Louis Pasteur

francouzský chemik a mikrobiolog
(přesměrováno z Pasteur)

Louis Pasteur (27. prosince 1822 Dole28. září 1895 Villeneuve-l'Etang, Marnes-la-Coquette, pohřben v Paříži) byl francouzský biolog a chemik, jeden z nejvýznačnějších vědců 19. století. Stal se zakladatelem nových vědeckých oborů stereochemie, mikrobiologie a imunologie, objevil vakcíny proti sněti slezinné a vzteklině. Byl členem Francouzské akademie a řady dalších učených společností.

Louis Pasteur
Louis Pasteur by Pierre Lamy Petit.jpg
Narození27. prosince 1822
Dole, Franche-Comté, Francie
Úmrtí28. září 1895 (ve věku 72 let)
Marnes-la-Coquette, Villeneuve l'Etang, Francie
Příčina úmrtísrdeční zástava
Místo pohřbeníKatedrála Notre-Dame (do 1896)
Pasteurův ústav (od 1896)
BydlištěFrancie
Alma materÉcole normale supérieure (1844–1845)
Lyceum svatého Ludvíka
Pařížská univerzita
Povolánímikrobiolog, chemik, vysokoškolský učitel, biochemik, agronom, přírodovědec a biolog
ZaměstnavateléUniverzita ve Štrasburku (od 1848)
Univerzita Lille (1854–1857)
École normale supérieure (od 1857)
Univerzita v Lille
École Centrale de Lille (technická univerzita Lille)
Pasteurův ústav
Univerzita Lille I
OceněníRumfordova medaile (1856)
Jecker Prize (1861)
velkokříž Řádu čestné legie (1868)
zahraniční člen Královské společnosti (1869)
Copleyho medaile (1874)
… více na Wikidatech
Nábož. vyznánířímskokatolický
DětiMarie-Louise Pasteur
RodičeJean-Joseph Pasteur
PříbuzníLouis Pasteur Vallery-Radot (vnuk)
Funkce17. křeslo Francouzské akademie (od 1881)
PodpisLouis Pasteur – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Pasteur se narodil 27. prosince 1822 v Dole ve východní Francii do rodiny chudého koželuha, který si představoval, že Louis bude pokračovat v jeho řemeslu. Ale synovy známky, jeho píle a silná vůle otce přesvědčily, aby změnil názor. Vystudoval chemii na École normale supérieurePaříži, ve dvaceti letech promoval jako doktor přírodních věd. Po několika letech byl jmenován na katedru chemie na Štrasburské univerzitě, kde se setkal s Marií Laurentovou, dcerou rektora univerzity. Do svazku manželského vstoupili 29. května 1849 a měli celkem pět dětí, jen dvě z nich se ale dožily dospělosti, další tři zemřely na tyfus. To vedlo Pasteura ke zkoumání léčby tyfu.

ÚspěchyEditovat

Titul profesora si Pasteur vysloužil objevem chirality molekul[1] kyseliny vinné, čímž založil nový vědecký obor – stereochemii.[2] Při zkoumání tohoto fenoménu se stal spolupracovníkem a přítelem Biota, s nímž svůj objev a teorie s ním spojené konzultoval.

Další významné výzkumy provedl v oblasti mléčného, octového a alkoholového kvašení. Prokázal, že kvašení je životní projev mikroorganismů, že různé mikroorganismy způsobují různé typy kvašení, a vypracoval metodu tepelné sterilace, která brání nežádoucímu kvašení potravin – tzv. pasterizace.

Pokračoval ve výzkumu a vyhlásil teorii, že nemoci, hniloba a zánět jsou způsobeny rovněž živými mikroorganismy (anglický lékař Joseph Lister založil na jeho práci teorii aseptické operace). Vyvrátil též teorii abiogeneze.

Roku 1864 byl Pasteur pověřen výzkumem tzv. bourcového moru, který kosil hedvábnický průmysl ve Francii. Navzdory těžké mozkové mrtvici, kterou v průběhu bádání utrpěl, pokračoval ve výzkumu a prokázal, že příčinou moru jsou dva typy mikroorganismů, a stanovil a ve Francii prosadil zásady, jak zamezit šíření nemoci, které později převzaly i ostatní státy.

