Ottokar Brzoza-Brzezina
Ottokar Wincenty Brzoza-Brzezina (3. března 1883 Protivín – 30. srpna 1968 Zielonka) byl polský plukovník dělostřelectva českého původu, posmrtně povýšený na brigádního generála.
| Ottokar Brzoza-Brzezina | |
|---|---|
 Ottokar Brzoza-Brzezina před rokem 1915 | |
| Narození | 3. března 1883 Protivín  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. srpna 1968 (ve věku 85 let) Zielonka  Polská lidová republika |
| Místo pohřbení | Cmentarz Bródnowski |
| Národnost | česká |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | Plukovník Brigádní generál in memoriam |
| Doba služby | 1903–1927 1939–1945 |
| Sloužil | Rakousko-uherská armáda Polská armáda |
| Složka | Polská legie |
| Jednotka | 50. pěší divize |
| Války | I. světová válka Polsko-sovětská válka II. světová válka |
| Vyznamenání | stříbrný kříž řádu Virtuti Militari rytířský kříž řádu Virtuti Militari Spravedlivý mezi národy |
 multimediální obsah na Commons | |
Životopis
editovatAbsolvoval čtyři třídy reálné školy a poté jeden ročník Vyšší průmyslové školy v Plzni. V srpnu 1903 absolvoval dělostřeleckou kadetní školu ve Wiener Neustadt a byl začleněn do 31. dělostřeleckého pluku ve Stanisławówě.[1][2][3] V roce 1909 byl převelen do zálohy.[4][5]
V roce 1911 vstoupil do Aktivního bojového svazu a poté do Střeleckého svazu, kde byl velitelem města Stanisławów. Po vypuknutí 1. světové války sloužil od srpna 1914 v polských legiích. Zúčastnil se mj. v bitvě u Krzywopłoty, kde se proslavil účinnou palbou jediné dělostřelecké baterie, které velel. Do března 1917 byl organizátorem a velitelem 1. dělostřeleckého pluku a do července 1917 velitelem baterie u 1. a 2. pluku polních kanónů. Po krizi přísahy byl začleněn do rakouské armády a stal se velitelem záložní baterie u 1. a 2. horského dělostřeleckého pluku.[6]
V listopadu 1918 vstoupil do nově vytvořené Polské armády. Do prosince 1918 byl velitelem vojenského okruhu Podhale v Nowém Targu a dočasně vedoucím a velitelem generálního okruhu Krakow. V dubnu 1919 se stal velitelem 1. polního dělostřeleckého pluku legií. Od dubna do června 1920 byl vedoucím muniční sekce na Dělostřeleckém oddělení ministerstva vojenských věcí, poté se stal dělostřeleckým inspektorem záložní armády. V červnu 1920 převzal velení 6. pěší divize, se kterou krátce bojoval v polsko-bolševické válce. V srpnu 1920 se stal zástupcem velitele obranného dělostřelectva Varšavy. V období od ledna do června 1921 byl dělostřeleckým inspekčním důstojníkem u náčelníka generálního štábu. Do září 1922 byl štábním důstojníkem Velitelství sboru okrsku č. I ve Varšavě. Dne 5. září 1922 byl převelen ze zálohy štábních důstojníků k velitelství sborového okruhu č. VIII v Toruni do funkce náčelníka dělostřelecké a zbrojní služby.[7] V této funkci sloužil do listopadu 1925, poté byl k dispozici veliteli sborového okrsku č. VIII v Toruni. 31. srpna 1927 byl penzionován. Žil v Zielonce u Varšavy, kde za své zásluhy dostal půdu a statek zvaný „Brzoza.“
1. září 1939 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě. 22. září převzal velení improvizované skupiny „Brzoza“, kterou organizoval z různých záložních jednotek v oblasti Maloty. 25. nebo 26. září se on a jeho skupina dostali do samostatné operační skupiny „Polesie“, generála Franciszka Kleeberga. 28. září, poté, co byla do jejího složení zařazena skupina „Drohiczyn Poleski“, byla celá formálně pojmenována jako 50. záložní pěší divize. Velel této divizi během bitvy u Kocku. Po kapitulaci operační skupiny Polesie byl zajat Němci, brzy byl ale propuštěn pro svůj český původ. V polovině října se vrátil do Zielonky.
