Otevřít hlavní menu

Evropská politika vnějších obchodních vztahů

Politika vnějších obchodních vztahů v rámci Evropské unie je zaměřena na stanovování a úpravu omezení dovozu a jeho ochranu, liberalizaci obchodních vztahů se třetími zeměmi a uzavírání smluv o obchodní spolupráci. Obecně je definována ve Smlouvě o fungování Evropské unie a dalších pramenech. Politika vnějších obchodních vztahů navazuje na koncepci společného trhu a taktéž úzce souvisí s politikou volné hospodářské soutěže. Politika směřuje k prosazení vlastních obchodních zájmů Společenství a zároveň k ochraně jeho společného trhu.

Vývoj a koncepce politiky vnějších obchodních vztahůEditovat

Maastrichtská smlouvaEditovat

Se vznikem EU se původní politika vnějších obchodních vztahů Společenství příliš nezměnila, ze Smluv byly vypuštěny ustanovení o přechodných obdobích.

Amsterodamská smlouvaEditovat

S Amsterodamskou smlouvou přibyla úprava otázek spojených s duševním vlastnictvím a došlo k zapojení Evropského parlamentu formou konzultace.

Návrhy unijních aktů předkládá Komise a Rada ji zpětně zmocňuje k jejich provádění. Státy mají nadále možnost zavést na základě návrhu komise ochranná opatření v případě hospodářských problémů (což během přechodných období mohly okamžitě).

Kategorie obchodních vztahůEditovat

Vnější obchodní vztahy EU zahrnují několik úrovní spolupráce, např.:

Vztahy s nástupnickými státy SSSR byly rozvíjeny především na základě konference OSN UNCTAD z roku 1971, kde došlo k určení všeobecných preferencí ve vztahu k rozvojovým zemím. Se Spojenými státy byly budovány nadstandardní vztahy, ale nadále zde existovaly rozpory v rámci Světové obchodní organizace (WTO).

Bilaterální dohodyEditovat

Dvoustranné smlouvy byly uzavřeny v 70. letech, např.:

Později docházelo k uzavírání spíše smíšených dohod (tedy ne výlučně obchodních).

Plánované dohody volného obchodu v jednání:

Privilegované obchodní vztahyEditovat

Privilegované obchodní vztahy byly výrazem zahraničněpolitických preferencí Společenství. Byly tak uzavřeny např.:

  • dohody z Yaoundé (v roce 1963, s 18 africkými státy)
  • Yaoundé II (v roce 1969)
  • dohoda z Arushy (v roce 1971, s Keňou, Tanzanií a Ugandou)
  • dohody z Lomé (v roce 1975, pomoc zemím Afriky, Karibiku a Pacifiku)
  • Lomé II (v roce 1979)
  • Lomé III (v roce 1984)
  • Lomé IV (v roce 1989)

Tyto dohody zahrnovaly jak preferenční režim u konkrétních skupin výrobků bez cla, tak i přímou finanční pomoc.

V tomto období byly rovněž uzavřeny dohody o přidružení:

Vztahy se zeměmi Evropského sdružení volného obchoduEditovat

V roce 1972 byla uzavřena dohoda o vzájemných obchodních vztazích mezi Společenstvím a ESVO. V roce 1988 byl zaveden společný celní systém těchto dvou útvarů a v roce 1992 byla uzavřena dohoda o vytvoření evropského hospodářského prostoru. Tímto krokem se na státy ESVO vztahují některá ustanovení zakládacích smluv Společenství ohledně čtyř svobod a hospodářské soutěže.

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

FIALA, Petr a Markéta PITROVÁ. Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2009, 803 s. ISBN 9788073251802.