Právo Evropské unie

Právo
	Právní odvětví;
	Soukromé právo;
	Občanské právo;
	Rodinné právo;
	Autorské právo;
	Obchodní právo;
	Pracovní právo;
	Mezinárodní právo soukromé;
	Veřejné právo;
	Ústavní právo;
	Správní právo;
	Trestní právo (hmotné a procesní);
	Právo sociálního zabezpečení;
	Finanční právo;
	Občanské právo procesní;
	Mezinárodní právo veřejné;
	Právo Evropské unie;
	Právo životního prostředí;

Právo Evropské unie, společné právo Evropské unie, je základem evropské integrace (evropského sjednocování). Sleduje cíl jednotného společného práva ve všech členských zemích. Staví na základech původní historické zkušenosti kontinentálního evropského práva.

Jedná se o nezávislý právní systém, který má před národními právními systémy aplikační přednost^[1]. Na jeho vzniku, zavedení, dohledem nad ním a na dalším jeho vývoji se podílí řada institucí EU.

Společné právo EU má tři oblasti, které se ale navzájem prolínají:

primární právo
sekundární právo
judikatura (výkon soudní moci, souzení).

Evropské právo je seřazeno v takzvaném „Acquis communautaire“.

Primární právo

Primární právo EU se skládá především ze smluv EU ale i dalších úmluv. Jedná se o dohody, které byly uzavřeny mezi vládami členských zemí a které odpovídají právní formě smluv. Musí být ratifikovány parlamenty členských států, stejně jako všechny jejich případné změny.

Smlouvy EU se také týkají úkolů a pravomocí institucí a orgánů EU. Dále upravují zákonodárné, výkonné a judikativní postupy společného práva EU.

Zakládající smlouvy Evropských společenství byly několikrát měněny nebo doplňovány. Obdobně se vyvíjejí smlouvy Evropské unie.

Podpis
Platnost
Smlouvy

1948
1948
Brusel

1951
1952
Pařížská

1954
1955
Paříž. doh.

1957
1958
Římské

1965
1967
Slučovací

1975

TREVI

1985
1985
Schengenská

1986
1987
JEA

1992
1993
Maastrichtská

1997
1999
Amsterodamská

2001
2003
Niceská

2007
2009
Lisabonská

Tři pilíře Evropské unie:

Evropská společenství:

Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM)

Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO)

Smlouva vypršela v roce 2002

Evropská unie (EU)

Evropské hospodářské společenství (EHS)

Schengenská smlouva

Evropské společenství (ES)

TREVI

Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí (SVV)

Policejní a soudní spolupráce v trestních věcech (PJCC)

Evropská politická spolupráce (EPS)

Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP)

Bruselský pakt

Západoevropská unie (ZEU)

Smlouva vypršela v roce 2011

Právní akty Unie

Právní akty Unie (dříve tzv. sekundární právo) vycházejí ze smluv EU a jsou vytvářeny a schvalovány podle postupů, stanovených ve článcích smluv EU.

V zakládajících smlouvách Evropských společenství byly stanoveny následující právní akty:

nařízení – jsou obecně závazné a bezprostředně použitelné v každém členském státě, aniž by k tomu byly potřebné, nebo vyhrazené, jakékoliv kroky na národní úrovni, pokud nejde o rámcové nařízení, které je příliš obecné, než aby se samo o sobě dalo aplikovat nebo samo předpokládá vydání národního prováděcího předpisu
směrnice – zavazují členské země dosáhnout určitých cílů během určené doby, přičemž národní instituce mohou určit prostředky, jak jich dosáhnout, směrnice musí být transponovány do práva jednotlivých členů, konkrétní způsob transpozice je členský stát povinen oznámit Komisi
rozhodnutí – jsou pro příjemce závazná, mohou se týkat členských zemí, právnických či fyzických osob, členské státy jako adresáti jsou povinny přijmout potřebná prováděcí opatření
doporučení a stanoviska – nejsou závazná, nedodržení doporučení však může být v některých případech sankciováno

Všechny nařízení, směrnice a rozhodnutí určená všem členským státům zveřejňuje Úřední věstník Evropské unie.

Judikatura

Judikatura EU, vykonávání její soudní pravomoci, obsahuje rozsudky Soudního dvora Evropské unie a Tribunálu ve sporech, které jsou jim předloženy Komisí, soudy členských států, organizacemi nebo jednotlivci.