Za okupace vedl stavební firmu. Od listopadu 1939 navázal kontakt s Velitelstvím polské branné moci. Jeho majetek hrál roli podzemního centra varšavského obvodu SZP a poté ZWZ - AK. V roce 1943 zde byla zřízena výcviková základna pro poddůstojníky územního praporu AK „Dęby.“ Ottokar Brzoza-Brzezina aktivně spolupracoval se zpravodajskou službou Domácí armády. Na svém statku ukryl i skupinu Židů. V roce 1944 byl zatčen Němci a odvezen do Oflag II C Woldenberg.
Po propuštění ze zajetí se vrátil do Polska. Znovu se přestěhoval do Zielonky, kde i zemřel. Byl pohřben na hřbitově Bródno ve Varšavě (oddíl 110-O-IV-13). Byla po něm pojmenována ulice v Zielonce.[8] Dne 5. května 2018 byly jeho ostatky s vojenskými poctami přeneseny na vojenský hřbitov Powązki ve Varšavě (oddíl 18A-3-30).[9][10]
Povýšení
editovat- kadet-důstojnický zástupce - 1. září 1903[11]
- podporučík - 1. listopadu 1905[12]
- poručík - 1. května 1911[13]
- kapitán - 1914 (uprostřed a u armády kapitán v záloze)[14]
- major - 1915
- podplukovník - 1918
- plukovník - 1920
Hrob generála Ottokara Brzozy-Brzeziny na vojenském hřbitově Powązki ve Varšavě - Brigádní generál - 1969 (posmrtně jmenován 15. února prezidentem Polské republiky v exilu Augustem Zaleskim)
_01.jpg)
Řády a vyznamenání
editovat- Rytířský kříž válečného řádu Virtuti Militari (1970, posmrtně)
- Se zlatým křížem válečného řádu Virtuti Militari, oceněním číslo 199 za druhou světovou válku[15]
- Se Stříbrným křížem Řádu Virtuti Militari č. 13976 za 2. světovou válku
- Stříbrný kříž válečného řádu Virtuti Militari - č. 7502 - za válku 1920
- Válečný kříž - čtyřikrát (poprvé v roce 1921)[16]
- Důstojnický znak "slunečník"
- Železný kříž II. třídy, udělen v roce 1916
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Ottokar Brzoza-Brzezina na polské Wikipedii.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1904. S. 862.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1908. S. 821, 901.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1909. S. 908.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1910. S. 857, 923.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1912. S. 993.
- ↑ Ranglisten. [s.l.]: [s.n.], 1918. S. 1170.
- ↑ Dziennik Personalny M.S.Wojsk. 28. vyd. [s.l.]: [s.n.], 19. 8. 1922.
- ↑ Brzozy-Brzeziny Ottokara, gen. 25 (ul), 05-220 Zielonka. mapa.targeo.pl [online]. [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Gen. Ottokar Brzoza-Brzezina spoczął na Cmentarzu Wojskowym na Powązkach. RadioMaryja.pl [online]. 2018-05-05 [cit. 2022-11-05]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Wyszukiwarka cmentarna --- Warszawskie cmentarze. www.cmentarzekomunalne.com.pl [online]. [cit. 2022-11-05]. Dostupné online.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1904. S. 791.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1909. S. 840.
- ↑ Schematismus. [s.l.]: [s.n.], 1912. S. 862.
- ↑ Ranglisten. [s.l.]: [s.n.], 1918. S. 1052.
- ↑ Wojciech Stela. Polskie Ordery i Odznaczenia Vol. 1 Virtuti Militari. Varšava: [s.n.], 2015. 197 s.
- ↑ Dziennik Personalny 1921.07.23 R.2 Nr29. [s.l.]: Ministerstwo Spraw Wojskowych Dostupné online.
Literatura
editovat- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1904. Wiedeń: Nadworna i Państwowa Drukarnia, grudzień 1903.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1908. Wiedeń: Nadworna i Państwowa Drukarnia, grudzień 1907.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1909. Wiedeń: Nadworna i Państwowa Drukarnia, styczeń 1909.
- Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine für 1912. Wiedeń: Nadworna i Państwowa Drukarnia, grudzień 1911.
- Ranglisten des kaiserlichen und königlichen Heeres 1918. Wiedeń: Nadworna i Państwowa Drukarnia, 1918.
- Tadeusz Kryska-Karski i Stanisław Żurakowski, Generałowie Polski Niepodległej, Editions Spotkania, Warszawa 1991, wyd. II uzup. i poprawione.
- Tadeusz Jurga: Obrona Polski 1939. Warszawa: Instytut Wydawniczy PAX, 1990, s. 754-755. ISBN 83-211-1096-7.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ottokar Brzoza-Brzezina na Wikimedia Commons
