Portál:Rostliny/Archiv

Archiv zajímavých článků prezentovaných na hlavní straně Portálu Rostliny

Březen–duben 2019

Plodící kustovnice

Godži (goji) jsou plody kustovnice cizí (Lycium barbarum) nebo kustovnice čínské (L. chinense) – opadavých keřů s pravidelnými purpurovými květy, řazených do čeledi lilkovité a pocházejících z Asie. Pěstují se zejména ve střední a severní Číně. Plody a mladé listy obsahují širokou paletu účinných látek a jsou v asijských zemích součástí jídelníčku, plody a kůra kořenů jsou využívány v místní medicíně. Na přelomu tisíciletí se godži objevilo i na trhu v Evropě a Severní Americe a od té doby jeho obliba stoupá. V České republice jsou sušené plody běžnou součástí sortimentu obchodů se zdravou výživou a potravními doplňky. V některých jiných zemích jsou nabízeny též džusy s obsahem šťávy z godži.

Medicínské studie potvrdily řadu léčivých účinků plodů kustovnice, pro které jsou v asijské medicíně využívány již po celá tisíciletí. Zároveň se kolem tohoto produktu točí celá řada mýtů a omylů, a to jak v identitě rostlin, oblasti a způsobu jejich pěstování a sběru, tak i co se týče proklamovaných účinků a obsahových látek.

Leden–únor 2019

Borovice lesní

Rod borovice (Pinus) zahrnuje kolem 110 druhů stálezelených jehličnatých stromů a keřů, rozšířených po většině severní polokoule. Vývojově pochází pravděpodobně ze Starého světa, maxima druhového bohatství ovšem dosahuje v Severní a Střední Americe, další bohatou oblastí je východní Asie, Indočína a oblast Himálaje. V Evropě se vyskytuje 12–13 původních druhů. Rod se dělí na dva podrodyː Pinus a Strobus.

Vesměs jde o silně světlomilné, konkurenčně spíše slabé stromy s velmi malými nároky na kvalitu půdy, které jsou schopny dobře snášet nejrůznější stanoviště; mnohé plní roli pionýrských dřevin. Některé severoamerické i středomořské druhy jsou velmi dobře adaptovány na lesní požáry. Mezi borovice patří i nejstarší žijící organismy na Zemiː některé exempláře borovice dlouhověké (Pinus longaeva) jsou prokazatelně staré více než 4 800 let. Patří k nejvýznamnějším hospodářským dřevinám.

Prosinec 2018–leden 2019

Květenství libory

Libora (Lantana), česky též lantana, je rod rostlin z čeledi sporýšovité. Jsou to keře s jednoduchými vstřícnými, vroubkovanými listy a nevelkými, ale nápadnými aromatickými květy v hlávkovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 110 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Asie, Afriky i Ameriky. Nejznámějším druhem je libora měňavá, která je pěstována v tropech a subtropech jako okrasný keř, zajímavý tím, že květy v průběhu kvetení mění barvu od žluté po purpurovou. Je podobně jako řada jiných druhů libor jedovatá, způsobuje otravy hospodářských zvířat. Libory jsou v četných tropických oblastech obtížné invazní rostliny, libora měňavá je považována za jeden z deseti nejhorších světových invazních rostlinných druhů. Některé druhy mají význam v medicíně, v mírném pásu je možno je pěstovat jako atraktivní letničky.

Listopad–prosinec 2018

Přeslička obrovská (Equisetum telmateia)

Posledním příbuzným pravěkých přesliček a obřích stromovitých zástupců třídy přesličky, jako jsou např. kalamity, je přeslička (Equisetum), jediný dnes žijící rod celé třídy. Rostliny podobné dnešním přesličkám jsou známy již z karbonu a jsou řazeny do rodu †Equisetites. Rozvoje pak dosáhly v raných druhohorách a později. K samotnému rodu Equisetum jsou zpravidla přiřazovány až rostliny z období třetihor, kdy již tvoří tento rod většinu fosilií a jeho zástupci jsou v každém ohledu velmi podobní dnešním přesličkám.

Recentní rod přeslička zahrnuje 18 druhů a je rozšířen téměř po celém světě. Některé dorůstají i výšky 5–8 metrů. V České republice roste 9 druhů, z nichž nejběžnější je přeslička rolní, přeslička lesní a přeslička poříční. Přesličky mají význam zejména jako léčivé rostliny. Některé druhy jsou jedovaté. Slouží také jako abrazivum a k barvení.

Říjen–listopad 2018

Plody ořešáku královského

Zástupci rodu ořešák (Juglans) patří k významným a často pěstovaným kulturním dřevinám. Rod zahrnuje 21 druhů většinou mohutných stromů, výjimečně i keřů, s aromatickými, opadavými listy. Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je ořešák královský, pěstovaný v mírných oblastech celého světa pro vlašské ořechy. Vyhledávány jsou také aromatické ořechy severoamerického ořešáku černého a některých dalších druhů. Využívají se v potravinářství, k výrobě likérů, například známé ořechovky, některé jsou zdrojem oleje. Výluh z nezralých slupek se používá k barvení. Význam mají i v medicíně díky obsahu antibakteriálně působící toxické látky juglonu. Ta se z kořenů a listů ořešáků uvolňuje do půdy a potlačuje rozvoj vegetace v okolí stromu (tzv. alelopatie), otravu může přivodit i zvířatům. Vysoce ceněno je také nádherně zbarvené dřevo některých ořešáků, využívané na ozdobné dýhy, nábytek, interiéry aut nebo pažby pušek.

Září–říjen 2018

Dužnatý šípek růže měkké

Růže měkká (Rosa villosa) je rozvětvený ostnitý keř z širokého rodu růže. Není v české přírodě považován za původní druh, ale za v minulosti úmyslně zavlečený archeofyt. V Česku je již po několik století pěstován pro své ovoce, asi 3 cm velké šípky (dříve hlavně v klášterních zahradách); odtud pochází i staročeské pojmenování "jablíčková růže". V současnosti je využívána v sadovnických úpravách jako solitéra nebo do nestříhaných živých plotů, všude vyniká její zajímavý růst, dekorativní listy, květy a později i výrazné ovoce. Bývá také speciálně pěstována pro šípky s mnoha léčebnými vlastnostmi. Ze zahrad zplaňuje do volné přírody, nejčastěji semeny, která roznášejí ptáci požírající v zimním období šípky.

V České republice je registrována odrůda 'Karpatia', která byla vyšlechtěna na Slovensku, nebo 'Bělečská', s většími a dužnatějšími šípky a bez žlázek na povrchu. Z průměrného keře se sklidí asi 5 kg šípků. V poslední době se k růži měkké obrátila i evropská zemědělská velkovýroba, byly založeny prvé plantáže.