení kapitán Emanuel Šrámek a on sám byl jmenován velitelem čestné stáže prezidenta republiky Edvarda Beneše v Košicích. Ke svým tankistům se vrátil až na samém konci války a zúčastnil se zajištění slezských hranic jako velitel tankového praporu v Karviné.

Po válce v říjnu 1945 odešel studovat na tankovou akademii v Moskvě. Po návratu ze SSSR byl jako člen KSČ rozladěn skutečnými poměry, které v Československu panovaly, a dostal se do konfliktu s ministrem národní obrany Alexejem Čepičkou. Byl přemístěn na nižší funkci na Slovensko a poté byl tajně uvězněn. Československá vláda se snažila vyžádat od SSSR souhlas k odejmutí titulu Hrdiny SSSR, ovšem to bylo sovětskou stranou odmítnuto. Byl z vězení propuštěn a v roce 1954 velel tankové divizi. Stal se zástupcem velitele nového vojenského okruhu a roku 1959 odešel na studia Akademie generálního štábu SSSR do Moskvy. Zde měl na banketu konflikt s důstojníkem Národní lidové armády NDR, kterého Tesařík nazval fašistou. Zanedlouho byl za „nevhodné chování“ ze studií odvolán, v listopadu 1960 byl vyloučen z KSČ (členem od roku 1946) a propuštěn z armády.

Odešel do civilu a začal studovat práva. Kvůli podlomenému zdraví studium přerušil. Do roku 1966 pracoval jako dispečer autobusové dopravy ČSAD, poté jako bezpečnostní technik v AVIA-Letňany. Na infarkt 27. března roku 1967 zemřel.

Ocenění a titulyEditovat

Sovětská státní ocenění a titulyEditovat

  •   Hrdina Sovětského svazu, udělen 21. prosince 1943
  •   Leninův řád, udělen 21. prosince 1943
  •   Řád rudé hvězdy udělen 2× 1943, 1945
  •   Medaile „Za vítězství nad Německem ve Velké vlastenecké válce v letech 1941–1945“[1]
  •   Medaile „Za osvobození Prahy“[2]

Československá státní vyznamenáníEditovat

Ocenění v jiných zemíchEditovat

PamátkaEditovat

  • busta R. Tesaříka v aleji Hrdinů Dukly
  • busta Gen. R. Tesaříka v Jiráskových sadech v Příbrami
  • ulice Gen. R. Tesaříka v Příbrami u nemocnice

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Тесаржик, Рихард na ruské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat