Otevřít hlavní menu
'27. dynastie, Egyptská satrapie
'𐎸𐎭𐎼𐎠𐎹
Mudrāya (staropersky)
 26. dynastie 525–332
př. n. l.
31. dynastie 
Vlajka státu
vlajka
geografie
Mapa
Perská říše za vlády Dareios I.
Susa, Írán
obyvatelstvo
Perština fārsī
státní útvar
mateřská
(nadřazená)
země:
vznik:
559 př. Kr.
zánik:
332 př. Kr.
státní útvary a území
Předcházející:
26. dynastie 26. dynastie
Nástupnické:
31. dynastie 31. dynastie

27. dynastie (též nazývaná jako doba první perské nadvlády) byla jedna ze staroegyptských královských dynastií řazených egyptology do historického období označovaného jako Pozdní doba. Vládla v letech 525404 př. Kr.[2]

Genese 27. perské dynastieEditovat

 
Rodová linie Achaimenovců
 
Expediční tažení Peršanů do Egyptu 373 př.Kr.

Počátek perské říše se datuje do 6. století př. Kr. a zakladatele Kýrose II., který na východě od Perského zálivu založil říši, kterou za dobu své vlády (~590–530 př. Kr.) rozšířil až přes celou Levantu včetně Lýdie. Po jeho smrti se ujal vlády jeho syn Kambýsés II.. Expanse říše zasáhla Egypt, který Kambýsés II. dobyl 525 př. Kr. a ovládl až po hranice s Nubií. Protagonisty byli panovníci Perské říše a Egypt ovládali jako jednu ze svých satrapií a provincií platící pravidelný tribut. Tradiční egyptská královská ideologie ovšem nepřipouštěla nadvládu cizinců proto zřejmě v Egyptě přijali tamní titulaturu faraonů. Akceptovali aktuální správní strukturu a loajální místní vládce ponechali ve svých funkcích. Vrcholné úředníky vybírali ze svých perských řad. Oficiálně byli pokládáni v nepřetržitém sledu za další „domácí“ krále. Jejich dynastie se tedy řadí ke sledu předchozích egyptských dynastií.[3][4]. Zmíněný stav přetrval přes vládu Dareiose I. a jeho následníky až do smrti Dareiose II. ∼405 př. Kr. Po jeho úmrtí došlo k nástupnickým rozporům, navíc v různých částech říše docházelo k povstáním, které vyčerpávaly zdroje vládnoucího panovníka. Toho využil princ Amyrtaeus v egyptském Sais k rovoletě proti Peršanům 411 př. Kr., ovládl Deltu Nilu a prohlásil se faraonem. Jeho vláda a jeho šest následníků (29. a 30. dynastie), kteří jednotlivě nevládli příliš dlouho, se odehrávala v období trvajícím 46 roků za vlády Artaxerxése II.. Období jejich souhrnné Saiské egyptské vlády trvalo ∼61 roků. Několikrát proti nim Artaxerxés II. vojensky neúspěšně zasahoval. Po jeho smrti vládu převzal jeho syn Artaxerxés III. V roce ∼351 př. Kr. se opakovaně pokusil porazit Egypťany, úspěšně až v bitvě u Pelusia 343 př. Kr. kdy Egypťany porazil a nastolil zde " druhou perskou satrapii".
S ohledem na tradiční dělení dynastií 27. až 31. se do perské dynastie promítá souběžná historie perských králů a revolty egyptských "Saiských" lokálních vládců, které jen v historicky poměrně krátkém období narušili perskou nadvládu, nicméně nakonec neuspěly a Egypt se stal nedílnou součástí pádu Perská říše a vítězného nástupu Makedonců.

PanovníciEditovat

27. dynastie "První egyptská satrapie"[5]
Král rodné jméno trůní jména období
př. Kr.[6]
poznámky[3]
Kambýsés II.
 
 
 
   
 
Kembud
 
    
 
Mesut Ra
525–521 otec: Kambýses I. (530–522); sídlo: Memfis;
ovládl Egypt v bitvě u Pelusium,
[1] a dosáhl až k hranici Nubie.[3]
Dareios I.
 
       
 
Deriush
 
   
 
 
 
Setut-Ra
521–486 [2]; Svoji vládu popsal
na Behistunském nápisu v Hamadánu v Íránu.
Xerxés I.
 
      
 
 
Kheshyresh
 
  
 
  
 
 
 
Xerxes
485–465 [3]; potlačil rebelii v Egyptě 486 př. Kr.
Artaxerxés I.
 
 
 
    
 
Artekhshesesh
 
  
 
 
 
  
 
465–424 otec: Xerxés I.;[7] [4]
Dareios II.
 
