Richard Dotzauer

český poslanec Českého zemského sněmu, místní politik a podnikatel

Richard Jacob rytíř von Dotzauer (25. července 1816 Kraslice[1]31. května 1887 Praha[2]) byl český podnikatel, obchodník a významná osobnost veřejného života. V 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Richard Jacob Dotzauer
Richard Jakub rytíř von Dotzauer
Richard Jakub rytíř von Dotzauer
Narození 25. července 1816
Kraslice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. května 1887 (ve věku 70 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Ocenění Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rodina a profeseEditovat

Původně mlynářský rod Dotzauerů se v Kraslicích údajně usadil již koncem 16. století z Bavorska. Úředně je doložen od přelomu 17. a 18. století, kdy se zde jako první člen rodu připomíná Georg (cca 1631–1706).

Jeho otec Johann Florian Dotzauer (1788–1851) vystudoval v Chebu gymnázium a později pokračoval ve studiu medicíny ve Vídni a Praze, které ale nedokončil. Stal se chirurgem c. k. armády, prodělal řadu vojenských tažení a roku 1813 byl dokonce přidělen k polnímu špitálu ruské armády, která tehdy operovala v Čechách. Roku 1813 se v Kraslicích oženil s Annou Marií Köhlerovou (1790–1843). O dva roky později koupil v tomto městě lékárnu U orla. Byl velkým kraslickým patriotem. Napsal knihu „Místopis města Kraslice a přilehlých obcí roku 1821“ (Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821), kterou ale vydal až roku 1870 jeho syn Richard.

Protože starší Richardův bratr Adolf byl předurčen k tomu, aby převzal otcovu lékárnu U orla,[3] Richard se měl stát obchodníkem. Nejprve navštěvoval obecnou školu v Kraslicích, dále krátce gymnázium v Chebu a roku 1832 nastoupil tříleté učení ve Vídni, kde ale vážně ale onemocněl a nepodařilo se mu získat výuční list. Proto z metropole odešel a roku 1836 nastoupil do obchodu s koloniálním zbožím v Prešpurku. Zásadní význam pro něj ale měla pro práce vídeňského velkoobchodníka Alexandra Schoellera, do jehož firmy nastoupil v říjnu 1839 jako obchodní cestující.

Často přitom zavítal do Prahy, kde se seznámil se svou vzdálenou příbuznou[pozn. 1] Eleonorou Dotzauerovou (1821–1914) a roku 1844 se s ní v staroměstském kostele sv. Havla oženil. Současně Richard začal pracovat v tchánově podniku, který obchodoval s látkami a barvivy, krátce po svatbě se stal společníkem jeho firmy. Protože původní sídlo firmy Josefa Dotzauera, dům čp. 492 v Železné ulici, přestal potřebám podniku dostačovat, koupil Richard roku 1854 dům čp. 1009/II v blízkosti nádraží, celnice a pošty, který pro něj roku 1856 novogoticky přestavěl postavil architekt Josef Niklas.[pozn. 2]

Úkolem Dotzauera bylo vyhledávání nových odbytišť pro prodej indigem barvených látek. Během krátké doby získal mnoho nových odběratelů v Uhrách, Chorvatsku a Sedmihradsku.[4]

V roce 1844 udělil Josef Dotzauer svému zeti právo prokury a od té doby řídil Richard Dotzauer společnost sám. Sám rovněž uzavíral a kontroloval veškeré finanční transakce. Rozvoj společnosti přibrzdily revoluční události v roce 1848, ale Richard Dotzauer situaci zvládl a v porevolučních letech dokázal velkoobchod rozvíjet. Na Silvestra 1849 uzavřel s tchánem společenskou smlouvu a na Nový rok 1850 vznikla společnost Jos. Dotzauer&Comp. V době prvního krachu na burze na konci 50. let 19. století přišel Dotzauer až o polovinu svého jmění, přesto krizi zvládnul. Pro úspěšné podnikání však potřeboval více peněz. Problémy rakouské měny však ovlivňovaly jeho obchody. Zásadní roli sehrály německé banky, u kterých se mu podařilo vyjednat lepší podmínky, než které nabízely banky v Praze. Na konci 60. let 19. století zasáhla Evropu další hospodářská krize a hospodářský pokles v celé Evropě prohloubil nestabilitu rakouské měny, propad kurzu negativně ovlivnil nákup zboží ze zahraničí. Po návštěvě Schwarzenbergských knížecích cukrovarů na podzim roku 1858 a podpisu smlouvy začaly do jeho velkoobchodu docházet zásilky cukru. Dotzauer dokázal prodat ročně až 3 tisíce tun cukru. Velkoobchod Richarda Dotzauera prodával i francouzské šampaňské víno, dovážené z panství velkovévody Alfreda de Montebello.[5]