Zbytek svého života Pasteur věnoval výzkumu nebezpečných infekčních chorob a jejich prevenci. Byl prvním vědcem, který dokázal vytvořit vakcínu proti nějaké chorobě z původce choroby samého, a ustavil zásady, jak v této oblasti postupovat. Vyvinul a prováděl očkování proti anthraxu, slepičí choleře a prasečímu moru. Stanovil a prosadil nové a přísnější normy pro zacházení s dobytkem, který na anthrax uhynul.

Vrchol Pasteurovy kariéry nastal v roce 1885, kdy poprvé provedl očkování proti vzteklině (po předchozích pokusech na psech a pravděpodobně i na své vlastní osobě). Jím ustavený postup výroby vakcíny vysoušením králičí míchy se všeobecně používal až do konce 50. let 20. století.[3] V roce 1887 založil Pasteurův ústav v Paříži, který dodnes představuje jeden z vrcholů mikrobiologického výzkumu.

NázoryEditovat

Po celý svůj život byl katolíkem a v řadě debat se otevřeně stavěl proti ateismu šířícímu se po francouzských vysokých školách a prohlašujícímu víru v Boha za nevědeckou. Hojně citován byl jeho údajný výrok stavící se proti rozporu mezi vědou a vírou: „Poněvadž jsem hodně studoval, věřím jako bretoňský sedlák. Kdybych byl studoval ještě více, věřil bych jako bretoňská selka.“[4]

OceněníEditovat

 
Pasteurova podobizna na bankovce hodnoty 5 franků

V roce 1883 byl Louis Pasteur zvolen členem American Academy of Arts and Sciences[5] a National Academy of Sciences. Poté, co roce 1887 založil Pasteurův ústav, v jeho budově od roku 1888 bydlel. V části této první budovy bylo v roce 1936 zřízeno Musée Pasteur. Další muzea vznikla a dosud existují v jeho bývalých bydlištích v Arbois a Dole. Na jeho počest vniklo mnoho pomníků.

Pasteur byl populární jak v Německu, tak také v Rusku. Car Alexandr III. patřil s příspěvkem 100 000 franků k nejvýznamnějším podporovatelům Pasteurova institutu. Do Paříže také přijelo mnoho ruských vědců, mezi nimi pozdější nositel Nobelovy ceny Ilja Mečnikov, pod jehož vedením se v Pasteurově institutu zformovala ruská „kolonie“.

Pasteurovo jméno nese čeleď bakterií Pasteurellaceae a rod Pasteurella. Choroby domácích i divokých zvířat způsobené bakterií Pasteurella multocida jsou souhrnně označovány jako pasteurelózy. Jeho jménem byl pojmenován i asteroid (4804) Pasteur.

V Arbois je také Collège Louis Pasteur, jeho jméno nese obec v Alžírsku, či okres v Kanadě. Ve Francii je jeho jménem pojmenováno více než 2000 ulic, mezi nimi i Boulevard Pasteur v Paříži. V Košicích vznikla Univerzitní nemocnice Louise Pasteura v Košicích a Pasteurovo náměstí. Metro v Paříži má taktéž stanici Pasteur. V Antarktidě se nachází Pasteurův poloostrov a Pasteurův ostrov.

LiteraturaEditovat

  • František Gel: Přemožitel neviditelných dravců – životopis Pasteura pro mládež, podle kterého byl natočen film slovenské televize

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ČERVINKA, Otakar. Chiralita a pojmy s ní související, Chemické listy, 1999, s. 294–305
  2. Joseph Gal: Louis Pasteur, Language, and Molecular Chirality. I. Background and Dissymmetry, Chirality 23 (2011) 1–16.
  3. GEISON, Gerald L. Pasteur's Work on Rabies: Reexamining the Ethical Issues. The Hastings Center Report. 1978, roč. 8, čís. 2, s. 26–33. Dostupné online [cit. 2021-09-11]. ISSN 0093-0334. DOI 10.2307/3560403. 
  4. http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=179 Ukázka z knihy Jiřího Grygara, Věda a víra na serveru katolík. Pozn.: Bretaň je známá jako nejpevnější bašta katolicismu ve Francii
  5. Members of the American Academy. Listed by election year, 1850–1899 (PDF). navštíveno 24. září 2015

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

17. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Émile Littré

Louis Pasteur
Nástupce:
Gaston Paris