Otevřít hlavní menu

Ostralka štíhlá (Anas acuta) je středně velká plovavá kachna z řádu vrubozobých.

Jak číst taxoboxOstralka štíhlá
alternativní popis obrázku chybí
Ostralka štíhlá (vpředu samice, vzadu samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád vrubozobí (Anseriformes)
Čeleď kachnovití (Anatidae)
Rod kachna (Anas)
Binomické jméno
Anas acuta
(Linné, 1758)
Rozšíření ostralky štíhlé
Rozšíření ostralky štíhlé
      hnízdiště
      migrace
      zimoviště
      zatoulanci (závislost na sezóně nejasná)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

Samec je výrazně zbarvený: hlava a část krku jsou hnědé, hruď a dolní část krku bílá (úzkým proužkem zasahuje bílé zbarvení dozadu na hlavu), boky a hřbet jsou šedavé, černá střední ocasní pera výrazně prodloužená. Samice je celkově hnědavá; od samice kachny divoké se liší jednobarevnou hlavou bez proužků a tmavošedým zobákem. V letu má černozelené, bíle lemované zrcátko. Hnízdí na jezerech v nížinách a stepích, také v tundře a horách. U nás protahuje na jaře i na podzim, vzácně přezimuje.[2]

 
Detail hlavy samice
 
Anas acuta

V České republice hnízdila ostralka vždy jen ojediněle a nepravidelně, jedinou oblastí pravidelného hnízdění bylo dolní Podyjí, ovšem jen do výstavby Novomlýnských nádrží. Poslední hnízdění bylo zaznamenáno v roce 1985 u Oder.[3] Dnes lze Ostralku štíhlou vidět nanejvýš v zoologických zahradách, například v Zoo Hluboká nad Vltavou, Zoo Zlín, Zoo Tábor a v Zoo Praha.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 48. 
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 64-65. 

Externí odkazyEditovat