Otevřít hlavní menu

Oxid nikelnatý je jedním z oxidů niklu, který je v něm přítomen v oxidačním čísle II. NiO je šedozelená amfoterní práškovitá látka, reaguje s kyselinami za vzniku nikelnatých solí či hydroxidy (alkalických kovů) za vzniku hydroxidu či hydroxidokomplexů. V přírodě ho lze nalézt v podobě minerálu bunsenitu.

Oxid nikelnatý
Nickel(II) oxide.JPG
Oxid nikelnatý.PNG
Obecné
Systematický název Oxid nikelnatý
Anglický název Nickel(II) oxide
Německý název Nickel(II)-oxid
Sumární vzorec NiO
Vzhled šedozelený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS
PubChem
Číslo RTECS QR8400000
Vlastnosti
Molární hmotnost 74,692 8 g/mol
Teplota tání 1970 °C
Hustota 6,67 g/cm3
Index lomu nD=2,181 8
nLi=2,37
Tvrdost 5,5
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
roztok amonné soli
Struktura
Krystalová struktura kubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky a=417,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -239,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 678 J/g
Standardní molární entropie S° 38,0 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -211,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,593 JK-1g-1
Bezpečnost
Toxický
Toxický (T)
R-věty R49, R43, R53
S-věty S53, S45, S61
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

VýrobaEditovat

Připravit ho lze tepelným rozkladem (dehydratací) hydroxidu nikelnatého Ni(OH)2:

 

Nebo spalováním niklu za přívodu kyslíku:

 

LiteraturaEditovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.