Oxid měďnatý

chemická sloučenina

Oxid měďnatý, vzorec CuO, je oxidem mědi, kde je měď v oxidačním čísle II . V přírodě se vyskytuje jako minerál tenorit. Je to černá pevná látka tající nad teplotou 1 200 °C, kdy dochází k rozkladu. Vzniká zahříváním mědi na vzduchu. Protože tímto způsobem vzniká zároveň i oxid měďný, je lepší metodou přípravy žíhání dusičnanu měďnatého, hydroxidu měďnatého nebo uhličitanu měďnatého, např.:

Oxid měďnatý
Obecné
Systematický názevOxid měďnatý
Anglický názevCopper(II) oxide
Německý názevKupfer(II)-oxid
Sumární vzorecCuO
VzhledČerná krystalická, nebo amorfní látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1317-38-0
PubChem164827
SMILES[Cu]=O
Číslo RTECSGL7900000
Vlastnosti
Molární hmotnost79,545 g/mol
Teplota tání1 336 °C
Hustota6,31 g/cm3
Index lomunD=2,63
nD=2,84
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
kyseliny
roztok amoniaku
roztok kyanidů
Součinitel tepelné vodivosti3,35 Wm−1K−1 (15 °C)
Měrná magnetická susceptibilita42,722×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová strukturajednoklonná bazálně centrovaná
Hrana krystalové mřížkya= 468,4 pm
b= 342,5 pm
c= 512,9 pm
β= 99°28´
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−157 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt468 J/g
Standardní molární entropie S°42 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−130 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,532 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
R-větyR22, R50/53
S-větyS22, S61
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.
CuCO3 → CuO + CO2

Oxid měďnatý se rozpouští v minerálních kyselinách za vzniku odpovídajících solí:

CuO + 2 HNO3 → Cu(NO3)2 + H2O

Vodíkem nebo oxidem uhelnatým ho lze zredukovat na měď.

H2 + CuO → Cu + H2O
CO + CuO → Cu + CO2

Oxid měďnatý lze též připravit elektrolýzou roztoku chloridu sodného měděnými elektrodami a následnou filtrací.

Látka se používá například jako pigment pro barvení skla a keramiky, leštidlo v optice, katalyzátor při výrobě hedvábí nebo jako vodič elektrického proudu. Americký výzkum ukázal při testu na ředkvičkách, že po vystavení nanočásticím oxidu měďnatého bylo vyvoláno dvakrát více lézí DNA než u rostlin vystavených větším částicím. Také buněčný příjem mědi z nanočástic byl výrazně větší než u větších částic.[2]

Literatura editovat

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Reference editovat

  1. a b Copper(II) oxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ŠUTA, Miroslav. Nanotechnologie: Nanočástice oxidu měďnatého mohou poškozovat DNA zemědělských plodin [online]. respekt.cz, 2012-4-22 [cit. 2012-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-23. 

Externí odkazy editovat