 
 
  
 
Darius
 
    
 
423–405 Vedl četné války s Řeky [5]
Artaxerxés II.
  
 
  
 
 
Artajarjes
 
 
 
    
 
Mnemon
405–359 otec: Artaxerxes I. [6],
řešil trvající revolty v Egyptě
a dalších satrapiích.
Artaxerxés III.
 
 
 
  
 
 
 
Artekhshesesh
 
 
 
  
 
 
 
358–338 "Druhá egyptská satrapie" (405–343);
otec Artaxerxés II.,
~359 př.Kr. potlačil rebelii krále-satrapy
Teos(e);[8][7]
351 př.Kr. se pokusil o opětné ovládnutí
Egyptu až 343 př.Kr. bitva u Pelusia ukončila
vládu Nectanebo II., posledního
krále 30. dynastie.
Arsés 𐎠𐎼𐎫𐎧𐏁𐏂 Artaxšaçā (neurčen) 338–336 syn Artaxerxés III.; zavražděn služebníkem[9]
Dareios III. (Codmanus)
 
  
 
  
 
Dariush
334–331 poražen v bitvě u Issus 333 př.Kr.
Makedonci [7]
s králem Alexandrem Velkým (356–323 př. Kr.)

Konec perské nadvládyEditovat

Historický obraz Achaminovské dynastie na Středním východě a v Egyptě dokumentuje vzestup a pád Perské říše, která po fázi enormní expanze své moci za vlády Kýrose II., Kambýsés II. a Daraiose I. v období ~590–480 př.Kr., se za následníků potýkala jednak se svými vnitřními rozpory, zejména při řešení nástupnictví, a jednak vnějšími v okupovaných oblastech, kde se permanentně vyskytovaly rebelie lokálních vládců. To vše říši oslabovalo.
V Mezidobí relativního obnovení jednoty Egypta v 30. dynastii, 380–343 př.Kr. bylo několik pokusů Pešanů znovu obnovit svou nadvládu za Artaxerxése II., až to Artaxerxés III. završil porážkou posledního egyptského faraona Necteneba II. u Pelussie 343 př. Kr. V Egyptě ustanovil vládou satrapu Pherendates II[10] a vrátil se do centra perské říše. Nicméně se stal obětí spiknutí svého syna Arsése, který otce dal otrávit a ujal se vlády. Ani ne po dvou letech vlády jej ale dal otrávit Dareios III., jeho nevlastní bratr.[7]
Mezi tím se zformovala armáda Řeků pod vedením Alexandra Velkého. V první bitvě u Issus 333 př.Kr. se projevily malé válečné schopnosti perského krále, takže velitelem perské armády ustanovil Satrapu Mezause. Ten pak vedl bitvu u Gaugamel 331 př.Kr. kde Řekové Pešany porazili. Dareius III. uprchl byl ale dostižen a usmrcen. Vítězný Alexandr ustanovil v Egyptě vládcem Satrapu Mezause[7]., který zde vládl od 332 až do své smrti 328 př.Kr.

PoznámkyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ABSCHNITT, Ester. Religion Geschichte des Alten Orients [online]. Leiden: E.J. Brill, 1982. Dostupné online. (německy) 
  2. VERNER, Miroslav. Abúsír. V srdci pyramidových polí. Praha: Nakladatelství Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2700-9. S. 271. 
  3. a b c BOYCE, Mary. A History od Zoroastrianism, Vol. 2 [online]. Leiden: E.J.Brill, 1982. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HENKELMAN, Kurt. Achaemenid History XIII [online]. Leiden: Nederlands Inst. voor Nabije Oosten, 2003. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Achaemenid Sartapies [online]. Encyclopeadia Iranica, 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  6. CLAYTON, Peter. Chronicle of the Pharaohs [online]. Thames & Hudson, 2006. S. 171-173. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Artaxerxes III Ochus [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. KLÍMA, Otakar. Sláva a pád starého Íránu. Praha: Orbis, 1977. 252 s. (česky) 
  10. Arataxexes III [online]. Neq York: 2011. Dostupné online. (anglicky) 

LiteraturaEditovat

  • Kltz David, Persien Period, J. UCLA Encyclopedia of Egyptology (1), 2015
  • Brier Bob, The History of Ancient Egypt, Long Island University, 1999
  • Bárta Niroslav, Kolaps a regenreace: cesty civilizací a kultur, Akademia Praha 2011, ISBN 978-80-200-2036-9
  • Henkenman Wouter, Khurt Amelie, A Persian Perspective, Leiden 2003

Související článkyEditovat