Otevřít hlavní menu

Richard Dotzauer

český poslanec Českého zemského sněmu, místní politik a podnikatel

Richard Jacob rytíř von Dotzauer (25. července 1816 Kraslice[1] - 31. května 1887 Praha[2]) byl český podnikatel, obchodník a významná osobnost veřejného života. V 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Richard Jacob Dotzauer
Richard Jakub rytíř von Dotzauer
Richard Jakub rytíř von Dotzauer
Narození 25. července 1816
Kraslice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. května 1887 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

Rodina a profeseEditovat

Původně mlynářský rod Dotzauerů se v Kraslicích údajně usadil již koncem 16. století z Bavorska. Úředně je doložen od přelomu 17. a 18. století, kdy se zde jako první člen rodu připomíná Georg (cca 1631-1706).

Jeho otec Johann Florian Dotzauer (1788-1851) vystudoval v Chebu gymnázium a později pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni a Praze, které ale nedokončil. Stal se chirurgem c. k. armády, prodělal řadu vojenských tažení a roku 1813 byl dokonce přidělen k polnímu špitálu ruské armády, která tehdy operovala v Čechách. Roku 1813 se v Kraslicích oženil s Annou Marií Köhlerovou (1790-1843). O dva roky později koupil v tomto městě lékárnu U orla. Byl velkým kraslickým patriotem. Napsal knihu „Místopis města Kraslice a přilehlých obcí roku 1821“ (Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821), kterou ale vydal až roku 1870 jeho syn Richard.

Protože starší Richardův bratr Adolf byl předurčen k tomu, aby převzal otcovu lékárnu U orla,[3] Richard se měl stát obchodníkem. Nejprve navštěvoval obecnou školu v Kraslicích, dále krátce gymnázium v Chebu a roku 1832 nastoupil tříleté učení ve Vídni, kde ale vážně ale onemocněl a nepodařilo se mu získat výuční list. Proto z metropole odešel a roku 1836 nastoupil do obchodu s koloniálním zbožím v Prešpurku. Zásadní význam pro něj ale měla pro práce vídeňského velkoobchodníka Alexandra Schoellera, do jehož firmy nastoupil v říjnu 1839 jako obchodní cestující.

Často přitom zavítal do Prahy, kde se seznámil se svou vzdálenou příbuznou[4] Eleonorou Dotzauerovou (1821-1914) a roku 1844 se s ní v staroměstském kostele sv. Havla na Starém Městě oženil. Současně Richard začal pracovat v tchánově podniku, který obchodoval s látkami a barvivy, krátce po svatbě se stal společníkem jeho firmy. Protože původní sídlo firmy Josefa Dotzauera, dům čp. 492 v Železné ulici, přestal potřebám podniku dostačovat, koupil Richard roku 1854 dům čp. 1009/II v blízkosti nádraží, celnice a pošty, který pro něj roku 1856 novogoticky přestavěl postavil architekt Josef Niklas.[5]

Veřejná kariéraEditovat

V roce 1846 se stal členem vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, jež byla z iniciativy hraběte Chotka založena roku 1833. Záhy se stal sekretáře zastupitelstva pro obchodní záležitosti, v letech 1846-1860 byl členem předsednictva jednoty a měl na starost oblast ekonomie a obchodu, a dalších důležitých orgánů. V reakci na nacionalizaci veřejného života v roce 1860 z organizace vystoupil. Na konci 40. let byl Dotzauer uznávanou pražskou osobností, což se projevilo i roku 1848, kdy byl jmenován hejtmanem pražské Národní gardy.

Významnou pozici získal Richard i v pražské obchodní a živnostenské komoře, která stejně jako ostatní vznikla na základě zákona roku 1850. Jeho počátky v organizaci nebyly ovšem zrovna lehké. Angažoval se totiž ve sporu o obsazení úřadu prvního prezidenta komory a protestoval proti jmenování svého vzdáleného příbuzného Johanna Riedlovi (1801-1858), pozdějšího šlechtice Riedla von Riedenstein. Roku 1862 se však stal viceprezidentem a roku 1874 prezidentem této organizace.

Protože k podnikání ve velkém byl nezbytný úvěr, začal se Richard angažovat i v bankovnictví. V roce 1863 se podílel na založení České eskontní banky a zasedal v její správní radě, byl také ředitelem Hypoteční banky království Českého a řadu let působil jako předseda správní rady České banky Union a dalších podniků.

První a poslední rytíř Dotzauer zemřel bezdětný roku 1887 v Praze.

Podpora v KrušnohoříEditovat

V roce 1870 podpořil vydání díla svého otce Johanna Floriana „Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821“ Podporoval činnost německých spolků jako byl Spolek pro dějiny Němců v Čechách, dále pražský mužský pěvecký sbor, či německé turistické spolky v českých zemích.[3] Působil v centrálním komitétu pro povzbuzení živnostenské činnosti v Krušných horách a Krkonoších. Od roku 1877 byl předsedou tohoto spolku. Zasloužil se na zřízení hudebně - nástrojářské školy, školy výšivek, měšťanské školy či chudobince v Kraslicích a houslařské školy v Lubech.[3] Prosadil stavbu železnice z Prahy do Chebu a lokálních tratí z Chomutova do Vejprt a ze Sokolova do rodných Kraslic.[3] V roce 1887 založil muzeum v Kraslicích ze svých soukromých sbírek. V Kraslicích stála na jeho počest bronzová socha, která byla zničena po druhé světové válce.[3]

Mecenáš uměníEditovat

Jako mecenáš podporoval Uměleckoprůmyslové museum v Praze od jeho vzniku v roce 1885 až po stavbu vlastní budovy. Jeho jméno je uvedeno mezi zakladateli na pamětní desce ve vestibulu muzea.

OceněníEditovat

Císař František Josef I. mu 26. října 1866 udělil Řád železné koruny III. třídy, na jehož základě požádal Dotzauer o povýšení do rytířského stavu. Titul mu byl udělen listinou z 12. března 1867 a zároveň získal erb:[6]

Čtvrcený štít. 1. a 4. červeno – zlatě polceno s černou orlicí s červeným jazykem. 2. v modrém štítě je zlatý úl, k němuž se slétají zlaté včely. 3. v modrém je zlatá kotva. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. přirozený, zlatě a černě zbarvený kohout, přikrývadla černo – zlatá, červeno – zlatá; II. černo – zlatě dělený gryf s červeným jazykem. Pod štítem se vine zlatá páska s černou devizou DEUTSCH UND FREI.

Později byl Dotzauer oceněn ještě komturským křížem Řádu Františka Josefa.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  3. a b c d e Richard Dotzauer (1816–1887) - Otec Krušnohoří [online]. znkr.cz [cit. 2014-09-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. Richard a Eleonora měli společného pradědečka Johanna Wenzela (1713-1790).
  5. Roku 1928 byl dům zbořen.
  6. Dotzauer | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii. www.novanobilitas.eu [online]. [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Jan ŽUPANIČ, Nová šlechta Rakouského císařství. Praha : Agentura Pankrác, 2006
  • PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Biografický lexikon sokolovského regionu. Sokolov: Fornica, 2009. 366 s. ISBN 978-80-87194-09-6. 
  • PELC, Martin. Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno: Matice moravská, 2009. 390 s. ISBN 978-80-86488-64-6. 

Externí odkazyEditovat