Veřejné právo

Veřejné právo (ius publicum) je souhrn právních norem, které vytvářejí určitý protipól vůči právu soukromému. Toto dělení pochází již z římského práva a je dodnes uznáváno. Netýká se ovšem jen práva objektivního, ale i subjektivních práv, lze proto také hovořit o „subjektivním veřejném právu“. Hranice mezi veřejným a soukromým právem však není zcela zřetelná a často mohou vznikat spory o to, je-li určitý právní vztah veřejnoprávní, nebo soukromoprávní.

Charakteristickým znakem veřejného práva je, že právní vztahy jím upravené jsou asymetrické a nerovné (vrchnostenské), odpovídající vztahu státobčan. Jde o právní nadřazenost orgánů veřejné moci, které mohou rozhodovat o subjektivních právech jiných právních subjektů, ovšem jen v rámci zákona (secundum et intra legem). Typickým veřejným právem je právo na sociální zabezpečení – sociální dávky může požadovat pouze fyzická osoba, jsou vypláceny ze státního rozpočtu a o jejich výši rozhoduje příslušný správní úřad ve správním řízení rozhodnutím, jež je správním aktem. Není-li občan s rozhodnutím správního úřadu spokojen, může požádat o jeho přezkoumání soud, který o jeho návrhu rozhodne ve správním soudnictví.

Ve veřejném právu je zřetelné používání kogentních právních norem, tedy jen těch, které jsou neodchýlitelné od právní dispozice, tj. vlastního pravidla normy.

Historická vymezeníEditovat

  • Publicum ius est, quod ad Statum rei Romanae spectat. ("Veřejné právo je to, které se týká postavení římského státu, soukromé, které se vztahuje k prospěchu jednotlivců."[1]
  • Právo veřejné je (...) souhrn pravidel právních, jimiž upraveny jsou poměry nutných organisovaných svazků společenských jakožto takových a poměry jednotlivců, vyplývající ze členství ve svazcích těchto.[2]

Veřejnoprávní odvětvíEditovat

Veřejné právo se dále dělí na jednotlivá právní odvětví, přičemž vzhledem k neostrosti dělení mezi ním a právem soukromým může být u mnohých z nich jejich zařazení sporné, resp. hraniční. Jde zejména o:

ReferenceEditovat

  1. ULPIANUS. Digesta. [s.l.]: [s.n.] S. 1, 1, 1, 2. Citováno z: Právnický slovník, 3. vydání, 2009. 
  2. PRAŽÁK, Jiří. Rakouské právo veřejné. [s.l.]: [s.n.], 1895. Dostupné online. S. 3. 

Související článkyEditovat