Rytíř Dotzauer zemřel bezdětný roku 1887 v Praze, byl pohřben v mohutné kaplové hrobce na Olšanských hřbitovech. Univerzální dědičkou se stala jeho žena Eleonora. Ve spisu pozůstalostního řízení se uvádí, že jeho pozůstalost, rozdíl mezi aktivy a pasivy, činila více jak 70 tisíc zlatých. V závěti pamatoval Dotzauer na rodné město Kraslice, kterému odkázal 5 000 zlatých, kraslickému chudobinci dokonce 30 000 tisíc zlatých.[6]

Veřejná kariéraEditovat

Do veřejného života se Dotzauer zapojil zřejmě poprvé roku 1845 v souvislosti s přípravou plesu, konaného na Žofíně, u příležitosti otevření státní dráhy. V roce 1846 se vstoupil do Jednoty pro povzbuzení průmyslu v Čechách, jež byla z iniciativy hraběte Chotka založena roku 1833 s cílem podporovat rozvoj obchodu a živností. Záhy se stal sekretářem pro obchodní záležitosti, v letech 1846–1860 byl členem předsednictva Jednoty a měl na starost oblast ekonomie a obchodu. Pracoval dalších důležitých orgánů. V reakci na nacionalizaci veřejného života v roce 1860 z organizace vystoupil.[7] Na konci 40. let byl Dotzauer uznávanou pražskou osobností, což se projevilo i roku 1848, kdy byl jmenován hejtmanem pražské Národní gardy. Od roku 1861 se podílel se na spolkovém životě Němců v Praze jako jeden ze zakladatelů Německého Casina, kde byl v roce 1962 zvolen provizorním předsedou spolku.[8]

Významnou pozici získal Richard i v pražské obchodní a živnostenské komoře, která stejně jako ostatní vznikla na základě zákona roku 1850. Jeho počátky v organizaci nebyly ovšem zrovna lehké. Angažoval se totiž ve sporu o obsazení úřadu prvního prezidenta komory a protestoval proti jmenování svého vzdáleného příbuzného Johanna Riedlovi (1801-1858), pozdějšího šlechtice Riedla von Riedenstein. Roku 1862 se však stal viceprezidentem a roku 1874 prezidentem této organizace. Znova byl zvolen prezidentem komory v roce 1879.[9]

Protože k podnikání ve velkém byl nezbytný úvěr, začal se Richard angažovat i v bankovnictví. V roce 1863 se podílel na založení České eskontní banky a zasedal v její správní radě, byl také ředitelem Hypoteční banky království Českého a řadu let působil jako předseda správní rady České banky Union a dalších podniků.

Podpora v KrušnohoříEditovat

V roce 1870 podpořil vydání díla svého otce Johanna Floriana „Topographie der Stadt Graßlitz sammt Ortschaften im Jahre 1821“ Podporoval činnost německých spolků jako byl Spolek pro dějiny Němců v Čechách, dále pražský mužský pěvecký sbor, či německé turistické spolky v českých zemích.[3] Působil v centrálním komitétu pro povzbuzení živnostenské činnosti v Krušných horách a Krkonoších. Od roku 1877 byl předsedou tohoto spolku. Zasloužil se na zřízení hudebně - nástrojářské školy, školy výšivek, měšťanské školy či chudobinceKraslicích a houslařské školy v Lubech.[3] Prosadil stavbu železnicePrahy do Chebu a lokálních tratí z Chomutova do Vejprt a ze Sokolova do rodných Kraslic.[3] V roce 1887 založil muzeum v Kraslicích ze svých soukromých sbírek. V Kraslicích stála na jeho počest bronzová socha, která byla zničena po druhé světové válce.[3]

Mecenáš uměníEditovat

Jako mecenáš podporoval Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze od jeho vzniku v roce 1885 až po stavbu vlastní budovy. Jeho jméno je uvedeno mezi zakladateli na pamětní desce ve vestibulu muzea.

OceněníEditovat

Císař František Josef I. mu 26. října 1866 udělil Řád železné koruny III. třídy, na jehož základě požádal Dotzauer o povýšení do rytířského stavu. Titul mu byl udělen listinou z 12. března 1867 a zároveň získal erb:[10]

Čtvrcený štít. 1. a 4. červeno – zlatě polceno s černou orlicí s červeným jazykem. 2. v modrém štítě je zlatý úl, k němuž se slétají zlaté včely. 3. v modrém je zlatá kotva. Na štítě spočívají dvě korunované turnajské přílby. Klenoty: I. přirozený, zlatě a černě zbarvený kohout, přikrývadla černo – zlatá, červeno – zlatá; II. černo – zlatě dělený gryf s červeným jazykem. Pod štítem se vine zlatá páska s černou devizou DEUTSCH UND FREI.

Později byl Dotzauer oceněn ještě komturským křížem Řádu Františka Josefa.

Ještě za jeho života udělilo Dotzauerovi čestné občanství 22 měst severozápadních Čech.[11] V roce 1912 byl na Náměstí 28. října v Kraslicích (tehdy Nosticovo náměstí) odhalen Dotzauerův pomník.[pozn. 3].

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Richard a Eleonora měli společného pradědečka Johanna Wenzela (1713–1790).
  2. Roku 1928 byl dům zbořen.
  3. Po roce 1945 nahradila pomník Richarda Dotzauera socha T.G. Masaryka, která byla v roce 1948 odstraněna.[12]

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  3. a b c d e Richard Dotzauer (1816–1887) - Otec Krušnohoří [online]. znkr.cz [cit. 2014-09-05]. Dostupné online. (česky) 
  4. MEINL, Stanislav. "Otec Krušnohoří" Richard Dotzauer aneb Jedna velká kariéra. Kraslice: Vlastivědné nakladatelství Jos. R. Vilímka & R. Kotilínka, 2016. 78 s. (Regionální historie – Ozvěny historie). ISBN 978-80-270-2419-3. S. 6. [dále jen Meinl]. 
  5. Meinl, s. 10-13.
  6. Meinl, s. 74.
  7. Meinl, s. 20-21.
  8. Meinl, s. 22.
  9. Meinl, s. 28-32.
  10. Dotzauer | Nová šlechta v českých zemích a podunajské monarchii. www.novanobilitas.eu [online]. [cit. 2019-05-28]. Dostupné online. 
  11. Meinl, s. 72.
  12. Meinl, s. 75.

LiteraturaEditovat

  • MEINL, Stanislav. "Otec Krušnohoří" Richard Dotzauer aneb Jedna velká kariéra. Kraslice: Vlastivědné nakladatelství Jos. R. Vilímka & R. Kotilínka, 2016. 78 s. (Regionální historie – Ozvěny historie). ISBN 978-80-270-2419-3. 
  • Jan ŽUPANIČ, Nová šlechta Rakouského císařství. Praha : Agentura Pankrác, 2006
  • PROKOP, Vladimír; SMOLA, Lukáš. Biografický lexikon sokolovského regionu. Sokolov: Fornica, 2009. 366 s. ISBN 978-80-87194-09-6. 
  • PELC, Martin. Umění putovat: dějiny německých turistických spolků v českých zemích. Brno: Matice moravská, 2009. 390 s. ISBN 978-80-86488-64-6. 

Externí odkazyEditovat